Números 22
RIFA vs NVT
1 خنِّي فسْينْ أَيْثْ ن إِسْرَائِيل إِقِيضَانْ نْسنْ ؤُشَا وْثِينْ إِقِيضَانْ نْسنْ ذِي ڒوْضَاثْ ن مُوآبَ، أَرنْذَاذْ ن أَرِيحَا نِّي إِدْجَانْ خْ ؤُجمَّاضْ ن لْ-ؤُرْذُونْ.
1 Então os israelitas viajaram para as campinas de Moabe e acamparam a leste do rio Jordão, do lado oposto de Jericó.
2 ؤُشَا إِژْرَا بَالَاقْ، مِّيسْ ن صِيفُّورْ، مَارَّا مِينْ إِڭَّا إِسْرَائِيل ذڭْ إِمُورِييّنْ.
2 Balaque, filho de Zipor, viu tudo que o povo de Israel havia feito aos amorreus.
3 مُوآبَ ثُوغَا إِتّڭّْوذْ أَطَّاسْ زِي ڒْڭنْسْ-أَ، مِينْزِي ثُوغَا أَثنْ ذڭْ وَاطَّاسْ. مُوآبَ ثُوغَا إِتّْنخْڒَاعْ زڭْ أَيْثْ ن إِسْرَائِيل.
3 Quando os moabitas viram como os israelitas eram numerosos, ficaram apavorados.
4 خنِّي إِنَّا مُوآبَ إِ إِمْغَارنْ ن مِيذْيَانْ: ”ڒخُّو ڒْغَاشِي-يَا أَذْ إِڒْسحْ مَارَّا مِينْ ذ أَنغْ-د إِنّْضنْ، أَمْ مَامّشْ إِڒسّحْ ؤُفُونَاسْ ثَازِييْزَاوْثْ ن ييَّارْ.“ ثُوغَا بَالَاقْ، مِّيسْ ن صِيفُّورْ، أَجدْجِيذْ ن مُوآبَ.
4 Disseram aos líderes de Midiã: “Essa multidão devorará tudo que estiver à vista, como um boi devora o capim no pasto!”. Então Balaque, que era rei de Moabe,
5 إِسّكّْ إِرقَّاسنْ غَارْ بَالْعَامْ، مِّيسْ ن بَاعُورْ، غَارْ ثنْذِينْثْ ن فَاثُورْ غَارْ يغْزَارْ ن لْفُورَاطْ، ذِي ثمُّورْثْ ن أَيْثْ ن ڒْڭنْسْ نّسْ، مَاحنْذْ أَذْ أَسْ د-ڒَْاغَانْ ؤُشَا نتَّا إِنَّا: ”خْزَارْ، إِفّغْ-د إِجّْ ن ڒْڭنْسْ زِي مِيصْرَا ؤُشَا خْزَارْ، أَقَا إِذْڒَا ؤُذمْ ن ثمُّورْثْ ؤُشَا أَقَا نِيثْنِي زدّْغنْ نِيشَانْ أَرنْذَاذْ إِنُو.
5 enviou mensageiros para chamar Balaão, filho de Beor, que vivia em Petor, sua terra natal, perto do rio Eufrates. Sua mensagem dizia: “Um povo enorme saiu do Egito e cobre a terra, e agora está acampado perto de mim.
6 أَسْ-د ڒخُّو، نْعڒْ ڒْڭنْسْ ذِي طّْوعْ إِنُو، مِينْزِي أَقَا إِجْهذْ خَافِي. أَذْ ثَاغْ نشّْ زمَّارغْ أَذْ ثغڒْبغْ نِيغْ أَذْ ث سُّوفّْغغْ زِي ثمُّورْثْ، مِينْزِي نشّْ سّْنغْ بلِّي وِي غَا ثْبَارْكذْ شكْ، أَذْ إِتّْوَابَاركْ ؤُ وِي غَا ثْنعْڒذْ، أَذْ إِتّْوَانْعڒْ.“
6 Venha e amaldiçoe esse povo, pois é poderoso demais para mim. Então, quem sabe, poderei derrotá-lo e expulsá-lo da terra. Sei que bênçãos vêm sobre aqueles que você abençoa, e maldições caem sobre aqueles que você amaldiçoa”.
7 خنِّي رُوحنْ إِمْغَارنْ ن مُوآبَ ذ إِمْغَارنْ ن مِيذْيَانْ أَكْ-ذ ڒْمُونثْ ن ؤُعزّمْ ذڭْ ؤُفُوسْ نْسنْ، إِوْضنْ غَارْ بَالْعَامْ ؤُشَا سِّيوْڒنْ أَكِيذسْ س وَاوَاڒنْ ن بَالَاكْ.
7 Os mensageiros de Balaque, líderes de Moabe e Midiã, partiram levando o valor necessário para pagar Balaão a fim de que ele amaldiçoasse Israel. Chegaram aonde Balaão estava e lhe transmitiram a mensagem de Balaque.
8 نتَّا إِنَّا أَسنْ: ”سنْسمْ ذَا دْجِيڒثْ-أَ، خنِّي نشّْ أَذْ خَاومْ د-أَرّغْ أَمْ مَامّشْ غَارِي غَا إِسِّيوڒْ سِيذِي.“ خنِّي قِّيمنْ ڒْحُوكَّامْ ن مُوآبَ غَارْ بَالْعَامْ.
8 “Passem a noite aqui”, disse Balaão. “Pela manhã eu lhes direi que orientação recebi do S enhor .” E os oficiais de Moabe permaneceram com Balaão.
9 يُوسَا-د أَربِّي غَارْ بَالْعَامْ، إِنَّا: ”مِينْ عْنَانْ إِرْيَازنْ نِّي إِدْجَانْ أَكِيذكْ؟“
9 Naquela noite, Deus veio a Balaão e lhe perguntou: “Quem são seus visitantes?”.
10 إِنَّا بَالْعَامْ إِ أَربِّي: ”بَالَاكْ، مِّيسْ ن صِيفُّورْ، أَجدْجِيذْ ن مُوآبَ، إِسّكّْ إِ-ثنْ-د غَارِي، إِنَّا:
10 Balaão respondeu a Deus: “Balaque, filho de Zipor, rei de Moabe, me enviou a seguinte mensagem:
11 ’خْزَارْ، إِجّْ ن ڒْڭنْسْ إِفّغْ-د زِي مِيصْرَا ؤُ أَقَا إِذْڒَا ؤُذمْ ن ثمُّورْثْ. أَسْ-د، نْعڒْ إِ-ث ذِي طّْوعْ إِنُو. أَذْ ثَاغْ زمَّارغْ خنِّي أَذْ كِيسنْ منْغغْ نِيغْ أَذْ ثنْ سُّوفّْغغْ.‘ “
11 ‘Um povo enorme saiu do Egito e cobre a terra. Venha e amaldiçoe esse povo. Então, quem sabe, poderei enfrentá-lo e expulsá-lo da terra’”.
12 إِنَّا أَربِّي إِ بَالْعَامْ: ”وَارْ تّْرِيحْ كِيسنْ نِيغْ أَذْ ثْنعْڒذْ ڒْڭنْسْ نِّي، مِينْزِي ڒْڭنْسْ أَقَا إِتّْوَابَاركْ.“
12 Mas Deus disse a Balaão: “Não vá com eles nem amaldiçoe esse povo, pois é povo abençoado!”.
13 خنِّي إِكَّارْ بَالْعَامْ ذِي صّْبحْ ؤُشَا إِنَّا إِ ڒْحُوكَّامْ ن بَالَاكْ: ”ذوْڒمْ-د غَارْ ثمُّورْثْ نْومْ، مِينْزِي سِيذِي وَارْ ذ أَيِي إِسْمِيحْ حِيمَا أَذْ رَاحغْ أَكِيذْومْ.“
13 Na manhã seguinte, Balaão se levantou e disse aos oficiais de Balaque: “Voltem para casa! O S enhor não me permitiu ir com vocês”.
14 خنِّي كَّارنْ ڒْحُوكَّامْ ن مُوآبَ ؤُشَا ذوْڒنْ-د غَارْ بَالَاكْ ؤُشَا نَّانْ: ”بَالْعَامْ يُوڭِي أَذْ د-يَاسْ أَكِيذْنغْ.“
14 Os oficiais moabitas voltaram ao rei Balaque e lhe informaram: “Balaão se recusou a vir conosco”.
15 إِسّكّْ بَالَاكْ عَاوذْ ڒْحُوكَّامْ، عَاذْ كْثَارْ ؤُ عَاذْ ونِّي إِشنّْعنْ كْثَارْ خْ يِينَا إِمزْوُورَا.
15 Então Balaque fez outra tentativa. Dessa vez, enviou um número maior de oficiais ainda mais importantes que os homens que tinha enviado inicialmente.
16 ؤُسِينْ-د غَارْ بَالْعَامْ، نَّانْ: ”أَمُّو إِ إِقَّارْ بَالَاكْ، مِّيسْ ن صِيفُّورْ: ’تّْزَاوْڭغْ شكْ، وَارْ تّجِّي إِخفْ نّشْ مَاحنْذْ وَارْ غَارِي د-تَّاسذْ،
16 Eles foram até Balaão e lhe transmitiram a seguinte mensagem: “É isto que diz Balaque, filho de Zipor: Por favor, não se recuse a vir me ajudar.
17 مِينْزِي أَذْ شكْ كَارّْمغْ س وَاطَّاسْ ؤُشَا أَذْ ڭّغْ مَارَّا مِينْ ذ أَيِي غَا ثِينِيذْ. تّْزَاوْڭغْ شكْ، أَسْ-د ؤُشَا نْعڒْ ڒْڭنْسْ-أَ ذِي طّْوعْ إِنُو!“
17 Pagarei muito bem e farei tudo que me pedir. Por favor, venha e amaldiçoe esse povo para mim”.
18 يَارَّا-د بَالْعَامْ ؤُشَا إِنَّا إِ إِمْسخَّارنْ ن بَالَاكْ: ”وَاخَّا بَالَاكْ أَذْ أَيِي إِوْشْ ثَادَّارْثْ نّسْ ثشُّورْ س نُّوقَارْثْ ذ وُورغْ، عَاذْ وَارْ زْمِيرغْ أَذْ فّْغغْ خْ ڒُومُورْ ن سِيذِي، أَربِّي إِنُو، مَاحنْذْ أَذْ ڭّغْ شَا ن ڒْحَاجّثْ ذ ثَامژْيَانْثْ نِيغْ شَا ن ڒْحَاجّثْ ذ ثَامقّْرَانْثْ.
18 Balaão, porém, respondeu aos oficiais de Balaque: “Mesmo que Balaque me desse seu palácio cheio de prata e ouro, eu não poderia fazer coisa alguma, grande ou pequena, contra a vontade do S enhor , meu Deus.
19 خنِّي ڒخُّو، تّْزَاوَاڭغْ كنِّيوْ، قِّيممْ ذَانِيثَا دْجِيڒثْ-أَ حِيمَا أَذْ سّْنغْ مِينْ ذ أَيِي غَا يِينِي سِيذِي عَاذْ كْثَارْ.“
19 Fiquem, porém, mais esta noite, e eu verei se o S enhor tem algo mais a me dizer”.
20 ذِي دْجِيڒثْ يُوسَا-د أَربِّي غَارْ بَالْعَامْ، إِنَّا أَسْ: ”مَاڒَا ذوْڒنْ-د يرْيَازنْ نِّي مَاحنْذْ أَذْ أَشْ د-ڒَْاغَانْ، كَّارْ خنِّي ؤُشَا رُوحْ أَكِيذْسنْ. مَاشَا وَارْ تّڭّْ مْغِيرْ مِينْ ذ أَشْ غَا إِنِيغْ.“
20 Naquela noite, Deus veio a Balaão e lhe disse: “Uma vez que estes homens vieram chamá-lo, levante-se e vá com eles. Contudo, faça apenas o que eu mandar”.
21 إِكَّارْ بَالْعَامْ غَارْ صّْبحْ ؤُشَا إِحزّمْ إِ ثغْيُوتْشْ نّسْ ؤُشَا يُويُورْ أَكْ-ذ ڒْحُوكَّامْ ن مُوآبَ.
21 Na manhã seguinte, Balaão se levantou, pôs a sela sobre sua jumenta e partiu com os oficiais moabitas.
22 خنِّي يَارْغَا وغْضَابْ ن أَربِّي، مِينْزِي نتَّا إِرُوحْ ؤُشَا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِبدّْ ذڭْ وبْرِيذْ أَمْ شِّيطَانْ ضِيدّْ نّسْ. نتَّا إِنْيَا خْ ثغْيُوتْشْ نّسْ ؤُشَا ثْنَاينْ ن إِمْسخَّارنْ ثُوغَا أَثنْ أَكِيذسْ.
22 A ira de Deus se acendeu porque Balaão foi com eles, de modo que enviou o anjo do S enhor para se pôr no caminho e impedir sua passagem. Enquanto Balaão ia montado na jumenta, acompanhado por dois servos,
23 ؤُشَا ثَاغْيُوتْشْ ثژْرَا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِبدّْ ذڭْ وبْرِيذْ س سِّيفْ نّسْ إِتّْوَاجبْذنْ ذڭْ ؤُفُوسْ نّسْ. س ؤُينِّي ثڒْحمْ ثغْيُوتْشْ زڭْ وبْرِيذْ ؤُشَا ثُويُورْ ذڭْ إِيَّارْ. خنِّي إِوْثَا بَالْعَامْ ثَاغْيُوتْشْ حِيمَا أَذْ ت يَارّْ غَارْ وبْرِيذْ.
23 a jumenta de Balaão viu o anjo do S enhor em pé no caminho, segurando uma espada. A jumenta se desviou do caminho e saiu para um campo, mas Balaão bateu nela e a fez voltar para o caminho.
24 مَاشَا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِبدّْ ذڭْ إِشْثْ ن ثبْرِيذْثْ ثحْصَارْ جَارْ إِمَارْجَاعنْ ن ؤُضِيڒْ س يِيجّْ ن وغْبَارْ غَارْ طَّارْفْ ذ إِجّْ ن وغْبَارْ غَارْ طَّارْفْ نّغْنِيثْ.
24 Então o anjo do S enhor se pôs num lugar onde o caminho se estreitava, entre os muros de dois vinhedos.
25 ؤُمِي ثژْرَا ثغْيُوتْشْ لْمَالَاكْ ن سِيذِي، ثڒْصقْ غَارْ وغْبَارْ ؤُشَا إِتّْوَاحْصَارْ ؤُضَارْ ن بَالْعَامْ أَكْ-ذ وغْبَارْ ؤُشَا نتَّا إِقِّيمْ إِشَّاثْ إِ-ت.
25 Quando a jumenta viu o anjo do S enhor , tentou passar pelo espaço apertado e espremeu o pé de Balaão contra o muro. Por isso, Balaão bateu nela outra vez.
26 ؤُشَا إِرُوحْ لْمَالَاكْ ن سِيذِي غَارْ زَّاثْ ؤُشَا إِبدّْ ذڭْ إِجّْ ن ومْشَانْ إِحْصَارْ أَطَّاسْ أَڒْ مَانِي وَارْ إِتّْوِيفْ تَّاسِيعْ مَاحنْذْ أَذْ إِحيّذْ غَارْ يفُوسْ ؤُڒَا غَارْ ؤُزڒْمَاضْ.
26 Então o anjo do S enhor foi mais adiante no caminho e se pôs num lugar estreito demais para a jumenta passar, seja pela direita ou pela esquerda.
27 ؤُمِي ثژْرَا ثغْيُوتْشْ لْمَالَاكْ ن سِيذِي، ثْبَارْشْ سَاذُو بَالْعَامْ ؤُشَا بَالْعَامْ إِخيّقْ أَطَّاسْ ؤُشَا إِفَارْشْ ثَاغْيُوتْشْ س يِيجّْ ن ؤُكشُّوضْ.
27 Quando a jumenta viu o anjo, ela se deitou, apesar de Balaão ainda estar montado. Num ataque de raiva, Balaão a espancou com uma vara.
28 خنِّي يَارْزمْ سِيذِي أَقمُّومْ ن ثغْيُوتْشْ ؤُشَا ثنَّا إِ بَالْعَامْ: ”مِينْ ذ أَشْ ڭِّيغْ ؤُمِي ذ أَيِي ثْفَارْشذْ ڒخُّو عَاذْ ثْڒَاثَا ن إِمُورنْ؟“
28 Então o S enhor fez a jumenta falar. “O que eu lhe fiz para você me bater três vezes?”, perguntou ela a Balaão.
29 خنِّي إِنَّا بَالْعَامْ إِ ثغْيُوتْشْ: ”مِينْزِي شمْ ثْبُوصَارذْ خَافِي. مْڒِي غَارِي سِّيفْ ذڭْ ؤُفُوسْ إِنُو، أَذْ ثِيڒِي خنِّي نْغِيغْ شمْ!“
29 “Você me fez de tolo!”, gritou Balaão. “Se eu tivesse uma espada, mataria você!”
30 ثنَّا ثغْيُوتْشْ إِ بَالْعَامْ: ”مَا وَارْ دْجِيغْ نشّْ ثَاغْيُوتْشْ نّشْ إِ خفْ ثنْيِيذْ زڭْ وَامِي نشّْ غَاركْ دْجِيغْ أَڒْ أَسّْ-أَ؟ مَا أَقَا نشّْ نُّومغْ تّڭّغْ أَكْ كِيكْ أَمُّو؟“ ؤُشَا يَارَّا-د خَاسْ: ”لَّ!“
30 “Mas eu sou a mesma jumenta que você montou a vida toda”, disse ela. “Alguma vez eu fiz algo parecido?” “Não”, respondeu Balaão.
31 خنِّي يَارْزمْ سِيذِي ثِيطَّاوِينْ ن بَالْعَامْ أَڒَامِي إِژْرَا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِبدّْ ذڭْ وبْرِيذْ س سِّيفْ نّسْ إِتّْوَاجبْذنْ ذڭْ ؤُفُوسْ نّسْ. خنِّي يُوضَارْ بَالْعَامْ، إِبنْذقْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ.
31 Então o S enhor abriu os olhos de Balaão, e ele viu o anjo do S enhor em pé no caminho, segurando a espada. Balaão curvou a cabeça e se prostrou diante dele com o rosto em terra.
32 إِنَّا أَسْ لْمَالَاكْ ن سِيذِي: ”مَايمِّي ثوْثِيذْ ثَاغْيُوتْشْ نّشْ ثْڒَاثَا ن إِمُورنْ؟ خْزَارْ، أَقَا نشّْ فّْغغْ-د أَمْ إِجّْ ن وغْرِيمْ، مِينْزِي أَبْرِيذْ-أَ إِتّْضَارَّا أَيِي نشّْ نِيشَانْ.
32 “Por que você bateu três vezes na jumenta?”, perguntou o anjo do S enhor . “Eu vim para impedir sua passagem, pois você insiste em seguir por um caminho que me desagrada.
33 ثژْرَا أَيِي ثغْيُوتْشْ ؤُشَا ثڒْحمْ خنِّي زِي زَّاثْ إِ وُوذمْ إِنُو ثْڒَاثَا ن إِمُورنْ. مَاڒَا وَارْ ثڒْحِيمْ زِي زَّاثْ إِ وُوذمْ إِنُو، خنِّي نشّْ أَذْ يِيڒِي أَقَا ڒخُّو نْغِيغْ شكْ ؤُ نتَّاثْ أَذْ ت جّغْ أَذْ ثدَّارْ.“
33 Três vezes a jumenta me viu e se afastou; se ela não tivesse se desviado, certamente eu teria matado você e poupado a vida da jumenta.”
34 خنِّي إِنَّا بَالْعَامْ إِ لْمَالَاكْ ن سِيذِي: ”أَقَا نشّْ خْضِيغْ، مِينْزِي وَارْ سِّينغْ بلِّي شكْ ثْبدّذْ زَّاثِي ذڭْ وبْرِيذْ. عَاذْ ڒخُّو، مَاڒَا أَيَا ذ ڒْعِيبْ ذِي ثِيطَّاوِينْ نّشْ، نشّْ أَذْ د-ذوْڒغْ.“
34 “Pequei”, disse Balaão ao anjo do S enhor . “Não percebi que estavas no caminho impedindo minha passagem. Se te opões à minha viagem, voltarei para casa.”
35 إِنَّا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِ بَالْعَامْ: ”رُوحْ أَكْ-ذ إِوْذَانْ-أَ، مَاشَا سِيوڒْ وَاهَا مِينْ ذ أَشْ غَا إِنِيغْ نشّْ.“ أَمُّو إِرُوحْ بَالْعَامْ أَكْ-ذ ڒْحُوكَّامْ ن بَالَاكْ.
35 O anjo do S enhor disse a Balaão: “Vá com os homens, mas fale apenas o que eu lhe disser”. Balaão seguiu viagem com os oficiais de Balaque.
36 ؤُمِي بَالَاكْ إِسْڒَا، أَقَا بَالْعَامْ يُوسَا-د، إِرُوحْ حِيمَا أَذْ ث إِمّڒْقَا غَارْ ثَانْذِينْثْ ن مُوآبَ إِ إِدْجَانْ غَارْ جِّيهثْ ن ويْمِيرْ ن أَرْنُونْ، غَارْ طَّارْفْ ن جِّيهثْ ن ويْمِيرْ.
36 Quando o rei Balaque soube que Balaão estava a caminho, saiu para se encontrar com ele numa cidade moabita junto ao rio Arnom, na fronteira de seu território.
37 ؤُشَا بَالَاكْ إِنَّا إِ بَالْعَامْ: ”مَا وَارْ سّكّغْ نشّْ إِوْذَانْ أَذْ أَشْ د-ڒَْاغَانْ؟ مَايمِّي وَارْ غَارِي د-ثُوسِيذْ؟ مَا وَارْ زمَّارغْ نشّْ أَذْ شكْ كَارْمغْ؟“
37 Balaque perguntou a Balaão: “Não mandei chamá-lo com urgência? Por que não veio de imediato? Não acreditou em mim quando eu disse que lhe daria uma grande recompensa?”.
38 خنِّي يَارَّا-د بَالْعَامْ خْ بَالَاكْ: ”خْزَارْ، نشّْ ؤُسِيغْ-د غَاركْ، مَاشَا مَا زمَّارغْ نشّْ ڒخُّو أَذْ سِّيوْڒغْ خْ شَا؟ أَوَاڒْ نِّي إِ غَا يڭّْ سِيذِي ذڭْ ؤُقمُّومْ إِنُو، أَذْ ث إِنِيغْ.“
38 Balaão respondeu: “Agora estou aqui, mas não posso falar o que bem entender. Transmitirei apenas a mensagem que Deus puser em minha boca”.
39 ؤُشَا إِرُوحْ بَالْعَامْ أَكْ-ذ بَالَاكْ ؤُشَا ؤُسِينْ-د غَارْ قَارْيَاثْ-حَاصُوثْ.
39 Então Balaão acompanhou Balaque até Quiriate-Huzote.
40 خنِّي إِغَارْصْ بَالَاكْ إِ إِفُونَاسنْ ذ وُودْجِي، إِسّكّْ زَّايْسنْ غَارْ بَالْعَامْ ؤُ غَارْ ڒْحُوكَّامْ نِّي ثُوغَا أَكِيذسْ.
40 Ali, Balaque sacrificou bois e ovelhas e mandou entregar porções da carne a Balaão e aos oficiais que estavam com ele.
41 غَارْ صّْبحْ إِمْسَارْ بلِّي بَالَاكْ يِيوِي أَكِيسْ بَالْعَامْ ؤُشَا إِسِّيڒِي إِ-ث خْ ڒُوعْڒَاثْ ن بَاعْلْ مَانِي ثُوغَا إِزمَّارْ أَذْ إِژَارْ ڒْڭنْسْ أَڒْ طَّارْفْ إِڭّْوجنْ قَاعْ.
41 Na manhã seguinte, Balaque subiu com Balaão até Bamote-Baal. De lá, podiam ver uma parte do povo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?