Lucas 15
MCP vs ACF
1 Zhwog zhwog oŋwɛnyɛ ɔ tóya nə bɔ́ɔ́l búúd ɔ *mísə́m bɛ̂sh bwə́ á ŋgə zə wə́ Yésus nə́ bwə́ zə́ gwágʉlə nyə.
1 E Chegavam-se a ele todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 *Ofarizyɛ̂ŋ bə́nɔ̂ŋ *Oyɨ́ɨ́gʉli ɔ́ mə́cɛ̧ɛ̧ bwə́ mú ŋgə nyímbʉla nə nyə ŋgə cɨ nə́: «Muud ɛ́ga ŋgə mpu lə́g buud ɔ mísə́m bə́nɔ́ŋ ŋgə də kʉl ŋgwúdʉ́!»
2 E os fariseus e os escribas murmuravam, dizendo: Este recebe pecadores, e come com eles.
3 Yésus mú ka zə ŋwa bwo mpwokwoond nə́:
3 E ele lhes propôs esta parábola, dizendo:
4 «Nyáyɛ́ múúd na bɨ́dɨ́ jɨ́ nə ŋkul sá nə́, nyə nə íncwəmbɛ təd, ŋgwûd á cínɔŋg jímb, a kú sɔ̧́ gwo yɛ́? Ŋgaá nə́ nyə e lʉ́gə byɔɔŋg yâ məwûm ibuú nə ibuu bugád, a fwo kə sɔ̧́ jɔɔŋg í ámə jímb yí nə́ ndɛɛ́ kə wɔ́ɔ́s ja nyə́ é kwey gwo yí?
4 Que homem dentre vós, tendo cem ovelhas, e perdendo uma delas, não deixa no deserto as noventa e nove, e vai após a perdida até que venha a achá-la?
5 A ká kwey gwo, ŋgaá nə́ nyə é bə nə məshusʉg, a bəd gwo záməbag
5 E achando-a, a põe sobre os seus ombros, jubiloso;
6 a mú nyiŋgə kə njɔ́w, kə sɛɛŋg óshwə́ bɛ́ nə buud bə́nɔ́ŋ bʉ́sə́ mə́bwugʉ́lu wá, nyə nə bwo nə́: “Shé sáágá məshusʉg nəcé mə mə́ kwey ncwəmbɛ jâm í ámə jímb yí?”
6 E, chegando a casa, convoca os amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Alegrai-vos comigo, porque já achei a minha ovelha perdida.
7 Mə́ jaaw bɨ́ nə́ məshusʉg mə́ bá nə́mə́ bə ntɔ́ joŋ dɨ́ nə muud *misə́m ŋgwúd mə cɛ́nd tə́dʉ́gá yɛ́, ntɔ̧ mbií mə́sə́ nə ŋkul bə nə otʉ́təlí ɔ búúd məwûm ibuú nə ibuu bwə́ aŋgɛ̂ nə jɨɨ cɛ́ndʉ́lə tə́dʉ́gá wá.
7 Digo-vos que assim haverá alegria no céu por um pecador que se arrepende, mais do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 «Shé fwógá ná nyiŋgə cɨ nə́ ŋgwɔ́l múdá ŋgə bə nə misaŋ mí *mwaanɛ̂ wûm, ŋgwúd mú jímb. Ŋgaá nə́ nyə é jida lámba, a wáámbʉlə njɔ́w ŋgə mpu sɔ̧́ saŋ nə́ ndɛɛ́ kə wɔ́ɔ́s ja nyə́ é kwey wə yí?
8 Ou qual a mulher que, tendo dez dracmas, se perder uma dracma, não acende a candeia, e varre a casa, e busca com diligência até a achar?
9 Ja á kwéy yí, ŋgaá nə́ nyə é sɛɛŋg bɛ́ óshwə́ nə budá bə́nɔ́ŋ bʉ́sə́ mə́bwugʉ́lu wá, nyə nə bwo nə́: “Shé sáágá məshusʉg nəcé mə mə́ kwey saŋ mwaanɛ̂ wâm í ámə jímb yí?”
9 E achando-a, convoca as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque já achei a dracma perdida.
10 Gwə́ wə́ mə́ jááw bɨ́ nə́ məshusʉg mə́ dʉ bə *wəéŋgəles ɔ́ Zɛmbî dɨ́ ja múúd *misə́m ŋgwúd mə cɛ́nd mítə́dʉ́gá yí.»
10 Assim vos digo que há alegria diante dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.
11 Yésus mú nyiŋgə cɨ nə́: «Ŋgwɔ́l múúd nyə á bə nə bwán óbá budûm nə budûm.
11 E disse: Um certo homem tinha dois filhos;
12 Á ntombú mú cɨ nə sɔ́ɔ́ŋgʉ́ nə́: “Pʉpa, yə́g mə nyâm ŋkɔw lʉ́ mə́bii mə́ jə́lá nə bə nə ndɨ́ yí”. Sɔ́ɔ́ŋgʉ́ wáŋ mú kaaw bwo məbii mɛ́.
12 E o mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me pertence. E ele repartiu por eles a fazenda.
13 Baalɛ́ mwɔ̂w mə́ mú cɔ̧́, mwân á ntombú mú kusha nyɛ́ ŋkɔw lʉ́ mə́bii nə́ ndɛɛ́ a mú kyey kə wúl lɔɔm á shwóg-shwógʉ́d. A mú kə gwiímb cʉg nûŋ nə́ ndɛɛ́ shîn caam byɔɔg dɛ́.
13 E, poucos dias depois, o filho mais novo, ajuntando tudo, partiu para uma terra longínqua, e ali desperdiçou os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 Ja nyə á shîn kɛɛnzh kúm dɛ́ yí, məma zha mú zə wɔ́ɔ́s lɔɔm wɔɔŋgʉ́d. Mwân ɛ́nɛ mú zə bə mə́fúfəd.
14 E, havendo ele gastado tudo, houve naquela terra uma grande fome, e começou a padecer necessidades.
15 A mú zə kə nyíi ísɛ́yʉ́d wə́ wúl mbyágá á shí nyɔɔŋg. Muud wɔɔŋgʉ̂ mú kənd nyə nyə́dɨ́ mə́shíd kə dʉ wɨ́ɨ́l nyə oŋkuú.
15 E foi, e chegou-se a um dos cidadãos daquela terra, o qual o mandou para os seus campos, a apascentar porcos.
16 Ja nyə á ŋgə wɨ́ɨl oŋkuú bɔɔŋg yí, nyə á dʉ bə nə yéésh nə́ a də́ mímwag mi mpúmə́ óŋkuú bɔɔŋg bwə́ á dʉ də myá, njɨ kú nə muud mə yə́ nyə.
16 E desejava encher o seu estômago com as bolotas que os porcos comiam, e ninguém lhe dava nada.
17 «A mú zə nyiŋg lâm, zə tə́dʉga nə́: “A zhwog idʉ̂w ósɔ́ɔl ɔ mə́sáal ɔ sɔ́ɔ́ŋgʉ́ waam bɛ̂sh bʉ́sə́ nə ndɨ̂ yí e! Mɛɛ mə ŋgə́ fudə nə zha wa?
17 E, tornando em si, disse: Quantos jornaleiros de meu pai têm abundância de pão, e eu aqui pereço de fome!
18 Mə zə́ nyiŋgə kə wə́ sɔ́ɔ́ŋgʉ́ waamə̂. Mə é kə cɨ nə nyə nə́: Pʉpa, mə á mə́ sə̂m nə Zɛmbî, mə sə̂m nə wo.
18 Levantar-me-ei, e irei ter com meu pai, e dir-lhe-ei: Pai, pequei contra o céu e perante ti;
19 Mə ampíyáyɛ́ ná nə́ wo ŋwág mə nə́ mwân woó. Ŋwag mə nda ŋgwɔ́l sɔ́ɔl məsáal woó.”
19 Já não sou digno de ser chamado teu filho; faze-me como um dos teus jornaleiros.
20 Mwân ɛ́nɛ mú zə tɨ́ kə wə́ sɔ́ɔ́ŋgʉ́.
20 E, levantando-se, foi para seu pai; e, quando ainda estava longe, viu-o seu pai, e se moveu de íntima compaixão e, correndo, lançou-se-lhe ao pescoço e o beijou.
21 Mwân mú cɨ nə sɔ́ɔ́ŋgʉ́ nə́: “Pʉpa, mə á mə́ sə̂m nə Zɛmbî, mə sə̂m nə wo. Mə ampíyáyɛ́ ná nə́ wo ŋwág mə nə́ mwân woó”.
21 E o filho lhe disse: Pai, pequei contra o céu e perante ti, e já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Sɔ́ɔ́ŋgʉ́ mú cɨ nə osɔ́ɔl ɔ mə́sáal bɛ́ nə́: “Nə́ câ! Zəgá nə káándə́ í búl bə káándə́ gúmə́ yí, zə bwééd nyə. Wágá nyə lwondó mbwə́d, bɨ́ wá nyə osílʉ́faas məkuúd.
22 Mas o pai disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa; e vesti-lho, e ponde-lhe um anel na mão, e alparcas nos pés;
23 Bɨ́ ka nə́mə́ zə nə mwâ ntɛny a wóŋʉ̂ zə cígə tâŋ lʉ́m, sə́ də́g, sə́ zhwiimbya.
23 E trazei o bezerro cevado, e matai-o; e comamos, e alegremo-nos;
24 Nəcé mwân waam ɛ́ga nyə á yə, a mə́ gwûm; nyə á jímb, a mə́ nyîn.” Bwə́ mú tɛ́ɛ́d zâŋ.
24 Porque este meu filho estava morto, e reviveu, tinha-se perdido, e foi achado. E começaram a alegrar-se.
25 «Í á bə na mwân a cúmbá njúl ífambə́. Ja nyə á ka ŋgə nyiŋgə yí, a mú ŋgə zə, zə wɔ́ɔ́s kúnə́-kúnə nə njɔ́w, a mú gwág íbwamʉgə́-bwámʉg nə isʉsa.
25 E o seu filho mais velho estava no campo; e quando veio, e chegou perto de casa, ouviu a música e as danças.
26 A mú jɔ̂w ŋgwɔ́l mwâ mpáánzə́ zə jî nyə sâ í ŋgə́ cɔ̧́ yí.
26 E, chamando um dos servos, perguntou-lhe que era aquilo.
27 Mwâ mpáánzə́ mú jaaw nyə nə́: “Mínyɔŋʉ̂ woó mə́ wɔ́ɔ́s. Shwóóŋgʉ̂ nyə ámə cígə mwâ ntɛny á wóŋʉ̂ nəcé mínyɔŋʉ̂ woó mə́ nyiŋgə zə mpwogɛ́.”
27 E ele lhe disse: Veio teu irmão; e teu pai matou o bezerro cevado, porque o recebeu são e salvo.
28 Mwân a cúmbá mú gwág bɔ̂w, a ban nə́ nyə anyííyɛ́ njɔ́w. Sɔ́ɔ́ŋgʉ́ mú cúwo tɔ́ɔ́n kə tɛ́ɛ́g nyə məbwə̂.
28 Mas ele se indignou, e não queria entrar.
29 A mú cɨ nə sɔ́ɔ́ŋgʉ́ nə́: “Mə mə́ sɛ̂y nə wo mimbû mimbû kú bwɛlɛ mpyêny ciyá gwô tɔɔ ŋgwúd. Njɨ, wo abwɛ́lɛ́ yə mə tɔɔ njɨ mwâ tɔw nə́ sə́nɔ́ŋ oshwə́ bâm sə́ zhwíímbyag.
29 E saindo o pai, instava com ele. Mas, respondendo ele, disse ao pai: Eis que te sirvo há tantos anos, sem nunca transgredir o teu mandamento, e nunca me deste um cabrito para alegrar-me com os meus amigos;
30 Njɨ, mwân woó nyə á shîn kə kɛɛnzh wo byɔɔg dwô kə́lə ŋgə cʉgə nə budá ɔ́ jaŋga ɛ́ga, ja á mə́ wɔ́ɔ́s yí, wo mə́ cígə nyə mwâ ntɛny a wóŋʉ̂.”
30 Vindo, porém, este teu filho, que desperdiçou os teus bens com as meretrizes, mataste-lhe o bezerro cevado.
31 Sɔ́ɔ́ŋgʉ́ mú cɨ nə nyə nə́: “Mwân waam wo njul nə mə wa mwɔ̂w mɛ̂sh isâ byâm bísə isâ byô.
31 E ele lhe disse: Filho, tu sempre estás comigo, e todas as minhas coisas são tuas;
32 Njɨ í ámə jɨɨ nə́ sə́ zhwíímbyag nəcé mínyɔŋʉ̂ woó ɛ́nɛ, mə ŋgə dʉ́g nyə na nda nyə á yə nə́ ndɛɛ́ a mə́ gwûm; nyə a jímb, a mə́ nyîn.”»
32 Mas era justo alegrarmo-nos e folgarmos, porque este teu irmão estava morto, e reviveu; e tinha-se perdido, e achou-se.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?