Hebreus 6
Kálaad Zɛmbî : Sɔ ̧ á Gúgwáan (MCP) vs NTLH
1 Nə́ ndɛɛ́, shé kə́gá shwóg, shé jɨ́ɨ́gʉ́gá isâ í Zɛmbî í jə́lá nə buud bwə́ mə́ lal búgə́d yí. Shé yɔ́wʉg dʉ́lə nyiŋgə kə mpʉ́s kə dʉ ŋwa mínjɨ́ɨ́gʉ́lá mí *Krîst myâ mətɛ́ɛ́dʉ́lé. Shé kúgá nyiŋgə tɛ́ɛ́d límʉ́lə límʉga ja shús. Ntɔ́ jɨ nə́ shé kúgá nyiŋgə ŋgə ŋwa minjɨ́ɨ́gʉ́lá myâ nda múúd mə jə́lá nə yîl lâm mísɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mí shwɨy dɨ́, *búgʉla Zɛmbî nə́;
1 Assim, vamos em frente a fim de chegarmos ao ensinamento de adultos, deixando para trás as primeiras lições da mensagem de Cristo. Nós não vamos colocar de novo as bases dessa mensagem, isto é, a necessidade de abandonar uma vida inútil e de crer em Deus;
2 nə minjɨ́ɨ́gʉ́lá mí dʉ́gyá nə minduwán nə dʉ́lə bəd búúd məbwə̂ yí; ŋkí ntâg minjɨ́ɨ́gʉ́lá mí dʉ́gyá nə gwûmʉ́lə mímbimbə mí bá gwûm yí, nə sémbyé mílə́sʉ́ á kandʉgə kandʉgə yí.
2 o ensinamento a respeito dos batismos e da cerimônia de pôr as mãos sobre os cristãos; e a ressurreição dos mortos e o julgamento eterno.
3 Mbɔ̂! Shé ányiŋgəyɛ ŋgə bɛ̧ bínɨ; ŋkí Zɛmbî mə́ magʉlə, shé mə́ zə́ yida ŋwa minjɨ́ɨ́gʉ́lá mí jə́lá nə buud bwə́ á mə́ lal wá yí.
3 Vamos em frente! E, se Deus quiser, é isso o que faremos.
4 Bɔ́ɔ́l búúd bɨ́ nə́, məŋkɛnya mə́ Zɛmbî mə́ á shí kwan bwo, bwə́ á shí bə nə kɔw á isâ Zɛmbî ŋgə́ yə buud bɛ́ yí, bə́nɔ̂ŋ bɔ́ɔ́lʉ́gá bwə́ á shí lə́g Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim,
4 Como é que as pessoas que abandonaram a fé podem se arrepender de novo? Elas já estavam na luz de Deus. Já haviam experimentado o dom do céu e recebido a sua parte do Espírito Santo.
5 bwə́ á shí kagʉlə mə́nywa mâ Milə́sʉ́ mí Zɛmbî, bwə́ á shí nə́mə́ kagʉlə ŋkul Zɛmbî mə bá yə búúd mwɔ̂w mə́ zág má yí.
5 Já haviam conhecido por experiência que a palavra de Deus é boa e tinham experimentado os poderes do mundo que há de vir.
6 Mbií búúd nɨ, ja bwə́ mə́ yid kwoŋ nə Krîst yí, muud cugɛ́ ná nə ŋkul nyiŋgə sá nə́ bwə́ nyiŋgəg kənd mílâm wə́ Krîst. Nəcé banʉ́lə bwə́ mə́ ban *Mwân mə́ Zɛmbî yí wúsə bwo nda bwə́ ŋgə nyiŋgə bwambʉlə nyə kwolós dɨ́ jáŋ ja, ŋgə nyiŋgə sá nə́ a nyíŋgəg bwəma nə shwôn tâm buud.
6 Mas depois abandonaram a fé. É impossível levar essas pessoas a se arrependerem de novo, pois estão crucificando outra vez o Filho de Deus e zombando publicamente dele.
7 Mpugá nə́, nyúl shí í ká tag nə ompú nə́ ndɛɛ́ í kɔ̧́ ídʉ̂w, Zɛmbî bwádan nə shí nyɔɔŋg, buud bwə́ á bɛ̧ məmpəg wá bə nə mfíí.
7 Deus abençoa a terra que recebe a chuva, a qual muitas vezes cai sobre ela e produz plantas úteis para aqueles que trabalham nela.
8 Njɨ, í ká yida kɔ̧́ íbiin-bíin nə məgwaagʉlə́, í lʉ́g kúnə́-kúnə nə́ Zɛmbî lwéémʉg nywo nəcé í cúgɛ́ nə mfíí; zhúgʉ́lá zhúgʉ́lâ, bwə́ jígal nywo.
8 Mas a terra que produz mato e espinhos não serve para nada; ela corre o perigo de ser amaldiçoada por Deus e acaba sendo queimada.
9 Njɨ, yé bwááŋg mə́ búl cɛɛl wá, tɛɛm bə nə́ sə́ ŋgə lás ntʉ́nɨ, sə́ ŋgə mpu bʉ́bə́lɛ́ nə́ bɨ báá bɨ́ təl fwámɛ́ zhɨ́ɨ́d, bɨ ŋgə sá isâ í lwó nə́ bɨ mú nə cʉg yí.
9 Porém, ainda que falemos dessa maneira, meus queridos irmãos, estamos certos de que vocês têm as melhores bênçãos que vêm da salvação.
10 Nəcé, Zɛmbî cugɛ́ nə olɨ́lɨŋgɨ̂ nə́ a bá wusa sâ bɨ́ ŋgə́ sá yí nə mbií bɨ́ mə́ cɛ́ɛ́l nyə yí. Cɛɛlí jɔɔŋg í ŋgə nyîn nə sɛ́yʉ́lə bɨ́ ŋgə́ sɛ̂y nə buud bɛ́ wú yág zə wɔ́ɔ́s múús yí.
10 Deus não é injusto. Ele não esquece o trabalho que vocês fizeram nem o amor que lhe mostraram na ajuda que deram e ainda estão dando aos seus irmãos na fé.
11 Sə́ ŋgə bul jɨɨ nə́ muud yɛ̂sh á sámbá jɨ́n yáágʉ́g nə ŋgə́lə cʉgə cʉg jɔɔŋgʉ́ cé cʉg, ja jɔɔŋgʉ́ bɨ mú bá bii ísâ bɨ́ ŋgə́ bwánd nə búgə́ nə́ í bá bə yí.
11 O nosso profundo desejo é que cada um de vocês continue com entusiasmo até o fim, para que, de fato, recebam o que esperam.
12 Kúgá sá íkɔ́ɔ́dʉ́gʉ́; yidagá ŋgə sá nda buud bwə́ mə́ jɛ́ɛ́g mə́nyúúl wə́ Zɛmbî kú nə milámʉsa wá, bwə́ wə́ bwə́ bá bə nə kɔw lʉ́ ísâ Zɛmbî nyə á kaag bwo yí.
12 Não queremos que se tornem preguiçosos, mas que sejam como os que creem e têm paciência, para que assim recebam o que Deus prometeu.
13 Ja Zɛmbî nyə á kaag *Abʉraham ŋkaagə́ yí, nyə á kɛɛn ŋkaanə́. Nda jɨ́ nə́ ŋgwɔ́l múúd cúgɛ́ fwámɛ́ múúd ntɔ̧ Zɛmbî nə́, Zɛmbî nyə á kɛɛn jínə́ dɛ́ nyəmɛ́fwó,
13 Deus fez a promessa a Abraão e jurou cumpri-la. E, como não havia ninguém maior do que ele mesmo, Deus jurou pelo seu próprio nome.
14 nyə nə́:
14 Ele disse a Abraão: “Eu prometo que abençoarei você ricamente e lhe darei muitos descendentes.”
15 Abʉraham nyə á ka nə́mə́ bwánd ŋkaagə́ nyɔɔŋgʉ́ nə lâm jísɔ́w nə́ ndɛɛ́, í mú nə́mə́ bə nda Zɛmbî nyə á kaag nyə nə́.
15 Abraão teve paciência e por isso recebeu o que Deus havia prometido.
16 Ja múúd mə́ dʉ kɛɛn ŋkaanə́ yí, á dʉ kɛɛn múúd jɨ́ fwámɛ́ múúd ntɔ̧ nyə yɛ́, ŋkaanə́ mú jâ, muud kú ná sá mə́shwán.
16 Quando alguém jura, usa o nome de uma pessoa que é maior do que ele, e o juramento acaba com qualquer discussão.
17 Ntɔ́, Zɛmbî nyə á cɛɛl nə́ buud bwə́ á lʉ́g nə isâ nyə á kaag yí bwə́ mpúg nə́ nyə abʉ́lɛ nyiŋgə cɛ́nd cígʉ́lá á mə́ ŋwa yí, a mú kɛɛn ŋkaanə́.
17 Deus quis deixar bem claro aos que iam receber o que ele havia prometido que jamais mudaria a sua decisão. Por isso, junto com a promessa, fez o juramento.
18 Nə́ ndɛɛ́, nə ŋkaagə́ Zɛmbî nyə á kaag yí, nə kɛɛnʉ́lə nyə á kɛɛn bʉ́bə́lɛ́ yí, ŋgwûd nə ŋgwûd á na í cúgɛ́ nə ŋkul salan, nəcé Zɛmbî cugɛ́ nə ŋkul bwiiŋg íjɔ̧́ɔ̧́. Nyə á kaag, a nyiŋgə́ kɛɛn bʉ́bə́lɛ́ nəcé jɨ? Í á bə shú nə́ mənyúúl mə́ lálʉg shé buud shé mə́ kə shwaaw nyə́dɨ́, ŋgə bwánd sá á mə́ kaag shé wá.
18 Portanto, há duas coisas que não podem ser mudadas, e a respeito delas Deus não pode mentir. E assim nós, que encontramos segurança nele, nos sentimos muito encorajados a nos manter firmes na esperança que nos foi dada.
19 Bwándʉ́lə shé ŋgə́ bwánd nə búgə́ wɔɔŋgʉ́, wúsə shé shwamá shú nə́ lâm nda ŋkúŋkulə. Nda jɨ́ ntɔ́ nə́, shé mə́ bá kumə kʉ́l Zɛmbî jísə́ yí, lɨ́ɨ́nálə kə mpʉ́sə sanda.
19 Essa esperança mantém segura e firme a nossa vida, assim como a âncora mantém seguro o barco. Ela passa pela cortina do templo do céu e entra no Lugar Santíssimo celestial.
20 Wu wə́ Yésus nyə á kə shé shwóg kə nyíi shú dʉ́sʉ́ yɛ́. A músə Ajəlácɨ á ofada á kandʉgə kandʉgə nə́mə́ nda Mɛlʉkisedɛk nyə á bə nə́.
20 Foi lá que, para o nosso bem, Jesus entrou antes de nós. E ele se tornou para sempre o Grande Sacerdote , na ordem do sacerdócio de Melquisedeque.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?