Gálatas 2
MXPNT vs NVT
1 Kyɨmakma̱jkts jumøjt øts jadɨgojk nnijkxy jam Jerusalén møøt ja Bernabé, jøts ø nayɨdeꞌen nbawa̱a̱y ja Tito.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Paty øts jam nnijkxy ku øts ja Dios xukꞌijxy jøts øts jam nnøjkxy. Jøts øts jam møøt amaaꞌtsk ngajpxy nmadya̱ꞌa̱ky pøn ɨdøꞌøn jam tnɨguba̱jkꞌa̱jttɨp ja kudanaabyɨtøjktɨ Jerusalén. Jøts ndukꞌejxtøø nduknɨja̱ꞌwɨdyøø sa̱ øts ɨdøꞌøn ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm yꞌɨxpøjkɨn nna̱nkyꞌijxyɨ pøn tkanɨja̱ꞌwɨdɨp pøn kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌdyɨ. Njøpja̱ꞌwɨp øts jaꞌ ku øts ja jotmøñ xkagupøktɨt paty øts ja jadeꞌen nnɨgajpxy jøts øts ja ndunk nugo kyana̱xt midi øts jam wyɨnaty ndumpy.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Xpudøjkɨdɨts øts jaꞌ. Nɨti nɨsa̱ ja Tito kyayiktuuñ, kaꞌap ja ejxpajt ñeꞌkxkøjxp yikpɨkta̱a̱jky sa̱m ja israelɨt ja̱a̱ꞌy ttsøønɨdɨ.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Kaꞌap øts ya̱ꞌa̱t jeexyɨp nga̱jpxpa̱a̱ty sa̱ ja Tito yja̱jty kuk ɨdøꞌøn kyanøjkxtɨ ja ejxpɨ ja kowbɨ jøts tmadya̱ꞌa̱kwɨdettɨt ma̱ba̱a̱t adøm ɨdøꞌøn ngaꞌukpaduꞌunɨndɨ ja møja̱a̱ꞌbyɨ kutujk midi ja Jesucristo tø xuknɨwa̱a̱jchɨm ku møøt nꞌijtyɨm. Jaꞌ ɨdøꞌøn ja chojktɨp jøts adøm nbaduujnaꞌandɨt ja myaja̱a̱ꞌbyɨ kyutujk sa̱m ja israelɨt ja̱a̱ꞌdyɨ.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Nɨjuunɨ øøts ja ngayikmøjtøkɨ jøts kaꞌ meets xwɨnmaꞌaty ku jaꞌayɨ ejxpajtɨngøjxp yikpiky ja yiknɨtsoojkɨn. Jaa ku øø ndsøky jøts meets tɨy xmøøtꞌa̱jtꞌettɨtnɨm ja wɨnma̱a̱ꞌñ sa̱ ja yiknɨtsoojkɨn nba̱a̱jtyɨm.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 Nɨti nɨsa̱ øts ja xkanɨmaadyɨ pøn jam tnɨguba̱jkꞌa̱jttɨp ja kudanaabyɨtøjktɨ pønɨ sa̱ øts ndunkjøøjp nyikyøꞌøy; øy ja yjamøjwɨndsønɨdɨ tukna̱x øts ja møøt nnayja̱ꞌwɨyɨdɨ, jabɨ tum jadeꞌenxɨ adømdɨ Dios wyɨngujkp.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 Kaꞌap øts ja wenk anaꞌamɨn ja xꞌukmøøñɨdɨ, jabɨ yja̱ꞌgyukɨdɨxɨ jaꞌ ku øts ja Dios køꞌøm tø xanɨpiky jøts øts ja nɨtsoojkɨn ayuujk nga̱jpxyøꞌøty ma̱ pøn kyaꞌisraelɨtja̱a̱ꞌyɨdɨ, sa̱m ja Pedro yiktanɨpøjkmɨ nayɨdeꞌen jøts nay jaꞌabɨ ayuujk tka̱jpxyøꞌøty jam israelɨt ja̱a̱ꞌyjotp.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Nayɨdeꞌen øts ja Dios myøkꞌa̱jtɨn kudanaabyɨ tø xpɨkta̱jkmɨ jøts øts nga̱jpxwa̱ꞌkxɨt ja yꞌayuujk pøn kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌdyɨ sa̱m ja Pedro tø yikpɨkta̱jkmɨ kudanaabyɨ jam israelɨt ja̱a̱ꞌyjotp.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 Patyxɨ døꞌøn ja Jacobo, ja Pedro jøts ja Juan pøn tnɨguba̱jkꞌa̱jttɨp ja kudanaabyɨtøjktɨ tja̱ꞌgyukɨdɨ ku øts ja Dios tø xmøꞌøy ja øyꞌa̱jtɨn jøts ja yjaꞌ tna̱nkyꞌejxɨt. Ojts øøts nꞌukyikøpa̱tnɨ møøt ja Bernabé, jadeꞌenꞌampy ja jadeꞌen ttundɨ jøts ku øøts ja xmɨguꞌukwa̱ꞌa̱ñ jøts ku ja tꞌøyja̱wɨdɨ jøts øøts ndunk øy nyikna̱xt jam kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌyjotp, ya̱m ja nayɨdeꞌen ja tyunk tyikyøꞌømyɨdɨ jam israelɨt ja̱a̱ꞌyjotp.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Jaꞌayɨ øøts ɨdøꞌøn xꞌamɨdowdɨ ku øøts nxɨmɨja̱ꞌmyajtsꞌett ja israelɨt ayoobɨtøjktɨ. Ya̱ꞌa̱ts øts ɨdøꞌøn neꞌegɨ nbadunꞌijtpy, kaꞌap øts yøꞌøbɨ wɨnma̱a̱ꞌñ nꞌɨxmach.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Ku øts jam møøt nnabya̱a̱jtɨ ja Pedro jam Antioquíɨt ka̱jpjotp, jam øts ojts ndawɨndsøꞌøy midi jam wyɨnaty tyumpy, ku ja kaꞌap yꞌøgyaxɨꞌɨky.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Ku ja møøt øy tyimyꞌukaagyøjy pøn kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌy jøts ja jaayɨ tmajtstutkojmɨ, jaꞌayɨ ku wɨna̱a̱gɨn ja israelɨtøjk yja̱ꞌa̱ttɨ pøn wyɨnaty tø tkexy ja jaꞌabɨ ja̱a̱ꞌy midi tpadundɨpnɨm ja møja̱a̱ꞌbyɨ kutujk ja møja̱a̱ꞌbyɨ tsɨna̱a̱ꞌyɨn sa̱m ja yꞌijty nayɨdeꞌen tpadumɨ.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 Nayɨdeꞌen ttumɨdɨ sa̱m ja Pedro pøn jaty jam wyɨnaty kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌdyɨ, nayɨdeꞌen ɨdøꞌøn ja Bernabé pa̱a̱t ttumɨ.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Kuts øts ɨdøꞌøn ja nꞌijxy jadeꞌen ku tkabadundɨ sa̱m ja øgyajpxy ømyadya̱ꞌa̱ky ttanɨbɨkta̱a̱gɨ, yɨdeꞌen øts ɨdøꞌøn ja Pedro nnɨma̱a̱y jøts nɨdukɨꞌɨyɨ tmadoomɨdøø ja janchja̱ꞌwɨbɨtøjktɨ: “¿Tigøjxp mets ya̱ꞌa̱t ja̱a̱ꞌy xukpadunwa̱ꞌa̱ñ ja israelɨt ja̱a̱ꞌy chɨna̱a̱ꞌyɨn? Pø tøts mets ja køꞌøm xꞌɨxma̱tsnɨ jekyɨp o mets jam mjadyimyjaguga̱jpɨ.”
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Israelɨt ja̱a̱ꞌy adømdɨ jaꞌ ku jadeꞌen tø ngueꞌexyɨndɨ, kaꞌap adøm ja pøky nayɨdeꞌen ndyimyikmajada̱a̱jkyɨndɨ sa̱m jaꞌ pøn kaꞌisraelɨt ja̱a̱ꞌdyɨ.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Tøts nnɨja̱ꞌwɨndɨ ku kaꞌap adøm ja Dios xkupøjkɨndɨt jaꞌ wyɨngujkp ku jaꞌayɨ nbaduꞌundɨt ja Moisés kyutujk. Ja Jesucristoxɨ døꞌøn ja yjaꞌ njanchja̱ꞌwɨmp patyxɨ døꞌøn adøm ja Dios Teety tø xkupɨjkyɨndɨ, kidi jaꞌagøjxp ku ja Moisés kyutujk nbaduujñɨndɨ. Jabɨ nɨpønxɨ kyayikupøkt Dios wyɨngujkp ku ja Moisés kyutujk jaꞌayɨ tpaduujnɨt.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 Ku døꞌøn ja Dios tø xꞌukupɨjkyɨndɨ Cristo køjxp, jøts adøm ja Moisés kyutujk tø nꞌawɨmbejtɨgyojmandɨ, ¿ja Cristo adøm ɨdøꞌøn køꞌøm xyiktuuꞌtɨgøøꞌyɨmp? ¡Kaꞌ yjadeꞌenɨ!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Ku øts ndungojmɨt midi tø nꞌukꞌɨxmach, ngøꞌømbøky øts jaꞌ.
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Kaꞌap øts ja Moisés kyutujk nꞌukyiktunɨ jaꞌagøjxp ku øts ja Dios yꞌøyꞌa̱jtɨn jadeꞌenꞌampy ngapa̱a̱ty; tø nja̱ꞌgyukɨ jøts ku ja Dios yjaꞌ yikpa̱a̱ty ku njanchja̱ꞌwant ja Cristo.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Kaꞌap øts nugo nꞌuktsɨnaañɨ, tø øts ja Cristo xkuꞌoogɨ kruskøjxp; jaꞌ øts ɨdøꞌøn nduꞌump midi ja Cristo yꞌøyja̱ꞌwɨp jaa ku øts ja chɨna̱a̱ꞌyɨn ndajujkyꞌa̱jtɨ. Janchja̱ꞌwɨngøjxp øts ya̱ꞌa̱t jujkyꞌa̱jtɨn nyiknaxy ya̱ na̱xwiiñ ku ja Dios Uꞌnk tø xjanchøky xjanchpaꞌayøy jøts nayɨdeꞌen tø xkuꞌoogɨ.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Kaꞌap øts ja Cristo yꞌoꞌjkɨn nugo nyikna̱xwa̱ꞌa̱ñ; kuts Dios ja jeexyɨp xagupɨjkyɨndɨ ku ja Moisés kyutujk nbaduꞌunɨnt, nɨti jeexyɨp kyawa̱ꞌa̱ñ ja Cristo yꞌoꞌjkɨn, kaꞌap ja jeexyɨp ma̱ tyuñ.
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?