Marcos 5
MCP vs NVI
1 Ntɔ́ bwə́ mú kə wɔ́ɔ́s cíndú faŋwíny shí á Ogerazeniyɛ̧̂.
1 Eles atravessaram o mar e foram para a região dos gerasenos.
2 Yésus mú shulə byɔ́ɔ́lʉ́d. A ká nə́mə́ shîn tə̂l məkuú shí, ŋgwɔ́lʉ́gá múúd mú wú mə́shwoŋ dɨ́, bɔ́w-bɔ̂w *shíshim ŋgə́ lwáfʉlə nyə, zə bwəma nə Yésus.
2 Quando Jesus desembarcou, um homem com um espírito imundo veio dos sepulcros ao seu encontro.
3 Muud wɔɔŋgʉ́ nyə á dʉ ji baŋ mə́shwoŋ. Tɔɔ muud ŋgwúd nyə a shígɛ́ ná bə nə ŋkul mə wálʉ́lə nyə, tɛɛm bə nə mimbwagə́ mí íŋkwánz.
3 Esse homem vivia nos sepulcros, e ninguém conseguia prendê-lo, nem mesmo com correntes;
4 Ija ŋkí bulya bwə́ á dʉ tɛɛm wɔ́ɔlə nyə məbwə̂ nə mikwoolú mí íŋkwánz, bwə́ wá nyə mimbwagə́ məkuúd, njɨ nyə á dʉ tɨ̂ isâ ínɨ byɛ̂sh. Tɔɔ muud ŋgwúd nyə a shígɛ́ bə nə ŋkul mə káágʉ́lə́ nyə.
4 pois muitas vezes lhe haviam sido acorrentados pés e mãos, mas ele arrebentara as correntes e quebrara os ferros de seus pés. Ninguém era suficientemente forte para dominá-lo.
5 Bulú nə mwásə́ nyə á dʉ bul bə njɨ baŋ mə́shwoŋ nə mímbʉ́ŋʉ́d, kə́ dʉ kɨ̂m, a ŋgə́ bɛ́wʉli nyúúl nyɛ́ nə məkwóógʉ́.
5 Noite e dia ele andava gritando e cortando-se com pedras entre os sepulcros e nas colinas.
6 Ntɔ́ nda nyə á dʉ́g Yésus ná shwóg-shwóg nə́, nyə á ju kʉ́lə́, kə kúd Yésus məbwóŋ shí, jəgʉla nə nyə,
6 Quando ele viu Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele,
7 a ŋgə́ kɨ̂m nə́: «Yésus, *Mwân mə́ Zɛmbî á gwɔ́w-gwɔ̂w, shwə̂ bâŋ nə inɛy? Mə́ jəgʉla nə wo jínə́ mə́ Zɛmbî dɨ́ nə́, wo kú tə̂l mə cwúndʉd.»
7 e gritou em alta voz: "Que queres comigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Rogo-te por Deus que não me atormentes! "
8 Nyə á jəgʉla nə Yésus ntʉ́nɨ nəcé Yésus nyə á ŋgə cɨ nə nyə nə́: «bɔ́w-bɔ̂w shíshim, wúg nyə nyúúlʉ́d.»
8 Pois Jesus lhe tinha dito: "Saia deste homem, espírito imundo! "
9 Yésus mú jí nyə nə́: «Jínə́ dwô wə́ zə́?» Nyə nə́: «Jínə́ dâm wə́ “Kínda”, nəcé sə́ bɨ́ ŋkí bulya.»
9 Então Jesus lhe perguntou: "Qual é o seu nome? " "Meu nome é Legião", respondeu ele, "porque somos muitos".
10 Bwə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a kú yîl bwo lɔɔm dɨ́ kənd kʉ̂l shús.
10 E implorava a Jesus, com insistência, que não os mandasse sair daquela região.
11 Na, məma sɔɔnz óŋkuú, í á ŋgə də mbʉ́mbʉ́ŋʉ́d.
11 Uma grande manada de porcos estava pastando numa colina próxima.
12 Məjamb mə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a nyíŋgálʉ́g mwo óŋkuú bɔɔŋgʉ́d.
12 Os demônios imploraram a Jesus: "Manda-nos para os porcos, para que entremos neles".
13 A mú magʉlə nə́ í sɨ́yʉ́g ntɔ́. Bɔ́w-bɔ̂w míshíshim myɔɔŋgʉ́, mí mú zə wú múúd wɔɔŋgʉ̂ nyúúlʉ́d, kə nyíi óŋkuúd. Sɔɔnz óŋkuú nɨ, je bə ótɔ́ɔ́shin óbá, jɛ̂sh mú shwal bumb nə mikʉ́lə́, wú mbʉ́mbʉ́ŋʉ́d, kə juwa máŋʉ́d. Bwə́ mú ŋgul mə́júwó nə́ ndɛɛ́ fudə.
13 Ele lhes deu permissão, e os espíritos imundos saíram e entraram nos porcos. A manada de cerca de dois mil porcos atirou-se precipício abaixo, em direção ao mar, e nele se afogou.
14 Buud bwə́ á ŋgə baagʉlə oŋkuú wá, bwə́ mú wɛɛnzh kə ŋgə jaaw buud ŋgwə́la nə mílɔɔm milɔɔm. Buud bwə́ mú zə, zə dʉ́g sâ í ámə sɨ̂y yí.
14 Os que cuidavam dos porcos fugiram e contaram esses fatos na cidade e nos campos, e o povo foi ver o que havia acontecido.
15 Bwə́ mú zə wɔ́ɔ́s kʉ́l Yésus nyə á bə yí. Bwə́ dʉ́g múúd məjamb mə́ á dʉ lwáfʉlə yɛ́, a njúl cínɔŋg shí nə jɔ̧jɔ̧ míkáándə́, a njúl nə́mə́ nə́ shɛɛ. Bwə́ mú bul gwág ífwaas.
15 Quando se aproximaram de Jesus, viram ali o homem que fora possesso da legião de demônios, assentado, vestido e em perfeito juízo; e ficaram com medo.
16 Buud bwə́ á dʉ́g sɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ í á sɨ̂y wá bwə́ mú jaaw bwo sâ í ámə bə nə muud wɔɔŋgʉ̂ nə oŋkuú yí.
16 Os que o tinham visto contaram ao povo o que acontecera ao endemoninhado, e falaram também sobre os porcos.
17 Ntɔ́ bwə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a wúg bwə́dɨ́ lɔɔmʉd.
17 Então o povo começou a suplicar a Jesus que saísse do território deles.
18 Ja Yésus mə́ kə bád byɔ́ɔ́l dɨ́ yí, muud nyə á bə nə məjamb yɛ́, mú tɛ́ɛ́g nyə məbwə̂ nə́ a ŋwág nyə nyə́dɨ́ gwooŋgʉd.
18 Quando Jesus estava entrando no barco, o homem que estivera endemoninhado suplicava-lhe que o deixasse ir com ele.
19 Njɨ Yésus nyə a shígɛ́ magʉlə. A mú yida cɨ nə nyə nə́: «Kag wódɨ́ kwáádə́ kə jaaw búúd bwô sâ jɛ̂sh Cwámba mə́ sá wo yí, nda á mə́ gwág wo ŋkúŋkwóŋʉ́lə nə́.»
19 Jesus não o permitiu, mas disse: "Vá para casa, para a sua família e anuncie-lhes quanto o Senhor fez por você e como teve misericórdia de você".
20 Muud ɛ́nɛ músə kyey, kə ŋgə jaaw buud wâ Dekapwôl sâ jɛ̂sh Yésus nyə á sá nyə yí. Bɔɔŋg bɛ̂sh bwə́ á gwág wá bwə́ mú bul káam.
20 Então, aquele homem se foi e começou a anunciar em Decápolis quanto Jesus tinha feito por ele. Todos ficavam admirados.
21 Ja Yésus mə́ sɔw kə faŋwíny byɔ́ɔ́l dɨ́ yí, buud bwə́ mú zə lyɛ̧ nyə áncuncuma, a njúl ná bwúŋʉ́d.
21 Tendo Jesus voltado de barco para a outra margem, uma grande multidão se reuniu ao seu redor, enquanto ele estava à beira do mar.
22 Ŋgwɔ́l njwû á *mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá, nə jínə́ nə́ Zharus mú wɔ́ɔ́s. Njɨ nyə á dʉ́g Yésus yí, nyə á zə kúd mə́bwóŋ shí,
22 Então chegou ali um dos dirigentes da sinagoga, chamado Jairo. Vendo Jesus, prostrou-se aos seus pés
23 tɛ́ɛ́g nyə məbwə̂. Nyə nə́: «Sʉ́sás jâm í ŋgə júgʉla. Mə́ jəgʉla nə wo nə́ wo zə́g kə kɛɛl nyə məbwə̂, a bə́g mpwogɛ́, a cʉ́gəg.»
23 e lhe implorou insistentemente: "Minha filhinha está morrendo! Vem, por favor, e impõe as mãos sobre ela, para que seja curada e viva".
24 Bá Yésus bwə́ mú kə, buud bwə́ ŋgə́ bɛ̧ bwo áncuncuma, bwə́ ŋgə́ shúsə Yésus ikɔ́ɔ́mb byɛ̂sh.
24 Jesus foi com ele. Uma grande multidão o seguia e o comprimia.
25 Ŋgwɔ́l múdá nyə á bə cínɔŋg, məcií mə́ á dʉ wú nyə nyúúlʉ́d tɛ́ mímbú wûm nə mímbá.
25 E estava ali certa mulher que havia doze anos vinha sofrendo de uma hemorragia.
26 Nyə á bul dʉ́g cúŋ ncúlyá ojwɔ́wʉda dɨ́ sɔ̧́lə nə́ a yâl, a shîn kɛɛnzh *mwaanɛ̂ yé yɛ̂sh. Njɨ, a kú yâl, bwas ŋgə́ yida yáág yáágʉ́g.
26 Ela padecera muito sob o cuidado de vários médicos e gastara tudo o que tinha, mas, em vez de melhorar, piorava.
27 Nda nyə á gwág lâŋ mə́ Yésus nə́, nyə á kə Yésus mpʉ́sə kwoŋ na áncuncuma buud dɨ́, kə kúnya nə nyə káándə́,
27 Quando ouviu falar de Jesus, chegou-se por trás dele, no meio da multidão, e tocou em seu manto,
28 a ŋgə́ tə́dʉga nə́: «Ŋkí mə kúnyá nə njɨ káándə́ mə́ Yésus, mə yâl.»
28 porque pensava: "Se eu tão-somente tocar em seu manto, ficarei curada".
29 Njɨ nyə á kúnya nə nyə káándə́ yí, məcií tɔ̂w ntâg nyə cé nə cé, nyə mú gwádʉga nyúúl nyɛ́d nə́ a mə́ yâl.
29 Imediatamente cessou sua hemorragia e ela sentiu em seu corpo que estava livre do seu sofrimento.
30 Yésus mú gwádʉga nə́ nyúl mpífə́ mə́ wú nyə nyúúlʉ́d. A mú yág mpʉ́sə búúd dɨ́, jí nə́: «Zə́ mə́ kúnya mə nə káándə́ ɛ́nɛ?»
30 No mesmo instante, Jesus percebeu que dele havia saído poder, virou-se para a multidão e perguntou: "Quem tocou em meu manto? "
31 *Ompwíín bɛ́ bwə́ mú bɛ̧sa nə nyə nə́: «Wo ŋgə́ dʉ́g buud ɔ́ ŋgə́ shúsə wo íkɔ́ɔ́mb byɛ̂sh, wo nyiŋgə jí nə́: “Zə́ mə́ kúnya nə mə káándə́ ɛ́nɛ?”»
31 Responderam os seus discípulos: "Vês a multidão aglomerada ao teu redor e ainda perguntas: ‘Quem tocou em mim? ’ "
32 Njɨ Yésus mú ŋgə kənd mísh mə́koogʉ́ məkoogʉ́ nə́ a dʉ́g múúd nyə́ ámə sá sɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ wɔɔŋgʉ̂ yɛ́.
32 Mas Jesus continuou olhando ao seu redor para ver quem tinha feito aquilo.
33 Mudá ɛ́nɛ nyə á ŋgə lilya nə ifwaas, nəcé nyə á mpu sâ í ámə sɨ̂y nə nyə yí. A mú zə wusə nyúúl shí Yésus dɨ́ mpwóómbʉ́d, jaaw nyə bʉ́bə́lɛ́ yɛ̂sh.
33 Então a mulher, sabendo o que lhe tinha acontecido, aproximou-se, prostrou-se aos seus pés e, tremendo de medo, contou-lhe toda a verdade.
34 Ntɔ́ Yésus mú cɨ nə nyə nə́: «Shilə wâm, wo mə́ *dʉ́g cʉg nəcé búgə́ gwô. Kaág nə́ shɛɛ. Bwas í shínʉ́g wo!»
34 Então ele lhe disse: "Filha, a sua fé a curou! Vá em paz e fique livre do seu sofrimento".
35 Yésus ŋgə́ ná lás ntʉ́nɨ, buud bwə́ mú wɔ́ɔ́s wúlə wə́ njwû á mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá zə cɨ nə nyə nə́: «Shilə wô mə́ yə. Wó ka kwo ŋgə ntágʉlə Yɨ́ɨ́gʉli nə jɨ?»
35 Enquanto Jesus ainda estava falando, chegaram algumas pessoas da casa de Jairo, o dirigente da sinagoga. "Sua filha morreu", disseram eles. "Não precisa mais incomodar o mestre! "
36 Njɨ, Yésus kú bísh sâ bwə́ á ŋgə cɨ yí, a mú cɨ nə Zharus nə́: «Kú bɛɛg fúndə, bə́g njɨ nə búgə́.»
36 Não fazendo caso do que eles disseram, Jesus disse ao dirigente da sinagoga: "Não tenha medo; tão-somente creia".
37 A mú cɨ nə́ tɔɔ muud kú bɛ̧ nyə, a kə́ nə njɨ Pyɛ̂r nə Zhâk bá mínyɔŋʉ̂ yé Yuánɛs.
37 E não deixou ninguém segui-lo, senão Pedro, Tiago e João, irmão de Tiago.
38 Ja bwə́ mə́ jé njwû á mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá dɨ́ njɔ́w yí, Yésus mú dʉ́g buud bwə́ ŋgə́ sá saagʉwo mímbií mímbii, bwə́ ŋgə́ jɨɨ, bwə́ ŋgə́ kɨ̂m.
38 Quando chegaram à casa do dirigente da sinagoga, Jesus viu um alvoroço, com gente chorando e se lamentando em alta voz.
39 A mú nyíi njɔ́w, nyə nə bwo nə́: «Bɨ́ ŋgə jɨɨ nə ŋgə sá bímbí lʉ́ saagʉwo nɨ nəcé jɨ? Mwân nyə afwóyɛ́ yə, a ŋgə yida jâ.»
39 Então entrou e lhes disse: "Por que todo este alvoroço e lamento? A criança não está morta, mas dorme".
40 Bwə́ mú yida ŋgə cágʉlə nyə. Nə́ ndɛɛ́ a mú wééshʉli bɛ̂sh tɔ́ɔ́n, lʉ́gə njɨ sɔ́ɔ́ŋgʉ́ nə nyɔɔŋgʉ́ mə mwân, nə buud ɔ́ gwooŋg jé. Bwə́ mú nyíi fúm, kʉ́l mwân nyə á bə yí.
40 Mas todos começaram a rir de Jesus. Ele, porém, ordenou que eles saíssem, tomou consigo o pai e a mãe da criança e os discípulos que estavam com ele, e entrou onde se encontrava a criança.
41 A mú bii mwân wɔɔŋgʉ̂ mbwə̂. Nyə nə nɛ́ nə́: «Talita, kûm!» Ntɔ́ mə́ kə́ nə́ «Mwámuda! Mə́ cɨ nə wo nə́: wɔɔlʉ́g!»
41 Tomou-a pela mão e lhe disse: "Talita cumi! ", que significa: "Menina, eu lhe ordeno, levante-se! ".
42 Cé nə cé, shilə wɔɔŋg mú wɔɔl, tɛ́ɛ́d kyeyʉ́lə, nəcé nyə á bə nə mimbû wûm nə mímbá. Ja bwə́ mə́ dʉ́g ntʉ́nɨ yí, bwə́ mú ŋgə káám mbií á nə́ fʉg jímb lúúd.
42 Imediatamente a menina, que tinha doze anos de idade, levantou-se e começou a andar. Isso os deixou atônitos.
43 Ntɔ́ Yésus mú bul báásʉlə bwo nə́ bwə́ kú bwiiŋg múúd sâ í mə́ sɨ̂y yí. A mú cɨ nə́ bwə́ yə́g nyə sâ mə́ də̂.
43 Ele deu ordens expressas para que não dissessem nada a ninguém e mandou que dessem a ela alguma coisa para comer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?