Gálatas 3
MCP vs NVT
1 Heé, yé íwagʉla-wagʉla i búúd yâ Galátia! Zə́ mə́ nyiŋgə zə kənd bɨ́ mícwagʉwa dɨ́ ɛ́nɛ? Ŋgaá sə́ á shí mpu lwó bɨ́ Yésus, nə nda bwə́ á bwambʉlə nyə kwolós dɨ́ nə́?
1 Ó gálatas insensatos! Quem os enfeitiçou? Jesus Cristo não lhes foi explicado tão claramente como se tivessem visto com os próprios olhos a morte dele na cruz?
2 Mpugá ná jaaw mə sâ ga: Jɨ́ í á sá nə́ bɨ lə́gʉ́g Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim, ye sálə mísɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mə́cɛ̧ɛ̧ mə́ ŋgə́ jɨɨ myá, ye magʉlə́lə bɨ á magʉlə jɔ̧jɔ̧ láŋ sə́ á bwiiŋg bɨ́ yí?
2 Deixem-me perguntar apenas uma coisa: vocês receberam o Espírito porque obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
3 Dʉ́nɨ váál wagʉla wə́ jɨ? Ŋgaá bɨ á ŋgə mpu tɛ́ɛ́d cʉg krîstɛn nə Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim? Bɨ wál nyiŋgə tə́dʉga nə́ bɨ é shínál gwo nə məŋkul mʉ́n?
3 Será que perderam o juízo? Tendo começado no Espírito, por que agora procuram tornar-se perfeitos por seus próprios esforços?
4 Ow! Zhwog mənywa bɨ́ á bwəma nə ndɨ́ má mə́ á bə ntɔ́ cwag ɨɨ́? Mbɔ̂, mə́ cúgɛ́ nə ŋkul bə ntɔ́ cwag.
4 Será que foi à toa que passaram por tantos sofrimentos? É claro que não foi à toa!
5 Zɛmbî muud ŋgə́ yə bɨ́ Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim a ŋgə́ sá bɨ́ *məshimbá yɛ́, a ŋgə sá bɨ́ mwo nəcé bɨ́ ŋgə́lə sá mísɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mə́cɛ̧ɛ̧ mə́ ŋgə́ jɨɨ myá? Ŋgaá a ŋgə sá bɨ́ mwo nəcé magʉlə́lə bɨ á magʉlə jɔ̧jɔ̧ láŋ sə́ á bwiiŋg bɨ́ yí?
5 Volto a perguntar: acaso aquele que lhes deu o Espírito e realizou milagres entre vocês agiu assim porque vocês obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
6 Ŋgaá ntɔ́ wə́ í á bə nə *Abʉraham yɛ́? «Nyə a *búgʉla Zɛmbî, Zɛmbî mú lɔ̧́ nyə búgə́ jé jɔɔŋgʉ́, a mú cɨ nə́ Abʉraham jɨ tʉ́təlí muud».
6 Da mesma forma, “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
7 Mpugá gwág cínɔŋg nə́ buud bə́nɔ̂ŋ Zɛmbî bʉ́sə́ mpwogɛ́ nəcé búgə́ wá, bwə́ wə́ bʉ́sə́ bwán ɔ́ Abʉraham.
7 Logo, os verdadeiros filhos de Abraão são aqueles que creem.
8 Ŋgaá Kálaad Zɛmbî nyə á bwey jaaw Abʉraham jɔ̧jɔ̧ láŋ ga nə́: «Ikûl nə ilwoŋ byɛ̂sh í bá zə bwəma nə ibwádán wódɨ́». Kʉ́kʉ́l Kálaad Zɛmbî jɔɔŋg í á bwey lwó nə́ ikûl ishús í bá bii búgə́ nə́ ndɛɛ́ Zɛmbî mú cɨ nə́ bʉ́sə otʉ́təlî.
8 As Escrituras previram esse tempo em que Deus declararia os gentios justos por meio da fé. Ele anunciou essas boas-novas a Abraão há muito tempo, quando disse: “Todas as nações da terra serão abençoadas por seu intermédio”.
9 Ntɔ́ jɨ nə́, nda Zɛmbî nyə a bwádan nə Abʉraham nəcé a búgʉ́lálə nə́, Zɛmbî mə́ bwádan nə́mə́ nə buud bɛ̂sh bwə́ ŋgə́ búgʉla nda Abʉraham wá.
9 Portanto, todos os que creem participam da mesma bênção que Abraão recebeu por crer.
10 Məlweemyâ mə́ ŋgə yida bɛ̧ buud bɛ̂sh bwə́ ŋgə́ dʉ́g nə́ baagʉlə́lə mə́cɛ̧ɛ̧ wə́ í é kənd bwo wə́ Zɛmbî wá; ŋgaá jɨ́ cilyá Kálaad Zɛmbî dɨ́ nə́: «Muud mə bə́ kú baagʉlə sʉ́sʉ́sá jɛ̂sh jísə́ cilyá Kálaad Zɛmbî dɨ́ nə́ a dʉ́g sá gwo yɛ́, ŋkwaal nə nyə».
10 Contudo, os que confiam na lei para serem declarados justos estão sob maldição, pois as Escrituras dizem: “Maldito quem não se mantiver obediente a tudo que está escrito no Livro da Lei”.
11 Í ŋgə ntâg mpu nyîn nə́ sáŋ sáŋ nə́ muud cugɛ́ nə ŋkul bə tʉ́təlí mísh mə́ Zɛmbî dɨ́ nəcé misɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mí mə́cɛ̧ɛ̧; í cúgɛ́ nə ŋkul bə ntɔ́ nəcé cilyá wúsə nə́: «Tʉ́təlí muud mə bá *dʉ́g cʉg nəcé bə́lə nə búgə́.»
11 É evidente, portanto, que ninguém pode ser declarado justo diante de Deus pela lei. Pois as Escrituras dizem: “O justo viverá pela fé”.
12 Mpugá ntâg nə́ baagʉlə́lə mə́cɛ̧ɛ̧ í cugɛ́ bul bə yuug búgə́; cilyá í yida bə nə́: «Muud mə báágʉ́lə́ sʉ́sʉ́sá jɛ̂sh jísə́ cilyá mə́cɛ̧ɛ̧ dɨ́ nə́ á dʉ sá gwo yɛ́, məcɛ̧ɛ̧ yə nyə cʉg.»
12 A lei, porém, não é baseada na fé, pois diz: “Quem obedece à lei viverá por ela”.
13 Krîst nyə á ka tɔ̧́ tâŋ shú nə́ ŋkwaal á məcɛ̧ɛ̧ bɨ́dʉ́g shé. Nyə a ŋkɛ̂ny ŋkwaal wɔɔŋgʉ́ nyə́dɨ́ nyúúlʉ́d nda jɨ́ cilyá Kálaad Zɛmbî dɨ́ nə́, nə́əə́: «Muud yɛ̂sh bwə́ kéél lɨ́ɨ́d yɛ́, ŋkwaal nə nyə».
13 Mas Cristo nos resgatou da maldição pronunciada pela lei tomando sobre si a maldição por nossas ofensas. Pois as Escrituras dizem: “Maldito todo aquele que é pendurado num madeiro”.
14 Krîst nyə á ŋkɛ̂ny ŋkwaal wɔɔŋgʉ́ shú nə́, nyə́dɨ́ kwoŋ dɨ́, ibwádán í Abʉraham í kálag íkûl ishúsʉd, shé buud ŋgə́ búgʉla wá shé lə́gʉ́g Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim Zɛmbî nyə á kaag yɛ́.
14 Por meio de Cristo Jesus, os gentios foram abençoados com a mesma bênção de Abraão, para que recebêssemos, pela fé, o Espírito prometido.
15 Bwaaŋg, shé ŋwagá ná yuug nə gúl sâ shé mə́ dʉ́ dʉ́g búúd bwə́ dʉ sá yí. Ŋgaá í dʉ bə nə́ zhizhe kálaad lʉ́gə́ múúd mə sá yɛ́, á ká sɨ̂y váál í jə́la yí, muud kú ná nyiŋgə jímbal tɔɔ cilyá, kú nə́mə́ kwádʉlə tɔɔ gúl sâ cínɔŋgʉ̂?
15 Irmãos, apresento-lhes um exemplo da vida diária. Ninguém pode anular ou fazer acréscimos a uma aliança irrevogável.
16 Abʉraham wə́ Zɛmbî nyə á kaag məŋkaagə́ yɛ́, *Abʉraham nə mpwoŋ buud nyɛ́. Bwə́ áŋgɛ̂ nə cɨ nə́ Abʉraham nə məmpwoŋ mə búúd mɛ́, nda sâ mə́ cɨ́ nə́ məmpwoŋ mɔɔŋg mə́sə ŋkí bulya. Jísə nə́ «mpwoŋ buud nyɛ́», ntɔ́ jɨ nə́ *Krîst.
16 Pois bem, Deus fez a promessa a Abraão e a seu descendente. Observem que as Escrituras não dizem “a seus descendentes”, como se fosse uma referência a muitos, mas sim “a seu descendente”, isto é, Cristo.
17 Mə ŋgə cɛɛl cɨ nə́: Zɛmbî nyə a bwey fwo sá kálaad lʉ́gə́ váál í jə́la yí, a mú ka zə yə *Oyúdɛn Məcɛ̧ɛ̧ mpʉ́sə mimbú mitəd minɔ̧̂ nə məwúm mə́lɔ́ɔ́l. Məcɛ̧ɛ̧ mɔɔŋg mə́ á shígɛ́ bə nə ŋkul mə cɛ́nd sâ kálaad lʉ́gə́ wɔɔŋg dɨ́, nə́ mə́ zə́ sá nə́ ŋkaagə́ í yə́g ntɔ́ cwag.
17 É isto que quero dizer: a lei, que veio 430 anos depois, não pode anular a aliança que Deus estabeleceu com Abraão, pois nesse caso a promessa seria quebrada.
18 Nəcé í ká bə nə́ muud mə lʉ́g nə lʉ́gə́ nəcé sálə mísɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mí mə́cɛ̧ɛ̧, í nda ná nyiŋgə bə sâ Zɛmbî nyə á kaag yí. Zɛmbî nywáá nyə a sá Abʉraham mpaam, bɛ̧ɛ̧́lə ŋkaagə́ nyə á kaag yí.
18 Portanto, se a herança pudesse ser recebida pela obediência à lei, ela não viria pela aceitação da promessa. No entanto, Deus, em sua bondade, a concedeu a Abraão como promessa.
19 Ká Məcɛ̧ɛ̧ mə́sə nə wáyɛ́ mfíí? Məcɛ̧ɛ̧ mə á zə kwɨ́dʉli shú nə́ buud bwə́ dʉ́g mpu ja bwə́ é dʉ caam mwo yí, té mpwoŋ buud Zɛmbî nyə á yə ŋkaagə́ yí í afwóyɛ́ wɔ́ɔ́s yí. *Wəéŋgəles wə́ bwə́ á ka zə nə məcɛ̧ɛ̧, ŋkúmba múúd mú bə kala-məjwû, a mú kala búúd mwo.
19 Qual era, então, o propósito da lei? Ela foi acrescentada à promessa para mostrar às pessoas seus pecados. Mas a lei deveria durar apenas até a vinda do descendente prometido. Por meio de anjos, a lei foi entregue a um mediador.
20 Ká, kala-məjwû nyə ádɛ́ bə ja múúd ŋgə́ sá sâ nyəmɛ́fwó yí. Zɛmbî jɨ ntâg fwó.
20 O mediador, porém, só é necessário quando dois ou mais precisam chegar a um acordo, e Deus é um só.
21 Ye ntɔ́ jɨ nə́ Məcɛ̧ɛ̧ mə́ ŋgə lúmbʉli nə məŋkaagə́ Zɛmbî nyə á ŋgə kaag má? Gúl sâ cúgɛ́ nə ŋkul bə ntɔ́. Dúl cɛ̧ɛ̧ í á mbə́m bə nə́ dʉ́sə nə ŋkul yə búúd cʉg ɨɨ́, muud jee bə tʉ́təlí mísh mə́ Zɛmbî dɨ́ nə sálə mísɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ mí məcɛ̧ɛ̧.
21 Existe, portanto, algum conflito entre a lei e as promessas de Deus? De maneira nenhuma! Se a lei fosse capaz de nos conceder nova vida, seríamos declarados justos pela obediência a ela.
22 Ká, Kálaad Zɛmbî ŋgə lwó nə́ buud ɔ shí ga bɛ̂sh bʉ́sə mə́nyámá mə́ *mísə́mʉ́d. Mənyámá mɔɔŋg mə́sə shú nə́ obúgʉla bwə́ ŋwág ŋkaagə́ mə́ Zɛmbî, nəcé báá ŋgə́lə búgʉ́lá Yésus-Krîst.
22 Mas as Escrituras afirmam que somos todos prisioneiros do pecado, de modo que nós, os que cremos, recebemos a promessa de libertação apenas pela fé em Jesus Cristo.
23 Ntɔ́ jɨ nə́ shé á bə mə́nyámád té fwála lʉ búgʉ́lálə Yésus í á shígɛ́ fwo wɔ́ɔ́s yí; Məcɛ̧ɛ̧ wə́ mə́ á ka dʉ fad shé, ŋgə́lə bwánd nə́ Zɛmbî lwóg shé zhɨɨ́ shé búgʉ́lág Yésus-Krîst yí.
23 Antes que o caminho da fé se tornasse disponível, fomos colocados sob a custódia da lei e mantidos sob a sua guarda, até que essa fé fosse revelada.
24 Ntɔ́ mə́ kə́ nə́, Məcɛ̧ɛ̧ mə́ á ŋgə kyey nə shé nda muud ŋgə́ fála múmwán yɛ́, ŋgə́lə bwánd nə́ *Krîst zə́g, shé búgʉ́lág nyə, shé mú bə ótʉ́təlí mísh mə́ Zɛmbî dɨ̂.
24 Em outras palavras, a lei foi nosso guardião até a vinda de Cristo; ela nos protegeu até que, por meio da fé, pudéssemos ser declarados justos.
25 Nə́ ndɛɛ́, ŋgaá nə́ fwála lʉ búgʉ́lálə Krîst í á mə́ wɔ́ɔ́s? Məcɛ̧ɛ̧ mə́ aŋgɛ́ ná nə fála shé.
25 Agora que veio o caminho da fé, não precisamos mais da lei como guardião.
26 Nəcé, bɨ bɛ̂sh mə́ *búgʉla, bɨ músə bwán ɔ́ Zɛmbî kwoŋ mə́ Yésus-Krîst dɨ̂.
26 Pois todos vocês são filhos de Deus por meio da fé em Cristo Jesus.
27 Mpugá nə́ bɨ bɛ̂sh buud bɨ́ á ŋgə duwan tâŋ buud ɔ Yésus wá, bɨ a mə́ ŋwa Krîst nda káándə́ mə́ bwáád.
27 Todos que foram unidos com Cristo no batismo se revestiram de Cristo.
28 Muud nda ná nyiŋgə dʉ bə nə tə́dʉ́gá nə́ mwâ *Yúdɛn wə́ ɛ́ga, mwâ Gʉrɛ̂k wə́ ɛ́ga; lwaá wə́ga, fʉlí muud wə́ ɛ́ga; nyíga jɨ mudûm, nyíga mudá. Mbɔ̂! Bɨ bɛ̂sh mú sâ ŋgwûd kwoŋ mə́ Yésus-Krîst dɨ̂.
28 Não há mais judeu nem gentio, escravo nem livre, homem nem mulher, pois todos vocês são um em Cristo Jesus.
29 Nda bɨ́ músə́ búúd ɔ Krîst nə́, bɨ wə́ músə́ mpwoŋ buud mə́ *Abʉraham. Ntɔ́, bɛ̧ɛ̧́lə ŋkaagə́ Zɛmbî nyə á kaag yí, bɨ bʉ́sə nə kɔw wə́ Zɛmbî.
29 E agora que pertencem a Cristo, são verdadeiros filhos de Abraão, herdeiros dele segundo a promessa de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?