Mateus 22
LOG vs ARC
1 Gò Yésu dré gòzo tódhyá tà tadhá àyɨ dré pɨ́dhɨ́gó sè, tàzoá dhɨ:
1 Então, Jesus, tomando a palavra, tornou a falar-lhes em parábolas, dizendo:
2 «Òpɨ̀ bhù àdhya sù ngóró tà kònɨ̀dhɨ tɨ́nɨ: Ópɨ́ àlo dhɨ adré tá gwányá làmó àdhya nɨ ꞌo áyɨ mváagó dré.
2 O Reino dos céus é semelhante a um certo rei que celebrou as bodas de seu filho.
3 Dré áyɨ màrábà kɨ mùzo lɨ̀le móndyá dré tá azílé gwányá nda lé dhɨ kɨ azí ngá nya. Dɨ, àyɨ nda ɨ̀ dré àyɨkya gàzo rè.
3 E enviou os seus servos a chamar os convidados para as bodas; e estes não quiseram vir.
4 Dɨ ópɨ́ nda dré gòzo màrábà àruka kɨ mu lɨ̀le kúlí kònɨ kɨ ta móndyá azílé nda ɨ dré: ‹Mɨ̀ yi rè ká! Má ꞌo ngá títí dhɨ ɨ ladhɨ́lé áma gwányá sè dhɨ dre. Má ꞌo áma tíàgo ɨ tilílé, áma tí ngbòlò dò ro dhɨ ɨ́be. Tà títí dhɨ ɨ̀ kɨtswá dre. Mɨ̀ alɨ̀ gwányá lé wà!›
4 Depois, enviou outros servos, dizendo: Dizei aos convidados: Eis que tenho o meu jantar preparado, os meus bois e cevados
5 Dɨ, móndyá azílé nda ɨ̀ dré àyɨkya tà nda nɨ nòzo tà tàko ró. Gò ɨ̀ dré lɨ̀zo àyɨ kɨ tà ꞌobe kòdhya. Àlo nɨ lɨ̀ tá áyɨ amvú na. Àzya nɨ lɨ̀ ɨ́na áyɨ àzí làfa àdhya kɨ tà ꞌobe.
5 Porém eles, não fazendo caso, foram, um para o seu campo, e outro para o seu negócio;
6 Àyɨ kɨ àruka ɨ̀ dré màrábà nda kɨ turúzó, àyɨ kɨ ꞌòzo kònzɨ gò, àyɨ kɨ tupfúzó todràle.
6 e, os outros, apoderando-se dos servos, os ultrajaram e mataram.
7 Dɨ ópɨ́ nda nɨ togó dré aswázó tà nda sè. Dré áyɨ sòdá zyandre dhɨ kɨ mùzo lɨ̀le móndyá kàrɨ́ kutúbhá nda kɨ tupfú todràle gò, bhàandre àyɨkya nɨ zàzo vèle.
7 E o rei, tendo notícias e, enviando os seus exércitos, destruiu aqueles homicidas, e incendiou a sua cidade.
8 Gò dré tàzoá áyɨ màrábà ɨ dré dhɨ: ‹Gwányá làmó àdhya gànzi ró. Dɨ, móndyá má dré azílé nda ɨ̀ kɨtswá tá àyɨkya gwányá nda sè ko.
8 Então, disse aos servos: As bodas, na verdade, estão preparadas, mas os convidados não eram dignos.
9 Dɨ ásà dhɨ, mɨ̀ lɨ̀ láti andre ɨ ꞌásè, móndyá títí mɨ̀ dré dra kisúlé dhɨ kɨ azí alɨ̀le gwányá lé.›
9 Ide, pois, às saídas dos caminhos e convidai para as bodas a todos os que encontrardes.
10 Dɨ màrábà nda ɨ̀ dré lɨ̀zo láti ɨ ꞌásè, móndyá títí ɨ̀ dré kisúlé dhɨ kɨ kɨmó alɨ̀zo àyɨ ɨ́be, tágba àyɨ nda ɨ̀ kàdré tá móndɨ́ dóro ꞌɨ yà, kó ngalè móndɨ́ kònzɨ ꞌɨ yà dhɨ. Gò dzó làmó gwányá àdhya dré gàzo móndyá azílé nda ɨ sè bǐ.
10 E os servos, saindo pelos caminhos, ajuntaram todos quantos encontraram, tanto maus como bons; e a festa nupcial ficou cheia de convidados.
11 Dɨ, ópɨ́ nda kàfɨ́ móndyá azílé nda kɨ no dre dhɨ, dré agó àlo kɨ́tá làmó gwányá àdhya nɨ asólépi ko dhɨ nɨ nòzo.
11 E o rei, entrando para ver os convidados, viu ali um homem
12 Dré lizízóá tíá dhɨ: ‹Áma arúpi, mɨ́ afɨ́ kònwa kɨ́tá làmó gwányá àdhya àko ngɨ́nɨngɨ́nɨ ró?› Agó nda tá kúlí logólé dhɨ àko.
12 E disse-lhe: Amigo, como entraste aqui, não tendo veste nupcial? E ele emudeceu.
13 Dɨ ópɨ́ nda dré tàzoá áyɨ màrábà ɨ dré dhɨ: ‹Mɨ̀ adrò akódhɨ nɨ pá ɨ drɨ́gá nɨ ɨ́be, akódhɨ nɨ bhèzo kɨvɨ̀ na, àrà tínímvá ro dhɨ na. Kònàle dhɨ, à nɨ adré tongólé, adrézó kpà síkálándrá tsɨ.›
13 Disse, então, o rei aos servos: Amarrai-o de pés e mãos, levai-o e lançai-
14 Tàko ko, à adré móndɨ́ zyandre dhɨ kɨ azí. Dɨ, à adré ngbà ꞌí móndɨ́ àlo àlo dhɨ kɨ kɨpè kòdhya.»
14 Porque muitos são chamados, mas poucos, escolhidos.
15 Àmvolásà dhɨ, Fàrìsáyò ɨ̀ dré ngàzo ru yi, kɨtswázó Yésu nɨ ꞌo laꞌɨ̀le kúlí dré tá adrélé tàle dhɨ ɨ sílé dhɨ bvó.
15 Então, retirando-se os fariseus, consultaram entre si como o surpreenderiam em alguma palavra.
16 Dɨ ɨ̀ dré àyɨ kɨ lebèbhá kɨ mùzo móndɨ́ àruka ópɨ́ Èródè àdhya ɨ́be lɨ̀le Yésu véna tàá drá dhɨ: «Tadhálépi, mà nì tàle dhɨ, mɨ́ adré tròle tà bàti rú dhɨ be. Mɨ́ adré Gìká nɨ tà tadhá tà bàti sè. Mɨ́ adré kpà móndɨ́ kɨ lɨndrɨ̀ nɨ tà kisù ko, mɨ́ dré adrélé àyɨ kɨ no twátwa ko dhɨ sè.
16 E enviaram-lhe os seus discípulos, com os herodianos, dizendo: Mestre, bem sabemos que és verdadeiro e ensinas o caminho de Deus, segundo a verdade, sem te importares com quem quer que seja, porque não olhas à aparência dos homens.
17 Dɨ mɨ́ tà rè àma dré tà mɨ́ dré adrélé kisùle tà kònɨ̀dhɨ dri dhɨ ká: Àma kɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí kaꞌì, mà kàdré Kàyìsárà nɨ mèdáyɨ̀ gɨ dhɨ ꞌí? Kó ngalè, kaꞌì ko?»
17 Dize-nos, pois, que te parece: é lícito pagar o tributo a César ou não?
18 Dɨ, Yésu dré ɨ́na tà kònzɨ ɨ̀ dré tá adrélé lèle ꞌòle nda nɨ nìzo kyá gò, logózóá àyɨ dré dhɨ: «Àmɨ túrúpfúbhá nɨ ɨ, mɨ̀ adré áma tabhì lɨtɨ́lé àdho tà sè?
18 Jesus, porém, conhecendo a sua malícia, disse: Por que me experimentais, hipócritas?
19 Mɨ̀ tadhá má dré làfa lòꞌwa adrézó mèdáyɨ̀ gɨ ásà dhɨ.» Dɨ ɨ̀ dré dènárì àlo dhɨ nɨ fèzo drá.
19 Mostrai-me a moeda do tributo. E eles lhe apresentaram um dinheiro.
20 Gò dré lizízóá àyɨ tí dhɨ: «Móndɨ́ lɨ́ndrɨ́ kònɨ̀dhɨ tsàle rú tɨsɨ̀le drìá kònɨ̀dhɨ be dhɨ, àdhi àdhya ꞌɨ?»
20 E ele disse-lhes: De quem é esta efígie e
21 Ɨ̀ logó drá dhɨ: «Kàyìsárà àdhya ꞌɨ.» Dɨ Yésu tà àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ kàdré dɨ ngá Kàyìsárà àdhya nɨ fe Kàyìsárà dré, adrézó kpà ngá Gìká àdhya nɨ fe Gìká dré.»
21 Disseram-lhe eles: De César. Então, ele lhes disse: Dai, pois, a César o que
22 Ɨ̀ kòyi akódhɨ nɨ kúlí nda dre dhɨ, àyɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo gò, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ tayɨ́zó lɨ̀zo.
22 E eles, ouvindo isso, maravilharam-se e, deixando-o, se retiraram.
23 Kìtú nda sè dhɨ, Sàdùkáyò àruka ɨ̀ dré alɨ̀zo Yésu vélé kɨtswálé tà lizí tíá. (Àyɨ nda ɨ̀ adré tàá dhɨ, ngangà dràdrà ꞌásè dhɨ yókódhó.) Dɨ ɨ̀ tà drá dhɨ:
23 No mesmo dia, chegaram junto dele os saduceus, que dizem não haver ressurreição, e o interrogaram,
24 «Tadhálépi, Mósè tɨsɨ̀ àma dré dhɨ: ‹Agó àlo adrélépi mvá àko dhɨ kòdrà áyɨ tòkó nɨ tayɨ́ dhɨ, lè adrúpi nɨ kòdo tàyɨ́tòkó nda mòle, kɨtswázó ànzɨ ti áyɨ adrúpi dràlepi nda dré.›
24 dizendo: Mestre, Moisés disse: Se morrer alguém, não tendo filhos, casará o seu irmão com a mulher dele e suscitará descendência a seu irmão.
25 Dɨ àma kòfalé dhɨ, àgo nzi-drì-rì adrúpi ró dhɨ ɨ tá be. Àyɨ kɨ kàyo dré tòkó àlo dhɨ nɨ mòzo gò, dràzo. Dré tá adrélé mvá àko dhɨ sè dhɨ, dré áyɨ tòkó nda nɨ tayɨ́zó áyɨ adrúpi ɨ́ bvó dhɨ dré.
25 Ora, houve entre nós sete irmãos; o primeiro, tendo casado, morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher a seu irmão.
26 Tà nda dré kpà ru ꞌòzo kònɨ̀nɨ adrúpi nɨ nɨ rì rú, adrúpi nɨ nɨ na rú, tsàle byá adrúpi nɨ nɨ nzi-drì-rì rú.
26 Da mesma sorte, o segundo, e o terceiro, até ao sétimo;
27 Kùdù ro dhɨ, tòkó nda dré kpà dràzo.
27 por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
28 Dɨ kìtú móndɨ́ ɨ̀ dré dra ngàzo dràdrà ꞌásè dhɨ tú dhɨ, adrúpi nzi-drì-rì nda ɨ kòfalé dhɨ, tòkó nda nɨ adré tsítsì dhɨ àdhi dré? Àngyá ko, àyɨ títí nda ɨ̀ do tá akódhɨ mòle àyɨ dré tòko ró.»
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete será a mulher, visto que todos a possuíram?
29 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ lɨtɨ́ àmɨ kɨ tàndɨ ɨ dre, mɨ̀ dré Gìká nɨ Kúlí ɨ rìnyí nɨ ɨ́be dhɨ kɨ nìle ko dhɨ sè.
29 Jesus, porém, respondendo, disse-lhes: Errais, não conhecendo as Escrituras, nem o poder de Deus.
30 Kìtú móndɨ́ ɨ̀ dré dra ngàzo dràdrà ꞌásè dhɨ tú dhɨ, ɨ̀ gò adrélé ru mo ko. Ɨ̀ gò kpà adrélé àyɨ kɨ ànzɨ kɨ fe mòle ko. Be ró dhɨ, ɨ̀ nɨ àyɨkya adré ngóró ángéló bhù na dhɨ ɨ tɨ́nɨ.
30 Porque, na ressurreição, nem casam, nem são dados em casamento; mas serão como os anjos no céu.
31 Dɨ kàdré ɨ́na ngangà dràdrà ꞌásè dhɨ nɨ tà sè dhɨ, mɨ̀ nà rè tà Gìká dré tàle àmɨ dré dhɨ ko? Akódhɨ tà dhɨ:
31 E, acerca da ressurreição dos mortos, não tendes lido o que Deus vos declarou, dizendo:
32 ‹Ma Gìká Àbàrámà àdhya ꞌɨ, Ɨ̀sákà àdhya ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ Yàkóbhò àdhya ꞌɨ.› Dɨ Gìká nda Gìká àbvò kya ꞌɨ ko. Be ró dhɨ, akódhɨ ɨ́na Gìká móndyá lɨ́drɨ̀ ro dhɨ kya ꞌɨ.»
32 Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó? Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos.
33 Dɨ móndyá zyandre kònàle dhɨ ɨ̀ kòyi tà nda dre dhɨ, àyɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ dré adrézó gàle tà Yésu dré adrélé tadhálé dhɨ ɨ sè.
33 E, as turbas, ouvindo isso, ficaram maravilhadas da sua doutrina.
34 Fàrìsáyò ɨ̀ kòyi, Yésu kɨkɨ́ tá Sàdùkáyò kɨ kúlí dre dhɨ, ɨ̀ dré gòzo ru kɨmó akódhɨ làga.
34 E os fariseus, ouvindo que ele fizera emudecer os saduceus, reuniram-se no mesmo lugar.
35 Gò àyɨ kɨ àlo Mósè nɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí nìlepi dóro lavúlé dhɨ dré tà kònɨ̀dhɨ nɨ lizízó akódhɨ tí, kɨtswázó akódhɨ nɨ tabhì:
35 E um deles, doutor da lei, interrogou-o para o experimentar, dizendo:
36 «Tadhálépi, Mósè nɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí na dhɨ, tòlɨ́ kàdrɨ̀ lavúlé dhɨ ángùdhi ꞌɨ?»
36 Mestre, qual é o grande mandamento da lei?
37 Dɨ Yésu logó drá dhɨ: «‹Lè mɨ́ kàdré Mírì ámɨ Gìká nɨ le ámɨ togó sè wä́yi, ámɨ lɨ́drɨ̀ sè wä́yi, ɨ̀ndɨ̀ ámɨ tà kisùkisù sè wä́yi.›
37 E Jesus disse-lhe: Amarás o Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, e de toda a tua alma, e de todo o teu pensamento.
38 Kòdhɨ tòlɨ́ drìdrì dhɨ ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ tòlɨ́ kàdrɨ̀ lavúlé dhɨ ꞌɨ.
38 Este é o primeiro e grande mandamento.
39 Tòlɨ́ nɨ rì adrélépi kpà kàdrɨ̀ àlo nɨ tɨ́nɨ dhɨ, kònɨ̀dhɨ ꞌɨ: ‹Lè mɨ́ kàdré ámɨ àzya nɨ le ngóró mɨ́ dré adrélé ámɨ tàndɨ nɨ le dhɨ tɨ́nɨ.›
39 E o segundo, semelhante a este, Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
40 Tà títí Mósè nɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí ɨ̀ndɨ̀ pròfétà ɨ̀ dré adrélé tadhálé dhɨ ɨ̀ adré àyɨ kɨ totó tòlɨ́ rì nda kòdhɨ ɨ dri.»
40 Desses dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.
41 Fàrìsáyò ru kɨmóbhá nda ɨ̀ dré rè dhu adréràꞌa Yésu làga dhɨ ꞌá dhɨ, akódhɨ dré lizízóá àyɨ tí dhɨ:
41 E, estando reunidos os fariseus, interrogou-os Jesus,
42 «Mɨ̀ kisù àmɨkya Mèsɨ́yà nɨ tà sè ngɨ́nɨ? Akódhɨ àdhi nɨ mvá ꞌɨ?» Ɨ̀ logó drá dhɨ: «Akódhɨ Dàwídì nɨ mvá ꞌɨ.»
42 dizendo: Que pensais vós do Cristo? De quem é filho? Eles disseram-lhe: De Davi.
43 Dɨ Yésu tà àyɨ dré dhɨ: «Kàdré kònɨ̀nɨ dhɨ, Dàwídì dré tá adréràꞌa tà ta Tɨrɨ́ Lólo nɨ rìnyí sè dhɨ ꞌá dhɨ, zi ɨ́na Mèsɨ́yà nda áyɨ Mírì ro ngɨ́nɨ? Àngyá ko, Dàwídì tà tá dhɨ:
43 Disse-lhes ele: Como é, então, que Davi, em espírito, lhe chama Senhor, dizendo:
44 ‹Mírì Gìká tà áma Mírì dré dhɨ:
44 Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita, até que eu ponha os teus inimigos por escabelo de teus pés.
45 Dɨ Dàwídì kòzi Mèsɨ́yà áyɨ Mírì ro dhɨ, Mèsɨ́yà nda nɨ kɨtswá kpà adrélé akódhɨ nɨ mvá ro ngɨ́nɨngɨ́nɨ ró?»
45 Se Davi, pois, lhe chama Senhor, como é seu filho?
46 Dɨ dhya àlo àyɨ kòfalé kɨtswálépi kúlí logó Yésu tí dhɨ tá yókódhó. Kɨdhólé kìtú nda sè dhɨ, dhya àlo dré gòzo vélé tà tabhì lizílé akódhɨ tí ko.
46 E ninguém podia responder-lhe uma palavra, nem, desde aquele dia, ousou mais alguém interrogá-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?