1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení.
2 Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože.
3 Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi!
4 Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či ⌈jako noční⌉ hlídka.
5 Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva.
6 Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá.
7 To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.
8 Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře.
9 A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta ⌈hasnou jako povzdech.⌉
10 Časy našich let -- je jich sedmdesát, a je–li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost -- proto rychle pomíjejí a my odlétáme.
11 Kdo zná sílu tvého hněvu? A ⌈tvé rozhořčení podle bázně před tebou?⌉
12 Počítat naše dny, o tom nás pouč, ⌈a uvedeme do srdce moudrost.⌉
13 Obrať se, Hospodine! Jak dlouho ještě? Slituj se nad svými otroky!
14 Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny.
15 Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo.
16 Ukaž svým otrokům své dílo a svou nádheru na jejich synech.
17 Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou!