1 Davidův žalm, když byl v Judské pustině.
2 Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.
3 Proto tě vyhlížím ve svatyni -- chci hledět na tvou moc i slávu,
4 neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat --
5 tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.
6 Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa.
7 Když si tě připomínám na svém loži, o tobě rozjímám za nočních hlídek,
8 jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel;
9 má duše přilnula k tobě. Podpírá mě tvá pravice.
10 A ti, kteří usilují o zkázu mé duše, se dostanou do útrob země.
11 Budou vydáni pod meč, stanou se kořistí lišek.
12 Ale král se bude radovat v Bohu; každý, kdo při něm přísahá, se bude chlubit, ale ústa mluvící lež budou zacpána.