1 Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli:
2 „Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.“
3 On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?
4 Vždyť Bůh řekl: Cti otce a matku a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.
5 Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu,
6 ten již není povinen uctít svého otce [nebo svou matku]. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici.
7 Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:
8 ⌈Tento lid mne ctí rty⌉, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.
9 Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.“
10 Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.
11 Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“
12 Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?“
13 On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
14 Nechte je! Slepí jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“
15 Petr mu ⌈na to⌉ řekl: „Vylož nám [toto] podobenství!“
16 [Ježíš] řekl: „I vy jste ještě nechápaví?
17 Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu?
18 Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.
19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.
20 To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“
21 Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.
22 A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle ⌈trápí démon⌉.“
23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „⌈Pošli ji pryč⌉, vždyť za námi křičí!“
24 On řekl: „⌈Byl jsem poslán jen⌉ ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“
25 Ona však přišla, ⌈klaněla se mu⌉ a říkala: „Pane, pomoz mi!“
26 On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“
27 Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“
28 Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.
29 A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam.
30 Tu k němu přišly veliké zástupy, které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,
31 takže zástup užasl, když viděl, že němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu ⌈Bohu Izraele⌉.
32 Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“
33 A učedníci mu řekli: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“
34 Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“
35 Nařídil zástupu posadit se na zem;
36 vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.
37 Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.
38 Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39 Potom zástupy propustil, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.