1 V ten čas uslyšel tetrarcha Herodes pověst o Ježíšovi
2 a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel. Vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci.“
3 Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa,
4 neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“
5 Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka.
6 ⌈Když však nastal den Herodových narozenin⌉, zatančila dcera té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi,
7 takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.
8 Ona pak, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.“
9 Král se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána;
10 dal tedy Jana ve vězení stít.
11 Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce.
12 I přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.
13 Jakmile to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním.
14 Když vystoupil, uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné.
15 A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.“
16 [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“
17 Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů a dvě ryby.“
18 On však řekl: „Přineste mi je sem!“
19 A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.
20 Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.
21 Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.
22 A Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy.
23 A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám.
24 Loď již byla ⌈od země vzdálena mnoho stadií⌉, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.
25 O čtvrté noční hlídce šel [Ježíš] k nim, kráčeje po moři.
26 Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli.
27 [Ježíš] na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
28 Petr mu odpověděl: „Pane, jsi–li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“
29 On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi.
30 Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. ⌈Začal tonout⌉ a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“
31 Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“
32 A když vstoupili na loď, vítr přestal.
33 Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu jsi Boží Syn.“
34 Přeplavili se a dorazili k zemi u Genezaretu.
35 Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli k němu všechny nemocné
36 a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.