Lucas 19
MXPNT vs ARIB
1 Xjats ja Jesús yja̱ꞌjty jam Jericó, kya̱jptøjkɨyɨɨꞌñ,
1 Tendo Jesus entrado em Jericó, ia atravessando a cidade.
2 jamts kumeeñ ja̱a̱ꞌy wyɨnaty tuꞌuk, Zaqueo ja xyøøw midi ja yikugubajtpɨtøjk wyɨndsønꞌa̱jtɨp.
2 Havia ali um homem chamado Zaqueu, o qual era chefe de publicanos e era rico.
3 Jaꞌats ɨdøꞌøn tyimyjawɨnꞌejxwa̱mp ja Jesús jøts ja tꞌejxka̱pt. Janch mayja̱a̱ꞌyts jam wyɨnatyɨ nɨsudsoꞌampy ja tkaꞌext, jaa ku ja kon yja̱a̱ktyimtyanaañɨmɨ.
3 Este procurava ver quem era Jesus, e não podia, por causa da multidão, porque era de pequena estatura.
4 Xjats ja ojts jawyeen putyɨ tꞌanøjkxɨ ma̱ døꞌøn ja Jesús jam wyɨnaty ña̱xwa̱ꞌa̱ñ, jøts ja jam kipkyøjxp kyøjxpejty.
4 E correndo adiante, subiu a um sicômoro a fim de vê-lo, porque havia de passar por ali.
5 Kuts ja Jesús jam ña̱jxy, ɨxam ja Zaqueo kipkyøjxp, jøts ja Jesús pyatꞌejxøø, yɨdeꞌen ja ñɨma̱a̱jyøø:
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa; porque importa que eu fique hoje em tua casa.
6 Jøts ja Zaqueo jatyɨ wyɨna̱a̱jky, janch ejtnɨ xonɨ døꞌøn ja tyikja̱ꞌjty ja Jesús jam tyøjkjotp.
6 Desceu, pois, a toda a pressa, e o recebeu com alegria.
7 Pøn jatyts ja jadeꞌen tꞌejxtøø, jøts ja pyaga̱jpxpɨna̱xwa̱ꞌktøø, jaꞌ ja kya̱jpxtɨp jøts kuk ja Jesús jam wyɨnaty tø ñijkxy ma̱ ja kaꞌøyja̱a̱ꞌy tyøjk jam.
7 Ao verem isso, todos murmuravam, dizendo: Entrou para ser hóspede de um homem pecador.
8 Jøts ja Zaqueo wya̱ꞌkukɨyɨɨꞌñ jøts ja nwɨndsønꞌa̱jtɨm yiknɨma̱a̱y:
8 Zaqueu, porém, levantando-se, disse ao Senhor: Eis aqui, Senhor, dou aos pobres metade dos meus bens; e se em alguma coisa tenho defraudado alguém, eu lho restituo quadruplicado.
9 Xjats ja Jesús wya̱a̱ñ jøts ja tnɨma̱a̱y:
9 Disse-lhe Jesus: Hoje veio a salvação a esta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Pø jaꞌabɨxɨ ø tø nnɨmendɨ jøts øts ja ndukpa̱a̱ttɨt ndukꞌejxtɨt ja nɨtsoꞌokꞌa̱jtɨn pøn ja yꞌanmɨja̱ꞌwɨn yꞌijty tɨgøyꞌejtnɨdɨp.
10 Porque o Filho do homem veio buscar e salvar o que se havia perdido.
11 Ɨxam ja mayja̱a̱ꞌy ja pyatmadøyɨyɨ ku ja jadeꞌen wya̱ꞌa̱ñ, jøts ja ttanɨmadya̱ktøjkɨyɨɨꞌñ tuꞌuk ja ejxpajtɨn madya̱ꞌa̱ky, ku ja jam wyɨnaty kujk wyɨngonɨ jam Jerusalén. Nømpxɨ døꞌøn ja ja̱a̱ꞌy wyɨnmaydɨ, jaꞌayɨ ja jam yꞌukja̱ꞌa̱tt jøts ja jatyɨ wyɨndsøndøkɨt, jøts Dios kyutujk ja tyiktuujnɨt midi ja tyanɨtanaapy yja̱a̱ꞌy.
11 Ouvindo eles isso, prosseguiu Jesus, e contou uma parábola, visto estar ele perto de Jerusalém, e pensarem eles que o reino de Deus se havia de manifestar imediatamente.
12 Jøts ɨdøꞌøn ja tnɨma̱a̱y:
12 Disse pois: Certo homem nobre partiu para uma terra longínqua, a fim de tomar posse de um reino e depois voltar.
13 Jøts ɨdøꞌøn tyumbɨ ja nɨma̱jk twa̱a̱dsøøy ku ja wyɨnaty choonwa̱ꞌa̱ñ, jøts ja nɨduꞌuk jaty ttagødøjkɨyɨɨꞌñ tuꞌuk møj mukmyeeñ, jøts ja tnɨma̱a̱y: “Mdaꞌajuꞌudyɨp mdaꞌaga̱jpxtɨp ɨdøꞌøn yø mmeeñ, wan tmayɨ kunɨm ø nwɨmbett.”
13 E chamando dez servos seus, deu-lhes dez minas, e disse-lhes: Negociai até que eu venha.
14 Mɨꞌajkɨyɨpts ɨdøꞌøn ja ja̱a̱ꞌy jaꞌ pøn jaty jam tsɨnaadyɨp, jøts ku ja chøꞌjñ jøts kexy yøꞌøbyɨ ja yiktabaguejxy jøts ja jam yɨdeꞌen yꞌatswa̱ꞌa̱ndɨt: “Kaꞌ øts ya̱ꞌa̱t ja̱a̱ꞌy ndsøky jøts øøts yø nwɨndsønꞌa̱tt.”
14 Mas os seus concidadãos odiavam-no, e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: Não queremos que este homem reine sobre nós.
15 Jøts yikpɨkta̱a̱jkɨm ɨdøꞌøn jaꞌ jøts ja wyɨndsønꞌa̱tt, wɨnets ja wyɨmbijty jam ma̱ ña̱a̱jx kya̱jp. Ku ja jam yja̱ꞌjty jøts ja twa̱a̱dsøøy ja tyumbɨ pøn jaty ja wyɨnaty tø tkømøꞌøy ja meeñ, jaꞌ ja ñɨja̱wɨwyampy wɨneꞌen jaty ja wyɨnaty tø tyikꞌuꞌngɨdɨ.
15 E sucedeu que, ao voltar ele, depois de ter tomado posse do reino, mandou chamar aqueles servos a quem entregara o dinheiro, a fim de saber como cada um havia negociado.
16 Jøts ja yjawyeembɨ myiiñ jøts ja tyukmadoojøø: “Wɨndsøn, ma̱jk ojk øts ja jadukjadɨneꞌen jaty tø nyikꞌuꞌnkꞌaty ja mmeeñ.”
16 Apresentou-se, pois, o primeiro, e disse: Senhor, a tua mina rendeu dez minas.
17 Xjats ja wyɨndsøn yꞌadsøøy: “Øyꞌa̱jtp, øyxɨ døꞌøn jadeꞌen mduñ, mjotwa̱mpxɨ døꞌøn jadeꞌen; ti sa̱ metsxɨ yjadɨniꞌiñɨbɨ meeñ jadeꞌen tø xyikmayɨ, jaꞌagøjxpts mets ndukwɨndsønꞌa̱twa̱ꞌa̱ñ ma̱jk ja ka̱jp.”
17 Respondeu-lhe o senhor: Bem está, servo bom! porque no mínimo foste fiel, sobre dez cidades terás autoridade.
18 Jøts jaduꞌuk myiiñ, jaꞌats waan: “Wɨndsøn, magoxk ojk øts jadukjadɨneꞌen jaty tø nyikꞌuꞌnkꞌaty ja mmeeñ.”
18 Veio o segundo, dizendo: Senhor, a tua mina rendeu cinco minas.
19 Jøts ja nayɨdeꞌen yikꞌadsoomøø: “Wɨndsønꞌa̱tp mets ja magoxkpɨ ka̱jp.”
19 A este também respondeu: Sê tu também sobre cinco cidades.
20 Wɨnets jam jaduꞌuk myiiñ jøts ja wya̱a̱ñ: “Wɨndsøn, ɨxya̱a̱nɨ ja mmeeñ. Konjɨꞌɨky øts yø nba̱a̱yjøtpy tø nyikꞌity;
20 E veio outro, dizendo: Senhor, eis aqui a tua mina, que guardei num lenço;
21 kumɨ nnɨja̱ꞌwɨp øts jøts ku mets kaꞌ ti jadiꞌiñɨ xnajtsja̱wɨ, jaꞌagøjxpts øts ndsøꞌøgɨ, jaꞌaba̱a̱t me xpayøꞌøy øy mets ja xjagajaꞌajɨ, myikpɨdøꞌøkwambya̱a̱t mets ja pɨkta̱ꞌa̱ky øy me mjaganiꞌipy.”
21 pois tinha medo de ti, porque és homem severo; tomas o que não puseste, e ceifas o que não semeaste.
22 Wɨnets wɨndsøn ja ñɨma̱a̱jyøø: “Mets kaꞌømyɨdumbɨ, køꞌøm yø mꞌa̱a̱w mnadyanɨꞌøønɨyɨ, yøꞌ me køꞌøm mdɨɨdyuujnɨp. Pønɨ mnɨja̱ꞌwɨp tam ku øts jadeꞌen nja̱a̱ꞌyꞌaty ku øts ja nbøkmuky midi ø ngabɨktakpy, ku øts ja xijy nyikpɨdɨꞌɨkpya̱a̱t midi njaganipy,
22 Disse-lhe o Senhor: Servo mau! pela tua boca te julgarei; sabias que eu sou homem severo, que tomo o que não pus, e ceifo o que não semeei;
23 jøts, ¿ti kuts øts ja nmeeñ tø xkaꞌanuuꞌkxyaky, jøts øts ja meengyojpk jeexyɨp tø nba̱a̱ty møøt ja meeñuꞌnk?”
23 por que, pois, não puseste o meu dinheiro no barco? então vindo eu, o teria retirado com os juros.
24 Jøts ja tnɨma̱a̱y pøn jaty jam wyɨnatyɨ: “Pøjkxɨdɨ yø meeñ, jøts ja xmoꞌodɨt pøn øts ja nmeengyojpk ma̱jk ojk tø xyikꞌuꞌnkꞌa̱jtɨyɨ.”
24 E disse aos que estavam ali: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem as dez minas.
25 Jøts ja wya̱ndøø: “Pø jamɨmts wɨndsøn jaꞌ myeeñ, pø ma̱jkts meeñ muky ja jam tmøødɨ.”
25 Responderam-lhe eles: Senhor, ele tem dez minas.
26 Jøts ja wɨndsøn yꞌadsøøy: “Øtsts ɨdøꞌøn wa̱mp, jøts ku ja yja̱a̱ktyimyikpudøkɨt pøn tyikmøjta̱kp ku ja o ti yiin waan yikmøꞌøy; pønts køꞌøm o ti tkidyimyikmøjta̱kp ku ja o ti yiin waan yjayikmøꞌøy, ja̱a̱ktyimyikpøjkøjxɨpts ja neꞌegɨ tukɨꞌɨyɨ.
26 Pois eu vos digo que a todo o que tem, dar-se-lhe-á; mas ao que não tem, até aquilo que tem ser-lhe-á tirado.
27 Jøts jaꞌ pøn ø xmɨꞌajkɨdɨp pøn ø xkatsojktɨp jøts ø nwɨndsønꞌa̱tt, nøjkxts ja xꞌatswa̱wdɨ jøts ya̱ xyikmeꞌendɨt jøts ya̱ xtyimyikpaꞌooktɨt øts nwɨngujky.”
27 Quanto, porém, àqueles meus inimigos que não quiseram que eu reinasse sobre eles, trazei-os aqui, e matai-os diante de mim.
28 Kuts ja Jesús jadeꞌen myadya̱kꞌaba̱jtɨyɨɨꞌñ, jøts ja ña̱jxy, jamxɨ ja Jerusalén ñijkxy.
28 Tendo Jesus assim falado, ia caminhando adiante deles, subindo para Jerusalém.
29 Jawaanɨ ja jam wyɨnaty kyidyimyja̱ꞌa̱ttɨ jam Betfagé jøts jam Betania, jadeꞌen ja ka̱jpxøøw jam, ku ja tkejxy namajtsk pyabøjkpɨ ku ja jam wyɨnaty wɨngondɨ ma̱ ja kojpkuꞌnk jam txøøwɨ Olivos,
29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto do monte que se chama das Oliveiras, enviou dois dos discípulos,
30 jamts ja tnɨma̱a̱y:
30 dizendo-lhes: Ide à aldeia que está defronte, e aí, ao entrar, achareis preso um jumentinho em que ninguém jamais montou; desprendei-o e trazei-o.
31 Pønɨ pønts myiktøøjɨdɨp tigøjxp ku xmɨgajɨdɨ, nøjmɨdɨts jøts ku ø ndsøky.
31 Se alguém vos perguntar: Por que o desprendeis? respondereis assim: O Senhor precisa dele.
32 Jøts ɨdøꞌøn ja pyabøjkpɨ namajtsk ñøjkxtøø tpa̱ttøø jadeꞌen sa̱ Jesús ja wyɨnaty tø ñɨɨꞌmxyɨdɨ.
32 Partiram, pois, os que tinham sido enviados, e acharam conforme lhes dissera.
33 Jam ja wyɨnaty tyimyɨgajɨdɨ ja kujɨyujk ku ja jɨyujk ja ñɨma̱a̱jyɨdøø jøts ja yiktøøjɨdøø:
33 Enquanto desprendiam o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: Por que desprendeis o jumentinho?
34 Jøts ja tꞌadsoodøø:
34 Responderam eles: O Senhor precisa dele.
35 Jøts ja twejtsnøjkxtøø ma̱ ja Jesús jam wyɨnaty yꞌawijxy, jamts wyet ja ttajɨbaꞌandøø jøts Jesús ja ttawaꞌatspejty.
35 Trouxeram-no, pois, a Jesus e, lançando os seus mantos sobre o jumentinho, fizeram que Jesus montasse.
36 Kuts ɨdøꞌøn ja Jesús wyɨngonꞌadøtsnɨ, xjats wet ja nøøꞌ tuuꞌ yiktabatyaꞌabɨ.
36 E, enquanto ele ia passando, outros estendiam no caminho os seus mantos.
37 Ku ja wyɨnaty wyɨngonɨ ja ka̱jp, ku ja jam kyɨda̱ꞌa̱ky Olivos kojpkwemp, wɨnets pyabøjkpɨtøjk ja ejtnɨ xonɨ yjanchpaya̱ꞌa̱xyɨ yjanchpajøkyɨ, jøts ja møkꞌampy ttukmøja̱wɨdɨ ttukunuuꞌkxyja̱wɨdɨ ja Dios ku mila̱grɨꞌa̱jtɨn ja wyɨnaty jadeꞌen tø tyukꞌijxyɨdɨ.
37 Quando já ia chegando à descida do Monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, regozijando-se, começou a louvar a Deus em alta voz, por todos os milagres que tinha visto,
38 Yɨdeꞌen ja wya̱ꞌa̱ndɨ:
38 dizendo: Bendito o Rei que vem em nome do Senhor; paz no céu, e glória nas alturas.
39 Wɨnets ja fariseotøjk wɨna̱a̱gɨn tnɨmaadyøø ja Jesús pøn jam wyɨnaty ja̱a̱ꞌy agujkptɨ:
39 Nisso, disseram-lhe alguns dos fariseus dentre a multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Jøts ja yꞌadsojøø ja Jesús:
40 Ao que ele respondeu: Digo-vos que, se estes se calarem, as pedras clamarão.
41 Kuts ja tꞌejxpa̱a̱jty ja Jerusaléngɨt ka̱jp ku ja jam wyɨnaty jawaanɨ kyaja̱ꞌa̱tnɨ, jøts Jesús ja tkudsaachwɨnma̱ꞌa̱yɨyɨɨꞌñ jøts ja ya̱a̱jxy,
41 E quando chegou perto e viu a cidade, chorou sobre ela,
42 yɨdeꞌen ja wya̱a̱ñ:
42 dizendo: Ah! se tu conhecesses, ao menos neste dia, o que te poderia trazer a paz! mas agora isso está encoberto aos teus olhos.
43 Ja̱ꞌa̱tp ja xøøw ja jumøjt ku tiempɨ kyaꞌøyɨt, ku mmɨdsep mdamukɨt, amuum myiknaꞌawɨdejtkøxt, nɨma̱ awa̱ꞌa̱ts mgata̱ꞌa̱nt, ja xem ja ya̱m myiknɨdøkɨt,
43 Porque dias virão sobre ti em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, e te sitiarão, e te apertarão de todos os lados,
44 na̱xjøtpy myikja̱a̱gɨda̱ꞌa̱kt jøts ja mja̱a̱ꞌy mayꞌampy kyudɨgøꞌødyɨt. Nɨwɨneꞌen nɨti kyata̱ꞌa̱nt; jaꞌagøjxp ku tø xkagupiky ja Dios ku ja køꞌøm tø mjanɨmiñɨ.
44 e te derribarão, a ti e aos teus filhos que dentro de ti estiverem; e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo da tua visitação.
45 Xjats ja Jesús cha̱ptøjktøjkɨyɨɨꞌñ jøts ya tukɨꞌɨyɨ tyikpɨdsømbɨna̱xwa̱ꞌjky pøn jaty jam wyɨnaty ya̱jktɨp tooꞌktɨp, juudyɨp ka̱jpxtɨp,
45 Então, entrando ele no templo, começou a expulsar os que ali vendiam,
46 yɨdeꞌen ja tnɨma̱a̱y:
46 dizendo-lhes: Está escrito: A minha casa será casa de oração; vós, porém, a fizestes covil de salteadores.
47 Jabom jabom ɨdøꞌøn ja Jesús jam tsa̱ptøjkjotp yikꞌɨxpɨjky; ya̱m ɨdøꞌøn ja teetywɨndsøndøjktɨ, møøt ja ka̱jpxwejpɨtøjktɨ møøt ja møja̱a̱ꞌdyøjktɨ midi tnɨguba̱jkꞌa̱jttɨp ja ka̱jp, tnɨwɨnmayɨdɨ sudso ja yjadyimyꞌukꞌooktnɨm.
47 E todos os dias ensinava no templo; mas os principais sacerdotes, os escribas, e os principais do povo procuravam matá-lo;
48 Jøts ja nɨsudso tkamɨda̱bya̱a̱ttɨ ti sa̱ ja ttuꞌundɨt, pø amuumts ja ja̱a̱ꞌy ja jam pyatmadøyɨyɨ, ti pøn ja jam kabatmadojɨyɨp.
48 mas não achavam meio de o fazer; porque todo o povo ficava enlevado ao ouvi-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?