Atos 28
MCP vs ACF
1 Ja sə́ mə́ shîn faam nə shwɨy ntʉ́nɨ yí, sə́ mú gwág nə́ bwə́ dʉ jɔ̂w nyâŋ ŋkwamə́ nə́ Malta.
1 E, havendo escapado, então souberam que a ilha se chamava Malta.
2 Mimbyágá mí shí nyɔɔŋg mí á ŋwa sə́ nə dúl váál ósʉsa í cúgɛ́ kʉ́l jɛ̂sh yí. Nda mpú nyə á ŋgə nywɔ̧̂ yɔ̂ŋ í ŋgə́ fafʉlə nə́, bwə́ á sɔ̧ məma kuda, bwə́ mú ŋwa sə́ bɛ̂sh nə́ sə́ kə́g gwáalə.
2 E os bárbaros usaram conosco de não pouca humanidade; porque, acendendo uma grande fogueira, nos recolheram a todos por causa da chuva que caía, e por causa do frio.
3 Pwôl nyə á ka ŋkɛ̂ny dúl bímbí lʉ́ ncaga wusə kudad. Yúul mú kə wú cínɔŋgʉ́ nə gúŋ kuda, zə bwamʉsə nyə mbwə́d nada.
3 E, havendo Paulo ajuntado uma quantidade de vides, e pondo-as no fogo, uma víbora, fugindo do calor, lhe acometeu a mão.
4 Ja mímbyágá mí shí mí á dʉ́g yúul kə́l Pwôl mbwə́d yí, bwə́ á ŋgə lésha bwə́mɛ́ nə bwə́mɛ́ nə́: «Muud ɛ́ga jɨ wámbʉlə bə ŋgwûl buud. A mə́ tɛɛm faam nə shwɨy mə́júwó dɨ, myɛ́ndí í á mágʉ́lə́yɛ́ nə́ a cʉ́gəg.»
4 E os bárbaros, vendo-lhe a víbora pendurada na mão, diziam uns aos outros: Certamente este homem é homicida, visto como, escapando do mar, a justiça não o deixa viver.
5 Njɨ Pwôl nywáá mú samʉsə yúul kuda dɨ́, a kú nə́mə́ gwádʉga tɔɔ məcɛy.
5 Mas, sacudindo ele a víbora no fogo, não sofreu nenhum mal.
6 Bâŋ bwə́ á ŋgə tə́dʉga nə́ bwə́ é je dʉ́g Pwôl ŋgə́ gúsə, gúl ja nə́ bwə́ é seegya njɨ a mə́ yʉŋ kadʉwa shí mbimbə. Bwə́ á bwánd nə́ kə́kə́kə́, bwə́ kú dʉ́g tɔɔ sâ ábʉ́bɔ̂w í bə́ nə nyə. Bwə́ mú cɛ́nd mítə́dʉ́gá, bwə́ nə́: «A cugɛ́ zhizhe muud, a jɨ zɛmbî.»
6 E eles esperavam que viesse a inchar ou a cair morto de repente; mas tendo esperado já muito, e vendo que nenhum incômodo lhe sobrevinha, mudando de parecer, diziam que era um deus.
7 Ŋgwɔ́l kâŋ nyə á bə kúnə́-kúnə nə kʉ́kʉ́l bwə́ á bə nɨ. Kâŋ wɔɔŋg njúl kâŋ mə́ Publíyus, lúlúú múúd á ŋkwamə́ nyɔɔŋg. Publíyus ɛ́nɛ mú ŋwa sə́ nə cɛɛlí, a mú jil sə́ nyə́dɨ́ kâŋ mwɔ̂w mə́lɔ́ɔl.
7 E ali, próximo daquele lugar, havia umas herdades que pertenciam ao principal da ilha, por nome Públio, o qual nos recebeu e hospedou benignamente por três dias.
8 Sɔ́ɔ́ŋgʉ́ yé nyə á bə a mbwúg shí nə bwas. Nyúúl í á ŋgə gwɔ̧̂ nyə, a ŋgə́ nə́mə́ bwas ncwú-məcií. Pwôl mú kə nyə́dɨ́, kə jəgʉla nə Zɛmbî, bəd nyə məbwə̂, a mú yâl.
8 E aconteceu estar de cama enfermo de febre e disenteria o pai de Públio, que Paulo foi ver, e, havendo orado, pôs as mãos sobre ele, e o curou.
9 Í mú ka zə bə nə́, míl mímbə̂l myâ ŋkwamə́ nyɔɔŋgʉ́ mí mú ŋgə zə nyə́dɨ́, mí ŋgə́ zə yâl.
9 Feito, pois, isto, vieram também ter com ele os demais que na ilha tinham enfermidades, e sararam.
10 Buud bɔɔŋg bwə́ mú bul ŋwa sə́ nə gúmə́, gúmə́ í ŋgə́ nyîn mimbií mimbií. Bwə́ á yə nə́mə́ sə́ isâ í njɔɔnd ja sə́ á kyey yí.
10 Os quais nos distinguiram também com muitas honras; e, havendo de navegar, nos proveram das coisas necessárias.
11 Sə́ á ji cínɔŋg oŋkwoond olɔ́ɔl. Gúl titíma á Aləgʉzandrî í á cɨ́ŋgʉli ŋkwân cínɔŋg ŋkwamə́ nyɔɔŋgʉ́d. Titíma jɔɔŋg mɛ́ mə́yɨɨgyé mə́ á bə yuug «Məwáás». Gwə́ wə́ sə́ á ŋwa kə́lə nə njɔɔnd shwóg yí.
11 E três meses depois partimos num navio de Alexandria que invernara na ilha, o qual tinha por insígnia Castor e Pólux.
12 Sə́ á kə nə́ ndɛɛ́ kə shulə Sirakûs, sə́ mú já cínɔŋgʉ́ mwɔ̂w mə́lɔ́ɔl.
12 E, chegando a Siracusa, ficamos ali três dias.
13 Tɨ́lə sə́ á tɨ́ na yí, sə́ á ŋgə baag nciindye nə nciindye nə́ ndɛɛ́ kə wɔ́ɔ́s Regyo. Mán mələ̂m, ŋkwɔ̧̂ á məkɔ́ɔ́l mə́ jwɔ̂w mú kuŋg. Mpʉ́sə mwɔ̂w mə́bá sə́ mú kumə Puzhwoləs.
13 De onde, indo costeando, viemos a Régio; e soprando, um dia depois, um vento do sul, chegamos no segundo dia a Potéoli.
14 Sə́ mú kwey bɔ́ɔ́l ómínyɔŋʉ̂ bʉ́sʉ́ óbúgʉla na. Bwə́ mú jəgʉla nə sə̂ nə́ sə́nɔ́ŋ sə́ jág mwɔ̂w zaŋgbá. Mpʉ́sə wɔɔŋg wə́ sə́ á kə kumə Róma yɛ́.
14 Onde, achando alguns irmãos, nos rogaram que por sete dias ficássemos com eles; e depois nos dirigimos a Roma.
15 Na, bɔ́ɔ́l ómínyɔŋʉ̂ bʉ́sʉ́ wâ Róma bwə́ á gwádʉga nə́ sə́ ŋgə zə. Bwə́ á zə, zə bwəma nə sə́ Ifacilá í Apyus, bɔ́ɔ́lʉ́gá kʉ́l bwə́ dʉ jɔ̂w nə Minjɔ́w mí ójóŋ mílɔ́ɔl yí. Ja Pwôl nyə a dʉ́g bwə́ yí, nyə á yə Zɛmbî cúncɛ́sh, ŋkul bul wɔ́ɔ́s nyə nyúúlʉ́d.
15 E de lá, ouvindo os irmãos novas de nós, nos saíram ao encontro à Praça de Ápio e às Três Vendas, e Paulo, vendo-os, deu graças a Deus e tomou ânimo.
16 Ja sə́ á kumə Róma yí, bwə́ á bɨ́d Pwôl nə́ a jeg kə ji kʉ́l á cɛ́ɛl yí, bá ŋgwɔ́l zɨmbɨ nyə́ é dʉ baagʉsə nyə yɛ́.
16 E, logo que chegamos a Roma, o centurião entregou os presos ao capitào da guarda; mas a Paulo se lhe permitiu morar por sua conta à parte, com o soldado que o guardava.
17 Mpʉ́sə mwɔ̂w mə́lɔ́ɔl ntʉ́nɨ, Pwôl nyə á jɔ̂w otɔ́we ɔ shwóg wâ *Oyúdɛn, bwə́ zə bwəma nə nyə kʉ́l nyə á dʉ ji yí. Ja bwə́ á zə sɛɛŋgya yí, nyə á ka cɨ nə bwo nə́: «Bwaaŋg mə a shígɛ́ shwey wôŋ nə kúl búud jíshé, kú shwey wôŋ nə ijâm nə ijag ódá bwə́ á lʉ́gə yí. Njɨ tɛɛm bə ntɔ́, bwə́ á bii mə Yurʉ́səlɛm, kɛɛnzh mə məbwə̂ mə́ búud ɔ Róma dɨ̂.
17 E aconteceu que, três dias depois, Paulo convocou os principais dos judeus, e, juntos eles, lhes disse: Homens irmãos, não havendo eu feito nada contra o povo, ou contra os ritos paternos, vim contudo preso desde Jerusalém, entregue nas mãos dos romanos;
18 Buud bɔɔŋg bwə́ á shí jî mə kɔɔd, bwə́ mú kwey nə́ bwə́ bɨ́d mə nəcé bâŋ bwə́ á shígɛ́ kwey mə nə məbɛ̧ɛ̧́ mə mpíyá nə shwɨy má.
18 Os quais, havendo-me examinado, queriam soltar-me, por não haver em mim crime algum de morte.
19 Njɨ, nda Oyúdɛn bwə́ á ŋgə ŋgaan nə́, gwə́ wə́ mə́ á jî nə́ lə́sʉ́ wâm í zə́g wə́ *Káázɛl nə ndɨ̂ yí. Njɨ ntɔ́ cugɛ́ nə́ mə jɨ nə məshwán nə lwoŋ búúd jâm.
19 Mas, opondo-se os judeus, foi-me forçoso apelar para César, não tendo, contudo, de que acusar a minha nação.
20 Sâ jɔɔŋg wə́ mə́ ámə sɔ̧́ nə́ shé dʉ́gyág nə ndɨ́ yí, shé lésha yí. Bʉ́bə́lɛ́ mə jɨ mə́ŋkəda dɨ̂ nəcé sâ *Izʉrəyɛ̂l ŋgə́ bwánd nə búgə́ yí.»
20 Por esta causa vos chamei, para vos ver e falar; porque pela esperança de Israel estou com esta cadeia.
21 Bwə́ mú bɛ̧sa nə nɛ́ nə́: «Sə́ afwóyɛ́ bii ŋgwɔ́l kálaad ŋgə́ wú sə́ Yudéa shú dwô dɨ́, ŋki ntâg nə́ ŋgwɔ́l *mínyɔŋʉ̂ wúsʉ́ mə́ zə́ jaaw sə́ wúl bɔ́w-bɔ̂w lâŋ shú dwô dɨ̂.
21 Então eles lhe disseram: Nós não recebemos acerca de ti carta alguma da Judéia, nem veio aqui algum dos irmãos, que nos anunciasse ou dissesse de ti mal algum.
22 Njɨ, sə́ mə́ jɨɨ nə́ womɛ́fwó jááwʉg ná sə́ tə́dʉ́gá wô shú nyɔɔŋg ŋkɔɔmʉ́ a búgə́ wó mə́ kə nyíi nɨ. Sə́ ŋgə gwág nə́ buud bwə́ ŋgə ban nywo kʉ́l jɛ̂sh.»
22 No entanto bem quiséramos ouvir de ti o que sentes; porque, quanto a esta seita, notório nos é que em toda a parte se fala contra ela.
23 Bə́nɔ́ŋ bwə́ á cɛ̧ɛ̧lə ŋkúmba jwɔ̂w bwə́ bá zə cínɔŋg nyə́dɨ́ njɔ́w yí. Ja jwɔ̂w dɔɔŋg í á jé yí, bwə́ á zə bwə́ njúl buud ŋkí bul bulya. Pwôl mú zə lwóya búgə́ jé wú mpʉ́mán wɔ́ɔ́s mpwó-kugʉ́, a ŋgə́ bwiiŋg bwo Faan mə́ Zɛmbî, a ŋgə́ sɔ̧́ nə́ bwə́ mágʉləg Yésus, a ŋgə́ bwiiŋg bwo nə́ nyə wə́ Məcɛ̧ɛ̧ mə́ Moyîz nə micilyá mí *búúd ɔ mícúndə́ mí á ŋgə cɨ yɛ́.
23 E, havendo-lhe eles assinalado um dia, muitos foram ter com ele à pousada, aos quais declarava com bom testemunho o reino de Deus, e procurava persuadi-los à fé em Jesus, tanto pela lei de Moisés como pelos profetas, desde a manhã até à tarde.
24 Bɔ́ɔ́l bwə́ mú ŋgə *magʉlə isâ nyə á ŋgə cɨ yí, bɔ́ɔ́lʉ́gá kú magʉlə.
24 E alguns criam no que se dizia; mas outros não criam.
25 Bwə́ á ka ŋgə bwɨ́lya bwə́ njúl məcʉ́ŋ məcʉ́ŋ. Pwôl mú kwo cɨ bwo njɨ sâ ŋgwúd nə́: «Sâ Ŋkɛ̧́ŋkɛ̧̂ Shíshim nyə á lás nə impáámbə́ bín mpú mə múúd micúndə́ Izayí dɨ́ yí í mə́ mpu nyîn. Nyə á cɨ nə́:
25 E, como ficaram entre si discordes, despediram-se, dizendo Paulo esta palavra: Bem falou o Espírito Santo a nossos pais pelo profeta Isaías,
26 Kaág kúl búud nɨ dɨ́ kə cɨ nə bwo nə́:
26 Dizendo:Vai a este povo, e dize:De ouvido ouvireis, e de maneira nenhuma entendereis;E, vendo vereis, e de maneira nenhuma percebereis.
27 nəcé kúl búúd ga í mə́ shîn lal mílâm.
27 Porquanto o coração deste povo está endurecido,e com os ouvidos ouviram pesadamente,e fecharam os olhos,para que nunca com os olhos vejam,Nem com os ouvidos ouçam,Nem do coração entendam,E se convertam,E eu os cure.
28 «Kagá mpu nə́ Zɛmbî mə́ kənd búúd bwə́ cúgɛ́ Oyúdɛn wá cʉg jé jɔɔŋg. Báá, bwə́ é gwágʉlə nyə.»
28 Seja-vos, pois, notório que esta salvação de Deus é enviada aos gentios, e eles a ouvirão.
29 [Ja Pwôl nyə a shîn cɨ ntʉ́nɨ yí, Oyúdɛn bwə́ á shwal bwɨ́lya, bwə́ ŋgə́ jág sɛ́ŋʉsa məkə̂l.]
29 E, havendo ele dito estas palavras, partiram os judeus, tendo entre si grande contenda.
30 Pwôl nyə á já mimbû mímbá oncindî, a ŋgə ji njɔ́w nyə́mɛ́fwó nyə á ŋgə jə́na nə *mwaanɛ̂ yé yí, a dʉ́gə́ lə́g búúd bwə́ á dʉ zə nyə́dɨ́ wá,
30 E Paulo ficou dois anos inteiros na sua própria habitação que alugara, e recebia todos quantos vinham vê-lo;
31 a ŋgə́ cúndə kɛ́ɛl á Faan mə́ Zɛmbî, a ŋgə́ jɨ́ɨ́gʉli buud minjɨ́ɨ́gʉ́lá mí dʉ́gyá nə Cwámba Yésus-Krîst myá nə́ kpwɔɔ́ kpwɔɔ́, kú nə gúl sâ í ntágʉ́lə́ nyə.
31 Pregando o reino de Deus, e ensinando com toda a liberdade as coisas pertencentes ao Senhor Jesus Cristo, sem impedimento algum.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?