Mateus 9
LOG vs ARIB
1 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré mbàzo bwátù na gòle zyàle tä́pä́ríandre nɨ taꞌá na, tsàle áyɨ tàndɨ nɨ bhàandre na.
1 E entrando Jesus num barco, passou para o outro lado, e chegou à sua própria cidade.
2 Kònàle dhɨ, móndɨ́ àruka ɨ̀ dré agó àlo pá be àbvò ro dhɨ nɨ adózó kíndri dri alɨ̀zo ába akódhɨ vélé. Yésu kònò àyɨ kɨ tà kaꞌìkaꞌì dre dhɨ, dré tàzoá agó pá be àbvò ro nda dré dhɨ: «Áma mvá, mɨ́ tsɨ togó! À trì ámɨ tàkonzɨ̀ ɨ dre!»
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Jesus, pois, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Tem ânimo, filho; perdoados são os teus pecados.
3 Dɨ, tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá àruka ɨ̀ dré dhèzo adrélé kisùá àyɨ léna dhɨ: «Dhya kòndɨ adré ɨ́na Gìká nɨ dha kúlí kòdhɨ sè!»
3 E alguns dos escribas disseram consigo: Este homem blasfema.
4 Yésu dré tà ɨ̀ dré tá adrélé kisùle nda nɨ nìzo kyá gò, tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ adré àmɨkya tà kònzɨ kisù àmɨ léna àdho tà sè?
4 Mas Jesus, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que pensais o mal em vossos corações?
5 Tà kɨtswálé tàle mbèlè agó pá be àbvò ro kònɨ̀dhɨ dré dhɨ, ángùdhi ꞌɨ: ‹À trì ámɨ tàkonzɨ̀ ɨ dre› dhɨ, kó ngalè, ‹Mɨ́ nga, mɨ́ kɨdhó atsí to› dhɨ?
5 Pois qual é mais fácil? dizer: Perdoados são os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Má adré lèá mɨ̀ kònì dhɨ, Móndɨ́ nɨ Mvá rìnyí ɨ́be adrézó tàkonzɨ̀ tri bvò dri.» Dɨ dré tàzoá agó pá be àbvò ro nda dré dhɨ: «Mɨ́ nga, mɨ́ do ámɨ kíndri, ɨ̀ndɨ̀ mɨ́ nzɨ mɨ́ bhàna!»
6 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados {disse então ao paralítico}: Levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
7 Dɨ agó nda dré ngàzo nzɨ̀le ɨ́ bhàna.
7 E este, levantando-se, foi para sua casa.
8 Móndyá zyandre ɨ̀ kònò tà nda dre dhɨ, àyɨ kɨ togó dré gàzo tirì dré. Gò ɨ̀ dré ngàzo adrélé Gìká nɨ rú bha kùle, dré rìnyí múrúngú afèle móndɨ́ ɨ dré kònɨ̀nɨ dhɨ sè.
8 E as multidões, vendo isso, temeram, e glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Yésu kàpfò kònalésè gò adrélé lɨ̀le dre dhɨ, dré agó àlo rú be Màtáyò dhɨ nɨ no adréràꞌa lɨrɨ́lé mèdáyɨ̀ lagɨ́rà na. Dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ lebè ma!» Dɨ Màtáyò nda dré ngàzo adrélé Yésu nɨ lebè.
9 Partindo Jesus dali, viu sentado na coletoria um homem chamado Mateus, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
10 Bvóá dhɨ, Yésu ɨ̀ dré lɨ̀zo lebèbhá nɨ ɨ́be Màtáyò nɨ dzó na gò, ɨ̀ dré lɨrɨ́zó mɨ́sá làgásè adrélé ngá nya. Dɨ mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá bǐ dhɨ ɨ, ɨ̀ndɨ̀ móndɨ́ bǐ adrélé nòle tàkonzɨ̀bhá ro dhɨ ɨ́be dhɨ ɨ̀ alɨ̀ tá kpà lɨrɨ́lé mɨ́sá làgásè túmä́ní àyɨ ɨ́be.
10 Ora, estando ele à mesa em casa, eis que chegaram muitos publicanos e pecadores, e se reclinaram à mesa juntamente com Jesus e seus discípulos.
11 Dɨ Fàrìsáyò ɨ̀ kònò tà nda dre dhɨ, ɨ̀ dré ngàzo lizíá Yésu nɨ lebèbhá ɨ tí dhɨ: «Àmɨ kɨ tadhálépi adré ngá nya túmä́ní mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá ɨ́be ɨ̀ndɨ̀ tàkonzɨ̀bhá ɨ́be àdho tà sè?»
11 E os fariseus, vendo isso, perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com publicanos e pecadores?
12 Yésu kòyi tà lizílé nda dre dhɨ, dré tàzoá dhɨ: «Móndyá rúbhá be dóro dhɨ ɨ̀ ndà gà kódzó ko na. Be ró dhɨ, móndyá drà ro dhɨ ɨ̀ adré àyɨkya ndàá àyɨ.
12 Jesus, porém, ouvindo isso, respondeu: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos.
13 Dɨ, mɨ̀ kòlɨ̀ àmɨkya tà tɨsɨ̀le Gìká nɨ Kúlí na kònɨ̀dhɨ nɨ àndu nda nìle: ‹Má adré móndyá adrébhá àyɨ kɨ àzya kɨ kɨzà bha dhɨ kɨ nda kòdhya. Má adré mána mòbòmà adrélé fèle má dré dhɨ kɨ nda kòdhya ko.› Tàko ko, má alɨ̀ móndyá adrébhá àyɨ kɨ no gyǎgya dhɨ kɨ azí kòdhya ko. Be ró dhɨ, má alɨ̀ mána tàkonzɨ̀bhá kɨ azí kòdhya.» Yésu nya ngá Màtáyò bhàna|src="CN01694B.TIF" size="span" loc="MAT 9:10-13 "
13 Ide, pois, e aprendei o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios. Porque eu não vim chamar justos, mas pecadores.
14 Àmvolásà dhɨ, Yòwánɨ̀ Bàtísimò fèlepi nɨ lebèbhá ɨ̀ dré alɨ̀zo Yésu vélé lizíá tíá dhɨ: «Àma Fàrìsáyò ɨ́be dhɨ ɨ, mà adré kó tàbirí mvo rä, adrézó tà zi Gìká tí dhɨ, ámɨ lebèbhá ɨ̀ adré dɨ àyɨkya tàbirí mvo ko àdho tà sè?»
14 Então vieram ter com ele os discípulos de João, perguntando: Por que é que nós e os fariseus jejuamos, mas os teus discípulos não jejuam?
15 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Móndyá azílé gwányá làmó àdhya lé dhɨ kɨ kɨtswá tsì adrélé kɨzà ro, ɨ̀ dré adréràꞌa túmä́ní tòkó líyí be dhɨ ꞌá? Tàdzí ko! Dɨ, lókyá adrélépi alɨ̀le dhɨ sè dhɨ, à nɨ tòkó líyí nda nɨ tɨngá àyɨ kòfalésè gò, ɨ̀ dré kɨdhózó adrélé tàbirí mvo lókyá nda sè.
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem porventura ficar tristes os convidados às núpcias, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo, e então hão de jejuar.
16 Dhya àlo kàdré kɨ́tá àku ró lasɨ́lépi dhɨ ɨ́be dhɨ, dhɨ kɨ́tá tɨ́dhɨ́ ro dhɨ kɨ́tá àku nda dri ko na. Tàko ko, kòꞌo kònɨ̀nɨ dhɨ, kɨ́tá tɨ́dhɨ́ nda nɨ kɨ́tá àku nda nɨ asé gò, kɨ́tá àku nda dré gòzo vélé lasɨ́lé lɨ̀le drìdrì.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em vestido velho; porque semelhante remendo tira parte do vestido, e faz-se maior a rotura.
17 Kòdhɨ ɨ́be dhɨ, dhya àlo dà vínò tɨ́dhɨ́ ro dhɨ kɨ́nɨ́ dhɨ̀le adrézó vínò lɨkɨ́, akùbhá dre dhɨ ɨ léna ko na. Tàko ko, kòꞌo kònɨ̀nɨ dhɨ, vínò tɨ́dhɨ́ nda nɨ abhò kɨ́nɨ́ àku nda kɨ lasɨ́ gò, vínò dré kutúzó gò, kɨ́nɨ́ nda ɨ̀ dré abɨ́zó títí. Ásà dhɨ, à adré vínò tɨ́dhɨ́ ro dhɨ nɨ da kɨ́nɨ́ tɨ́dhɨ́ ro dhɨ ɨ léna, adrézó ngá rì nda kɨ lɨkɨ́ dóro.»
17 Nem se deita vinho novo em odres velhos; do contrário se rebentam, derrama-se o vinho, e os odres se perdem; mas deita-se vinho novo em odres novos, e assim ambos se conservam.
18 Yésu dré tá adréràꞌa tà nda kɨ ta dhɨ ꞌá dhɨ, Yúdà ànzɨ kɨ kàdrɨ̀ kɨ àlo dré alɨ̀zo adhélé áyɨ kórókó titì akódhɨ kandrá, tàzoá drá dhɨ: «Áma zapi drà nyànomvá kòndɨ. Dɨ, mɨ́ alɨ̀ ámɨ drɨ́gá bha akódhɨ dri wà, kàdrɨ́ró be dhɨ bvó!»
18 Enquanto ainda lhes dizia essas coisas, eis que chegou um chefe da sinagoga e o adorou, dizendo: Minha filha acaba de falecer; mas vem, impõe-lhe a tua mão, e ela viverá.
19 Dɨ Yésu ɨ̀ dré ngàzo lebèbhá nɨ ɨ́be adrélé lɨ̀le agó nda vésè.
19 Levantou-se, pois, Jesus, e o foi seguindo, ele e os seus discípulos.
20 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, tòkó àlo kàrɨ́ dré adrézó ràle rúásà kóná be mudrí-drì-rì dhɨ dré áyɨ kisízó ànyɨ Yésu àmvolésè gò, akódhɨ nɨ kɨ́tá ti tabè.
20 E eis que certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia, chegou por detrás dele e tocou-lhe a orla do manto;
21 Àngyá ko, adré tá ɨ́na kisùá dhɨ: «Má kòtabè ngbà ꞌí akódhɨ nɨ kɨ́tá ti kòdhya dhɨ, má nɨ adrɨ́.»
21 porque dizia consigo: Se eu tão-somente tocar-lhe o manto, ficarei sã.
22 Dɨ Yésu dré áyɨ alázó tòkó nda nɨ no gò, tàzoá dhɨ: «Áma zapi, mɨ́ tsɨ togó! Ámɨ tà kaꞌìkaꞌì tɨdrɨ́ mɨ dre.» Dɨ akódhɨ nda dré adrɨ́zó gbǎ lókyá nda sè.
22 Mas Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem ânimo, filha, a tua fé te salvou. E desde aquela hora a mulher ficou sã.
23 Dɨ Yésu kòlɨ̀ tsàle Yúdà ànzɨ kɨ kàdrɨ̀ nda bhàna dre dhɨ, dré lärí tswabhá kɨ nòzo túmä́ní móndɨ́ zyandre adrébhá tongólé dhɨ ɨ́be.
23 Quando Jesus chegou à casa daquele chefe, e viu os tocadores de flauta e a multidão em alvoroço,
24 Dré tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ nga kònwásè. Tàko ko, mvátòkó kòdhɨ drà ko. Adré ɨ́na ayí ko.» Gò ɨ̀ dré dhèzo adrélé akódhɨ nɨ gu.
24 disse; Retirai-vos; porque a menina não está morta, mas dorme. E riam-se dele.
25 À kòdro móndyá zyandre nda ɨ topfòle kɨvɨ̀ na dre dhɨ, Yésu dré fɨ̀zo dzó nda na, mvátòkó nda nɨ drɨ́gá ru gò, akódhɨ dré ngàzo kuru.
25 Tendo-se feito sair o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Gò tà nda nɨ rúbí dré laꞌúzó bvò nda ꞌásè títí.
26 E espalhou-se a notícia disso por toda aquela terra.
27 Yésu kàpfò dzó nda lésè adrélé lɨ̀le dre dhɨ, àgo rì mì kùdúkùdu ró dhɨ ɨ̀ dré ngàzo adrélé akódhɨ nɨ lebè loyóába dhɨ: «Dàwídì nɨ Mvá, mɨ́ bhà àma kɨ kɨzà wà!»
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, que clamavam, dizendo: Tem compaixão de nós, Filho de Davi.
28 Yésu kòtsa bhàna fɨ̀le dzó na dre dhɨ, àyɨ nda ɨ̀ dré àyɨ kɨ kisízó ànyɨ akódhɨ làga. Dɨ akódhɨ dré àyɨ kɨ lizízó tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ adré kaꞌìá dhɨ, má nɨ kɨtswá àmɨ kɨ tɨdrɨ́ bwà?» Ɨ̀ logó drá dhɨ: «Àyíya, Mírì.»
28 E, tendo ele entrado em casa, os cegos se aproximaram dele; e Jesus perguntou-lhes: Credes que eu posso fazer isto? Responderam-lhe eles: Sim, Senhor.
29 Gò Yésu dré àyɨ kɨ mì tabèzo, tàzoá dhɨ: «Tà nda kòꞌo ru àmɨ dré ngóró mɨ̀ dré adrélé kaꞌìle dhɨ tɨ́nɨ!»
29 Então lhes tocou os olhos, dizendo: Seja-vos feito segundo a vossa fé.
30 Dɨ àyɨ kɨ mì dré ru nzìzo adrélé ngá no. Gò Yésu dré àyɨ kɨ bí sèzo tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ kònò dóro, mɨ̀ kòlongóró tà kòdhɨ dhya àlo dré ko.»
30 E os olhos se lhes abriram. Jesus ordenou-lhes terminantemente, dizendo: Vede que ninguém o saiba.
31 Dɨ, ɨ̀ kòpfò dzó nda ꞌásè dre dhɨ, ɨ̀ dré àyɨkya lɨ̀zo Yésu nɨ rúbí longóbe laꞌúlé bvò nda ꞌásè títí.
31 Eles, porém, saíram, e divulgaram a sua fama por toda aquela terra.
32 Ɨ̀ dré tá adréràꞌa apfòle dzó nda lésè dhɨ ꞌá dhɨ, à dré agó àlo tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be ɨ́ léna, adrélépi kpà ábhä́bhä́ ro dhɨ nɨ adzízó Yésu vélé.
32 Enquanto esses se retiravam, eis que lhe trouxeram um homem mudo e endemoninhado.
33 Dɨ Yésu dré tɨrɨ́ kònzɨ nda nɨ dròzo pfòle ábhä́bhä́ nda lésè dhɨ, dré kɨdhózó adrélé kúlí ta. Móndyá zyandre kònàle dhɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo bhwǎbhwa gò, ɨ̀ dré adrézó tàá dhɨ: «À nò rè tàdzí tà ꞌòle làsú be kònɨ̀nɨ dhɨ Ɨ̀sèrélè ꞌa ko!»
33 E, expulso o demônio, falou o mudo e as multidões se admiraram, dizendo: Nunca tal se viu em Israel.
34 Dɨ, Fàrìsáyò ɨ̀ adré tá àyɨkya tàá dhɨ: «Dhya kòdhɨ adré tɨrɨ́ kònzɨ kɨ dro topfòle móndɨ́ ɨ lésè, tɨrɨ́ kònzɨ kɨ kàdrɨ̀ nɨ rìnyí sè.»
34 Os fariseus, porém, diziam: É pelo príncipe dos demônios que ele expulsa os demônios.
35 Gò Yésu dré ngàzo adrélé tatsílé bhàandre títí ɨ ꞌásè ɨ̀ndɨ̀ bhà títí ɨ ꞌásè, tà tadhábe Yúdà ànzɨ kɨ lɨ̀sámbò dzó ɨ ꞌásè, Rúbí Tanɨ Gìká nɨ Òpɨ̀ àdhya nɨ longóbe, ɨ̀ndɨ̀ móndɨ́ kɨ tɨdrɨ́be àyɨ kɨ drà títí ɨ lésè.
35 E percorria Jesus todas as cidades e aldeias, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino, e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Dɨ dré tá adréràꞌa móndɨ́ zyandre dhɨ kɨ no dhɨ ꞌá dhɨ, adré tá kɨzà do áyɨ togó na àyɨ kɨ tà sè. Tàko ko, ɨ̀ adré tá landèle tò, ɨ̀ndɨ̀ tà adré tá àyɨ kɨ lavú. Àyɨ tá ngóró kábilígyà adrébhá àyɨ kɨ lɨkɨ́lépi àko dhɨ ɨ tɨ́nɨ.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque andavam desgarradas e errantes, como ovelhas que não têm pastor.
37 Dɨ dré tàzoá áyɨ lebèbhá ɨ dré dhɨ: «Lànyá ka amvú na lavúlé dre. Dɨ, àzibhá adrébhá lànyá nda nɨ lokó dhɨ kɨ àbvò yókódhó.
37 Então disse a seus discípulos: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Mɨ̀ kàdré dɨ lànyá nda nɨ líyí nɨ ti lizí, kòmùró àzibhá ɨ lɨ̀le áyɨ lànyá lokó be dhɨ bvó.»
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?