Mateus 25

LOG vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Yésu gò tàá dhɨ: «Dɨ Òpɨ̀ bhù àdhya nɨ adré ngóró tà kònɨ̀dhɨ tɨ́nɨ: Kyánzɨ mudrí dhɨ ɨ̀ do tá àyɨ kɨ tálà, topfòzo ába kɨtswálé tòkó líyí nɨ drì letè.
1 Então, o Reino dos céus será semelhante a dez virgens que, tomando as suas lâmpadas, saíram ao encontro do esposo.
2 Àyɨ nda ɨ kòfalé dhɨ, nzi dhɨ ɨ tá azaaza ró, ɨ̀ndɨ̀ nzi dhɨ ɨ tá tògya ró.
2 E cinco delas eram prudentes, e cinco, loucas.
3 Àyɨ azaaza ró nda ɨ̀ do tá àyɨ kɨ tálà ꞌí, dɨ, ɨ̀ do tá dò ko.
3 As loucas, tomando as suas lâmpadas, não levaram azeite consigo.
4 Dɨ, àyɨ tògya ró nda ɨ̀ do tá àyɨkya dò mòlàngɨ̀ na túmä́ní àyɨ kɨ tálà ɨ́be.
4 Mas as prudentes levaram azeite em suas vasilhas, com as suas lâmpadas.
5 Tòkó líyí nda dré tá adrélé gìle dhɨ sè dhɨ, kyánzɨ nda ɨ̀ dré landèzo títí gò, ɨ̀ dré ledhézó ayí be adrélé ayí ko.
5 E, tardando o esposo, tosquenejaram todas e adormeceram.
6 Ngátsi kɨ́tógá sè dhɨ, à dré ngàzo kúlí yo tàzoá dhɨ: ‹Mɨ̀ nò rè ká! Tòkó líyí adré alɨ̀le! Mɨ̀ pfò lɨ̀le ru kisú akódhɨ be!›
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um clamor: Aí vem o esposo! Saí-lhe ao encontro!
7 Gò kyánzɨ títí nda ɨ̀ dré larózó, àyɨ kɨ tálà kɨ ledé.
7 Então, todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lâmpadas.
8 Dɨ kyánzɨ azaaza ró nda ɨ̀ dré tàzoá àyɨ tògya ró nda ɨ dré dhɨ: ‹Mɨ̀ afè àma dré àmɨ kɨ dò nɨ àruka wà. Àngyá ko, àma kɨ tálà adré adrálé.›
8 E as loucas disseram às prudentes: Dai-nos do vosso azeite, porque as nossas lâmpadas se apagam.
9 Dɨ, àyɨ tògya ró nda ɨ̀ logó dhɨ: ‹Kóko! Dò nda kɨtswá àma dré àmɨ ɨ́be ko. Mɨ̀ kòlɨ̀ be gɨ̀á àmɨ dré móndɨ́ adrébhá dò lagɨ́ dhɨ ɨ véna.›
9 Mas as prudentes responderam, dizendo:
10 Dɨ, ɨ̀ dré tá adréràꞌa lɨ̀le gɨ̀á dhɨ ꞌá dhɨ, tòkó líyí dré atsázó. Dɨ kyánzɨ adrébhá gànzi ró nda ɨ̀ dré fɨ̀zo akódhɨ be dzó làmó gwányá àdhya na gò, dzóti asézó.
10 E, tendo elas ido comprá-lo, chegou o esposo, e as que estavam preparadas entraram com ele para as bodas, e fechou-se a porta.
11 Àmvolásà dhɨ, kyánzɨ àruka nda ɨ̀ dré agòzo atsálé gò, tàá dhɨ: ‹Mírì, mírì, mɨ́ nzì àma dré dzóti wà!›
11 E, depois, chegaram também as outras virgens, dizendo: Senhor, senhor, abre-nos a porta!
12 Dɨ, tòkó líyí nda logó dhɨ: ‹Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Má nì mána àmɨ ko.›»
12 E ele, respondendo, disse: Em verdade vos digo que vos não conheço.
13 Yésu gò tàá dhɨ: «Dɨ mɨ̀ kàdré tàmìga dri! Tàko ko, mɨ̀ nì kìtú ꞌɨ yà, kó ngalè sáà ꞌɨ yà má dré dra agòzo dhɨ ko.»
13 Vigiai, pois, porque não sabeis o Dia nem a hora em que o Filho do Homem há de vir.
14 «Òpɨ̀ bhù àdhya nɨ kókpà adré ngóró tà kònɨ̀dhɨ tɨ́nɨ: Agó àlo dhɨ adré tá ꞌòle lɨ̀le atsí na. Dɨ dré áyɨ màrábà kɨ azízó, áyɨ ngá kɨ tayɨ́zó àyɨ drɨ́gá, ɨ̀ kàdréró àzí ꞌo ásà be dhɨ bvó.
14 Porque isto é também como um homem que, partindo para fora da terra, chamou os seus servos, e entregou-lhes os seus bens,
15 Àlo nɨ dré dhɨ, fè tá làfa lòꞌwa rú zìle tàlétà dhɨ ɨ nzi. Àzya nɨ dré dhɨ, fè tá tàlétà rì. Àzya nɨ dré dhɨ, fè tá tàlétà àlo. Lanzɨ́ tá tàlétà nda ɨ àyɨ àlo àlo dhɨ ɨ dré, ngóró ɨ̀ dré kɨtswálé àzí ꞌo ásà bwà dhɨ tɨ́nɨ. Gò dré lɨ̀zo atsí na.
15 e a um deu cinco talentos, e a outro, dois, e a outro, um, a cada um segundo a sua capacidade, e ausentou-se logo para longe.
16 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, dhya tàlétà nzi dhɨ kɨ kisúlépi nda dré lɨ̀zo àzí ꞌo ásà gò, tàlétà nzi àruka kɨ kisúzó bhàle drìá.
16 E, tendo ele partido, o que recebera cinco talentos negociou com eles e granjeou outros cinco talentos.
17 Dhya tàlétà rì dhɨ kɨ kisúlépi nda dré kpà ꞌòzoá kònɨ̀nɨ gò, tàlétà rì àruka kɨ kisúzó bhàle drìá.
17 Da mesma sorte, o que
18 Dɨ, dhya tàlétà àlo dhɨ nɨ kisúlépi nda dré ɨ́na lɨ̀zo bhú dhi kìní na, áyɨ mírì nɨ làfa nda nɨ zùzo.
18 Mas o que recebera um foi, e cavou na terra, e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 Lókyá kòlavú vwàvwà ro dre dhɨ, màrábà nda kɨ mírì dré agòzo àyɨ kɨ azí, ɨ̀ kòtàró ɨ́ dré dhɨ ɨ̀ ꞌo tá àzí áyɨ làfa sè ngɨ́nɨ ya dhɨ.
19 E, muito tempo depois, veio o senhor daqueles servos e ajustou contas com eles.
20 Dɨ dhya tàlétà nzi dhɨ kɨ kisúlépi nda dré atsázó ába túmä́ní tàlétà nzi àruka ɨ́be, tàá dhɨ: ‹Mírì, mɨ́ tayɨ́ tá má drɨ́gá tàlétà nzi kònɨ ɨ. Mɨ́ nò ká, má kisú tàlétà nzi àruka ɨ bhàle drìá dre.›
20 Então, aproximou-se o que recebera cinco talentos e trouxe-lhe outros cinco talentos, dizendo: Senhor, entregaste-me cinco talentos; eis aqui outros cinco talentos que ganhei com eles.
21 Dɨ Mírì nɨ tà drá dhɨ: ‹Áma màrábà dóro má dré kɨtswálé kaꞌìle nɨ, mɨ́ ꞌo dóro! Mɨ́ tadhá dhɨ, mɨ́ kɨtswá má dré kaꞌìle tà mvá tsà tayɨ́lé mɨ́ drɨ́gá dhɨ sè. Dɨ ásà dhɨ, má nɨ ámɨ bha adrélé tà kàdrɨ̀kàdrɨ̀ ɨ drìle. Mɨ́ alɨ̀ lenzélé ámɨ mírì vélé!›
21 E o seu senhor lhe disse: Bem Sobre o pouco foste fiel, sobre muito te colocarei; entra no gozo do teu senhor.
22 Gò dhya tàlétà rì dhɨ kɨ kisúlépi nda dré kpà atsázó tàá dhɨ: ‹Mírì, mɨ́ tayɨ́ tá má drɨ́gá tàlétà rì kònɨ ɨ. Mɨ́ nò ká, má kisú tàlétà rì àruka ɨ bhàle drìá dre.›
22 E, chegando também o que tinha recebido dois talentos, disse: Senhor, entregaste-me dois talentos; eis que com eles ganhei outros dois talentos.
23 Dɨ Mírì nɨ tà drá dhɨ: ‹Áma màrábà dóro má dré kɨtswálé kaꞌìle nɨ, mɨ́ ꞌo dóro! Mɨ́ tadhá dhɨ, mɨ́ kɨtswá má dré kaꞌìle tà mvá tsà tayɨ́lé mɨ́ drɨ́gá dhɨ sè. Dɨ má nɨ ámɨ bha adrélé tà kàdrɨ̀kàdrɨ̀ ɨ drìle. Mɨ́ alɨ̀ lenzélé ámɨ mírì vélé!›
23 Disse-lhe o seu senhor: Bem
24 Gò dhya tàlétà àlo dhɨ nɨ kisúlépi nda dré kpà atsázó tàá dhɨ: ‹Mírì, má nì tá tàle dhɨ, mɨ agó tòmbá ꞌɨ dhɨ be. Mɨ́ adré mɨ́na ngá akónà àrà mɨ́ dré ngá kidhízó ko dhɨ na, adrézó kpà ngá lokó àrà mɨ́ dré kórɨ̀ rɨ̀zo ko dhɨ na.
24 Mas, chegando também o que recebera um talento disse: Senhor, eu conhecia-te, que és um homem duro, que ceifas onde não semeaste e ajuntas onde não espalhaste;
25 Dɨ má adré tá ngá ro gò, má dré lɨ̀zo làfa mɨ́na nɨ zu kìní na. Mɨ́ nò ká, ngá mɨ́na kònɨ̀dhɨ.›
25 e, atemorizado, escondi na terra o teu talento; aqui tens o
26 Dɨ, mírì nɨ tà drá dhɨ: ‹Mɨ, màrábà kònzɨ ɨ̀ndɨ̀ tòbvo ró dhɨ ꞌɨ! Mɨ́ nì tá tàle dhɨ, má adré ngá akónà àrà má dré ngá kidhízó ko dhɨ na, adrézó kpà ngá lokó àrà má dré kórɨ̀ rɨ̀zo ko dhɨ na dhɨ be.
26 Respondendo, porém, o seu senhor, disse-lhe: Mau e negligente servo; sabes que ceifo onde não semeei e ajunto onde não espalhei;
27 Adré dɨ tá lèá dhɨ, mɨ́ kòbhà tá làfa mána dzó adrézó làfa ꞌo lendrélé dhɨ na, kònò má kònɨ̀ agò dhɨ, má nɨ tá làfa mána nɨ adó àmupi nɨ be.›
27 devias, então, ter dado o meu dinheiro aos banqueiros, e, quando eu viesse, receberia o que é meu com os juros.
28 Dɨ mírì nda gò tàá dhɨ: ‹Mɨ̀ do tàlétà kòdhɨ akódhɨ drɨ́gásè, fèle dhya adrélépi ába mudrí dhɨ dré.
28 Tirai-lhe, pois, o talento e dai-o ao que tem os dez talentos.
29 Tàko ko, dhya ángùdhi adrélépi ngá ɨ́be dhɨ dré dhɨ, à nɨ akódhɨ nɨ ngá nda kɨ drì tɨmbà gò, akódhɨ dré adrézó vélé ngá ɨ́be bǐ lavúlé. Dɨ, kàdré ɨ́na dhya adrélépi ngá àko dhɨ nɨ tà sè dhɨ, à nɨ ndɨ̀ndɨ̀ ngá mvá tsà dré adrézó ába dhɨ nɨ do drɨ́gásà.
29 Porque a qualquer que tiver será dado, e terá em abundância; mas ao que não tiver, até o que tem ser-lhe-á tirado.
30 Kàdré màrábà tàko ró kòdhɨ nɨ tà sè dhɨ, mɨ̀ bhe akódhɨ kɨvɨ̀ na, àrà tínímvá ro dhɨ na. Kònàle dhɨ, à nɨ adré tongólé, adrézó kpà síkálándrá tsɨ.›»
30 Lançai, pois, o servo inútil nas trevas exteriores; ali, haverá pranto e ranger de dentes.
31 Yésu gò tàá dhɨ: «Lókyá Móndɨ́ nɨ Mvá dré dra agòzo áyɨ mìlanzìlanzì na ángéló ɨ́be títí dhɨ sè dhɨ, a nɨ lɨrɨ́ áyɨ lɨrɨ́rà mìlanzìlanzì ro òpɨ̀ àdhya dri.
31 E, quando o Filho do Homem vier em sua glória, e todos os santos anjos, com ele, então, se assentará no trono da sua glória;
32 Dɨ à nɨ móndyá títí súrú títí ɨ lésè dhɨ kɨ kɨmó akódhɨ kandrá gò, dré àyɨ kɨ kòfalé lanzɨ́zó ngóró kábilígyà lɨkɨ́lépi dré adrélé kábilígyà kɨ kòfalé lanzɨ́ ndrǐ ɨ́be dhɨ tɨ́nɨ.
32 e todas as nações serão reunidas diante dele, e apartará uns dos outros, como o pastor aparta dos bodes as ovelhas.
33 A nɨ kábilígyà nda kɨ bha áyɨ drɨ́ágó lésè gò, ndrǐ nda kɨ bhàzo áyɨ lìdzí lésè.
33 E porá as ovelhas à sua direita, mas os bodes à esquerda.
34 Dɨ ópɨ́ kàdrɨ̀ nda nɨ tàá àyɨ adrébhá áyɨ drɨ́ágó lésè nda ɨ dré dhɨ: ‹Àmɨ áma Atá dré tà tanɨ bhàzo àmɨ dri nɨ ɨ, mɨ̀ alɨ̀ wà! Mɨ̀ kòkisú òpɨ̀ áma Atá dré ledélé àmɨ dré kɨ́nó bvò nɨ bhàma lésè dhɨ tàyɨlé ro.
34 Então, dirá o Rei aos que Vinde, benditos de meu Pai, possuí por herança o Reino que vos está preparado desde a fundação do mundo;
35 Tàko ko, ma tá tàbirí ɨ́be gò, mɨ̀ dré ngá afèzo má dré nyàle. Ma tá yǐ lovó ɨ́be gò, mɨ̀ dré yǐ afèzo má dré mvùle. Ma tá móndɨ́ twá ꞌɨ gò, mɨ̀ dré áma kaꞌìzo dòle àmɨ véna.
35 porque tive fome, e destes-me de comer; tive sede, e destes-me de beber; era estrangeiro, e hospedastes-me;
36 Ma tá kɨ́tá asólé dhɨ àko gò, mɨ̀ dré kɨ́tá tosózó má rú. Ma tá drà ro gò, mɨ̀ dré alɨ̀zo áma lomɨ́. Ma tá bǎdzó na gò, mɨ̀ dré alɨ̀zo áma no.›
36 e vestistes-me; adoeci, e visitastes-me; estive na prisão, e fostes ver-me.
37 Dɨ móndyá gyǎgya nda kɨ go logóá drá dhɨ: ‹Mírì, mà nò tá mɨ adréràꞌa tàbirí ɨ́be gò, mà dré ngá fèzo mɨ́ dré nyàle yà, kó ngalè mà nò tá mɨ adréràꞌa yǐ lovó ɨ́be gò, mà dré yǐ fèzo mɨ́ dré mvùle yà dhɨ ángutú?
37 Então, os justos lhe responderão, dizendo: Senhor, quando te vimos com fome e
38 Mà nò tá mɨ adréràꞌa móndɨ́ twá ro gò, mà dré ámɨ kaꞌìzo dòle àma vélé yà, kó ngalè mà nò tá mɨ adréràꞌa kɨ́tá àko gò, mà dré kɨ́tá tosózó mɨ́ rú yà dhɨ ángutú?
38 E, quando te vimos estrangeiro e
39 Mà nò tá mɨ adréràꞌa drà ro yà, kó ngalè bǎdzó na yà gò, mà dré lɨ̀zo ámɨ no dhɨ ángutú?›
39 E, quando te vimos enfermo ou na prisão e fomos ver-te?
40 Dɨ ópɨ́ kàdrɨ̀ nda nɨ logóá àyɨ dré dhɨ: ‹Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Tà ángùdhi mɨ̀ dré tá ꞌòle áma adrúpi tàko lavúlé kònɨ kɨ àlo dré dhɨ, mɨ̀ ꞌo tà nda áma tàndɨ dré.›
40 E, respondendo o Rei, lhes dirá: Em verdade vos digo que, quando o fizestes a um destes meus pequeninos irmãos, a mim
41 Dɨ ópɨ́ kàdrɨ̀ nda nɨ tàá àyɨ adrébhá áyɨ lìdzí lésè nda ɨ dré dhɨ: ‹Àmɨ tátrɨ́trɨ́ ɨ́be àmɨ dri nɨ ɨ, mɨ̀ nga àmɨkya má mìlésè, lɨ̀le àtsɨ́ adrélépi adrálé ko, Gìká dré ledélé Dzáborò dré ángéló nɨ ɨ́be dhɨ na.
41 Então, dirá também Apartai-vos de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos;
42 Tàko ko, ma tá tàbirí ɨ́be gò, mɨ̀ dré ngá afèzo má dré nyàle dhɨ ko. Ma tá yǐ lovó ɨ́be gò, mɨ̀ dré yǐ afèzo má dré mvùle dhɨ ko.
42 porque tive fome, e não me destes de comer; tive sede, e não me destes de beber;
43 Ma tá móndɨ́ twá ꞌɨ gò, mɨ̀ dré áma kaꞌìzo dòle àmɨ véna ko. Ma tá kɨ́tá asólé dhɨ àko gò, mɨ̀ dré kɨ́tá tosózó má rú ko. Ma tá drà ro ɨ̀ndɨ̀ bǎdzó na gò, mɨ̀ dré alɨ̀zo áma no ko.›
43 sendo estrangeiro, não me recolhestes;
44 Dɨ àyɨ nda kɨ kókpà go logóá drá dhɨ: ‹Mírì, mà nò tá mɨ adréràꞌa tàbirí ɨ́be yà, yǐ lovó ɨ́be yà, móndɨ́ twá ro yà, kɨ́tá àko yà, drà ro yà, kó ngalè bǎdzó na yà dhɨ gò, mà dré tà ꞌòzo mɨ́ dré ko dhɨ ángutú?›
44 Então, eles também lhe responderão, dizendo: Senhor, quando te vimos com fome, ou com sede, ou estrangeiro, ou nu, ou enfermo, ou na prisão e não te servimos?
45 Dɨ ópɨ́ kàdrɨ̀ nda nɨ logóá àyɨ dré dhɨ: ‹Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Tà ángùdhi mɨ̀ dré tá ꞌòle dhya tàko lavúlé kònɨ kɨ àlo dré ko dhɨ, mɨ̀ ꞌo kókpà tà nda má dré ko.›
45 Então, lhes responderá, dizendo: Em verdade vos digo que, quando a um destes pequeninos
46 Dɨ àyɨ nda kɨ lɨ tà ŋòle àyɨ dri kóná vésè kólyá dhɨ nɨ kisú. Dɨ, móndyá gyǎgya nda kɨ àyɨkya lɨ lɨ́drɨ̀ kóná vésè kólyá dhɨ nɨ kisú.»
46 E irão estes para o tormento eterno, mas os justos, para a vida eterna.

Ler em outra tradução

Comparar com outra