Marcos 7

LOG vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Kìtú àlo dhɨ, Fàrìsáyò ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá àruka angábhá Yèrúsalémà lésè dhɨ ɨ̀ alɨ̀ tá ru kɨmó Yésu làga.
1 E ajuntaram-se a ele os fariseus, e alguns dos escribas que tinham vindo de Jerusalém.
2 Gò ɨ̀ dré nòzoá dhɨ, akódhɨ nɨ lebèbhá kɨ àruka ɨ̀ adré tá ngá nya drɨ́gá be ndǐ ró. Kòdhɨ adré tàá dhɨ, ɨ̀ adré tá ngá nya drɨ́gá dzɨ àko ró.
2 E, vendo que alguns dos seus discípulos comiam pão com as mãos impuras, isto é, por lavar, os repreendiam.
3 (Tàko ko, Fàrìsáyò ɨ Yúdà ànzɨ àruka títí dhɨ ɨ́be dhɨ, ɨ̀ adré rè ngbú àyɨ kɨ drɨ́gá dzɨ dóro ꞌíká, gò adrézó ngá nya ndò, ɨ̀ dré adrélé tròle àyɨ kɨ tábhí kɨ labhɨ ɨ rú dhɨ sè.
3 Porque os fariseus, e todos os judeus, conservando a tradição dos antigos, não comem sem lavar as mãos muitas vezes;
4 Ɨ̀ kàdré nzɨ̀le àrà adrézó ngá lagɨ́ dhɨ lésè dhɨ, ɨ̀ adré ngbú àyɨ kɨ temvé yǐ sè ꞌíká, gò adrézó ngá nya ndò. Ɨ̀ adré kpà labhɨ àruka bǐ dhɨ kɨ lebè, adrézó kópò kɨ dzɨ lɨ̀drɨ́ ɨ́be ɨ̀ndɨ̀ sǎnɨ̀ ɨ́be.)
4 E, quando voltam do mercado, se não se lavarem, não comem. E muitas outras coisas há que receberam para observar, como lavar os copos, e os jarros, e os vasos de metal e as camas.
5 Dɨ Fàrìsáyò nda ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá nda ɨ́be dhɨ ɨ̀ dré lizízóá Yésu tí dhɨ: «Ámɨ lebèbhá ɨ̀ adré àma kɨ tábhí kɨ labhɨ lebè ko àdho tà sè? Tàko ko, ɨ̀ adré àyɨkya ngá nya drɨ́gá be ndǐ ró.»
5 Depois perguntaram-lhe os fariseus e os escribas: Por que não andam os teus discípulos conforme a tradição dos antigos, mas comem o pão com as mãos por lavar?
6 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Pròfétà Èsáyà dré tá adréràꞌa Gìká nɨ kúlí longó àmɨ túrúpfúbhá ɨ ró nɨ kɨ tà sè dhɨ ꞌá dhɨ, longó tà nda kyá tàzoá dhɨ:
6 E ele, respondendo, disse-lhes: Bem profetizou Isaías acerca de vós, hipócritas, como está escrito:Este povo honra-me com os lábios,Mas o seu coração está longe de mim;
7 Ɨ̀ adré lɨ̀sámbò ꞌo má dré wóyá.
7 Em vão, porém, me honram,Ensinando doutrinas que são mandamentos de homens.
8 Mɨ̀ tayɨ́ àmɨkya tòlɨ́ Gìká àdhya ɨ, adrézó tròle labhɨ móndɨ́ kya ɨ rú.»
8 Porque, deixando o mandamento de Deus, retendes a tradição dos homens; como o lavar dos jarros e dos copos; e fazeis muitas outras coisas semelhantes a estas.
9 Gò tàá àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ nì àmɨkya adrélé Gìká nɨ tòlɨ́ kɨ bhe gàrà dri, adrézó àmɨ kɨ tàndɨ kɨ labhɨ kɨ lɨkɨ́ dhɨ dóro.
9 E dizia-lhes: Bem invalidais o mandamento de Deus para guardardes a vossa tradição.
10 Tàko ko, Mósè tà tá dhɨ: ‹Lè mɨ́ kàdré ámɨ atá nɨ lɨndrɨ̀ bha ámɨ andre be.› Tà kpà dhɨ: ‹Dhya adrélépi tà ta kònzɨ áyɨ atá rú yà, kó ngalè áyɨ andre rú yà dhɨ, lè à kòꞌo akódhɨ nda dràle dràdrà.›
10 Porque Moisés disse: Honra a teu pai e a tua mãe; e quem maldisser, ou o pai ou a mãe, certamente morrerá.
11 Dɨ, mɨ̀ adré àmɨkya tàá dhɨ, dhya àlo nɨ kɨtswá tàá áyɨ atá dré yà, kó ngalè áyɨ andre dré yà dhɨ: ‹Ngá má dré tá kɨtswálé fèle ámɨ ledé dhɨ kòròbánɨ̀ ꞌɨ, kòdhɨ adré tàá dhɨ, ngá fèle Gìká dré dhɨ ꞌɨ.›
11 Vós, porém, dizeis: Se um homem disser ao pai ou à mãe: Aquilo que poderias aproveitar de mim é Corbã, isto é, oferta ao Senhor;
12 Akódhɨ nda kòtà kònɨ̀nɨ dhɨ, mɨ̀ adré dɨ vélé akódhɨ nɨ tayɨ́ tà ꞌo atá nɨ dré yà, kó ngalè andre nɨ dré yà dhɨ ko.
12 Nada mais lhe deixais fazer por seu pai ou por sua mãe,
13 Dɨ ásà dhɨ, mɨ̀ adré àmɨkya Gìká nɨ kúlí bhe gàrà dri, àmɨ kɨ labhɨ mɨ̀ dré kisúlé àmɨ kɨ tábhí ɨ véna dhɨ kɨ tà sè. Mɨ̀ adré kpà tà bǐ dhɨ kɨ ꞌo kònɨ̀nɨ.»
13 Invalidando assim a palavra de Deus pela vossa tradição, que vós ordenastes. E muitas coisas fazeis semelhantes a estas.
14 Gò Yésu dré gòzo móndyá zyandre kònàle dhɨ kɨ azí, tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Àmɨ títí, mɨ̀ yi vo rè tà kònɨ̀dhɨ, àndu nɨ nɨ nìzo ká!
14 E, chamando outra vez a multidão, disse-lhes: Ouvi-me vós, todos, e compreendei.
15 Ngá adrélépi fɨ̀le móndɨ́ léna dhɨ kɨtswá akódhɨ nɨ ꞌo atsálé ndǐ ró bwà ko. Be ró dhɨ, tà adrélépi apfòle móndɨ́ lésè dhɨ adré ɨ́na akódhɨ nɨ ꞌo atsálé ndǐ ró dhɨ nɨ̀.» [
15 Nada há, fora do homem, que, entrando nele, o possa contaminar; mas o que sai dele isso é que contamina o homem.
16 ]
16 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.
17 Yésu kòtayɨ́ móndyá zyandre nda ɨ dre dhɨ, dré nzɨ̀zo bhàna gò, akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ̀ dré kúlí alaala nda nɨ àndu lizízó tíá.
17 Depois, quando deixou a multidão, e entrou em casa, os seus discípulos o interrogavam acerca desta parábola.
18 Akódhɨ dré tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Àmɨ, àmɨ kókpà tà nìnì àko? Mɨ̀ nì ko tàle dhɨ, ngá adrélépi fɨ̀le móndɨ́ léna dhɨ kɨtswá ɨ́na akódhɨ nɨ ꞌo atsálé ndǐ ró bwà ko dhɨ?
18 E ele disse-lhes: Assim também vós estais sem entendimento? Não compreendeis que tudo o que de fora entra no homem não o pode contaminar,
19 Tàko ko, ngá nda adré fɨ̀le akódhɨ nɨ togó na ko. Be ró dhɨ, adré ɨ́na fɨ̀le akódhɨ nɨ ꞌa na gò, adrélé apfòle akódhɨ nɨ rúbhá lésè.» (Kúlí nda kòdhɨ sè dhɨ, Yésu adré tá tàá dhɨ, mányàngá títí dhɨ ɨ dóro Gìká mìlésè.)
19 Porque não entra no seu coração, mas no ventre, e é lançado fora, ficando puras todas as comidas?
20 Yésu gò tàá dhɨ: «Tà adrélépi apfòle móndɨ́ nɨ togó lésè dhɨ ɨ́na tà adrélépi akódhɨ nɨ ꞌo atsálé ndǐ ró dhɨ ꞌɨ.
20 E dizia: O que sai do homem isso contamina o homem.
21 Tàko ko, tà adrébhá apfòle móndɨ́ kɨ togó lésè dhɨ ɨ, tà kònɨ ꞌɨ: tà kònzɨ kisùle dhɨ ɨ, ndòtò tà, kugù tà, móndɨ́ kɨ tupfuma nɨ tà,
21 Porque do interior do coração dos homens saem os maus pensamentos, os adultérios, as fornicações, os homicídios,
22 múná tà, ngá lovó nɨ tà, togó kònzɨ nɨ tà, móndɨ́ kɨ lɨtɨma nɨ tà, tà swà, lovó kònzɨ bhàma móndɨ́ ɨ rú dhɨ nɨ tà, móndɨ́ kɨ rú tàma kònzɨ dhɨ nɨ tà, drìkàdrɨ̀ nɨ tà, ɨ̀ndɨ̀ tà azaaza.
22 Os furtos, a avareza, as maldades, o engano, a dissolução, a inveja, a blasfêmia, a soberba, a loucura.
23 Tà kònzɨ nda kòdhɨ ɨ̀ adré títí apfòle móndɨ́ kɨ togó lésè gò, adrélé àyɨ kɨ ꞌo atsálé ndǐ ró.»
23 Todos estes males procedem de dentro e contaminam o homem.
24 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré àrà nda nɨ tayɨ́zó gò, lɨ̀zo tsàle bvò Tírè làga dhɨ na. Kònàle dhɨ, dré fɨ̀zo dzó àlo na lùzu ró. Lè tá à kònì ɨ kònàle dhɨ ko. Dɨ, kɨtswá tá ɨ́na tà nda nɨ zu móndɨ́ ɨ dré bwà ko.
24 E, levantando-se dali, foi para os termos de Tiro e de Sidom. E, entrando numa casa, não queria que alguém o soubesse, mas não pôde esconder-se;
25 Dɨ tòkó àlo zapi nɨ dré adrézó tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be ɨ́ léna dhɨ kòyi Yésu nɨ rúbí dre dhɨ, dré ndɨrɨ alɨ̀zo adhélé akódhɨ pá.
25 Porque uma mulher, cuja filha tinha um espírito imundo, ouvindo falar dele, foi e lançou-se aos seus pés.
26 Tòkó nda tá ɨ́na móndɨ́ súrú twá ro tìle bvò Fòwìníkè àdhya Sìríyà le dhɨ na dhɨ ꞌɨ. Dɨ dré ngàzo adrélé Yésu nɨ ti lizí, kòdroró tɨrɨ́ kònzɨ nda áyɨ zapi lésè be dhɨ bvó.
26 E esta mulher era grega, siro-fenícia de nação, e rogava-lhe que expulsasse de sua filha o demônio.
27 Yésu dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ tayɨ́ rè zyà ànzɨmvá ɨ ngá nya pìzo ꞌíká. Tàko ko, kɨtswá ànzɨmvá kɨ mápà dòzo bhèle kòkɨ́ ɨ dré dhɨ ko.»
27 Mas Jesus disse-lhe: Deixa primeiro saciar os filhos; porque não convém tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.
28 Dɨ, tòkó nda logó drá dhɨ: «Mírì, tágba kònɨ̀nɨ dhɨ, ndɨ̀ndɨ̀ kòkɨ́ mɨ́sá zàle dhɨ ɨ̀ adré àyɨkya mápà kórònyá ànzɨmvá ɨ̀ dré adrélé tayɨ́lé ledhélé dhɨ kɨ nya kòdhya.»
28 Ela, porém, respondeu, e disse-lhe: Sim, Senhor; mas também os cachorrinhos comem, debaixo da mesa, as migalhas dos filhos.
29 Dɨ Yésu tà drá dhɨ: «Kúlí mɨ́ dré logólé kòdhɨ sè dhɨ, mɨ́ kɨtswá nzɨ̀le. Tɨrɨ́ kònzɨ nda pfò ámɨ zapi lésè dre.»
29 Então ele disse-lhe: Por essa palavra, vai; o demônio já saiu de tua filha.
30 Dɨ tòkó nda kònzɨ ɨ́ bhàna dre dhɨ, dré áyɨ zapi nda nɨ kisúzó adréràꞌa ayílé lángá dri. Tɨrɨ́ kònzɨ nda pfò tá lásà dre.
30 E, indo ela para sua casa, achou a filha deitada sobre a cama, e que o demônio já tinha saído.
31 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré bvò Tírè làga nda nɨ tayɨ́zó gò, lɨ̀zo lavúlé Sìdónà ꞌásè, ɨ̀ndɨ̀ bvò zìle bhàandre Mudrí ɨ ró dhɨ ꞌásè, gòle tsàle tä́pä́ríandre Gàlìláyà àdhya làgana.
31 E ele, tornando a sair dos termos de Tiro e de Sidom, foi até ao mar da Galiléia, pelos confins de Decápolis.
32 Kònàle dhɨ, à dré agó àlo bíbhálé be kùdúkùdu ró adrélépi kpà ábhä́bhä́ ro dhɨ nɨ adzízó Yésu vélé, akódhɨ nɨ ti lizízó, kòbhàró drɨ́gá agó nda dri, akódhɨ nɨ tɨdrɨ́zó be dhɨ bvó.
32 E trouxeram-lhe um surdo, que falava dificilmente; e rogaram-lhe que pusesse a mão sobre ele.
33 Dɨ Yésu dré akódhɨ nda nɨ drìzo lɨ̀zo ába gàrà dri móndɨ́ zyandre ɨ rúsè gò, áyɨ drɨ́gá ànzɨ kɨ sòzo akódhɨ bína. Dré tùsú fùzo áyɨ drɨ́gámbɨ́lɨ́ dri gò, akódhɨ nɨ làdra tabèzo ásà.
33 E, tirando-o à parte, de entre a multidão, pôs-lhe os dedos nos ouvidos; e, cuspindo, tocou-lhe na língua.
34 Dré mì tɨngázó kurú na bhù na gò, laꞌázó fèèè, tàzoá dhɨ: «Èfátà!» (Kòdhɨ adré lèá tàle dhɨ: «Mɨ́ nzì ru!»)
34 E, levantando os olhos ao céu, suspirou, e disse: Efatá; isto é, Abre-te.
35 Gbǎ kòdhwa, agó nda nɨ bíbhálé dré fùzo, akódhɨ nɨ làdra dré ru nzìzo gò, dré kɨdhózó adrélé tà ta dóro.
35 E logo se abriram os seus ouvidos, e a prisão da língua se desfez, e falava perfeitamente.
36 Gò Yésu dré móndyá kònàle dhɨ kɨ kodzózó tàzoá dhɨ, ɨ̀ kòlongó tà nda nɨ rúbí dhya àlo dré ko. Dɨ, kàdré vélé áyɨ rúbí nɨ longoma logá móndɨ́ ɨ dré dhɨ, ɨ̀ adré vélé rúbí nda nɨ longó lɨ̀zo ába drìdrì.
36 E ordenou-lhes que a ninguém o dissessem; mas, quanto mais lhos proibia, tanto mais o divulgavam.
37 Dɨ móndɨ́ kɨ lɨ́ndrɨ́ adré tá vélé gàle bhwǎbhwa gò, ɨ̀ dré adrézó tàá dhɨ: «Tà títí akódhɨ dré adrélé ꞌòle dhɨ ɨ dóro! Adré ndɨ̀ndɨ̀ móndɨ́ bíbhálé be kùdúkùdu ró dhɨ kɨ ꞌo adrélé tà yi, ɨ̀ndɨ̀ móndɨ́ ábhä́bhä́ ro dhɨ kɨ ꞌo adrélé tà ta.»
37 E, admirando-se sobremaneira, diziam: Tudo faz bem; faz ouvir os surdos e falar os mudos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra