Atos 9

LOG vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Lókyá nda kònàdhɨ sè dhɨ, Sàwúlò gò ɨ́na adrélé lalɨ́lé Mírì Yésu nɨ kaꞌìbhá ɨ bvó, adrézó dràdrà kúlí ta àyɨ kɨ tà sè. Dɨ dré ngàzo lɨ̀le kòwánà kɨ kàdrɨ̀ véna
1 Saulo, porém, respirando ainda ameaças e mortes contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote,
2 akódhɨ nɨ lizí, kòtɨsɨ̀ró wárágà ɨ Yúdà ànzɨ kɨ lɨ̀sámbò dzó kɨ kàdrɨ̀ Dàmàsékè na dhɨ ɨ dré, ɨ́ kònɨ̀ tsa móndɨ́ àgo ró ɨ̀ndɨ̀ tòko ró adrébhá Yésu nɨ láti lebè dhɨ kɨ kisú dhɨ, ɨ́ kòturúró àyɨ agòzo àyɨ ɨ́be Yèrúsalémà le be dhɨ bvó.
2 e pediu-lhe cartas para Damasco, para as sinagogas, a fim de que, caso encontrasse alguns do Caminho, quer homens quer mulheres, os conduzisse presos a Jerusalém.
3 Dɨ dré tá adréràꞌa láti ꞌá, adrélé tsàle ànyɨ Dàmàsékè làga dhɨ ꞌá dhɨ, ngádra bhù lésè dhɨ dré kòzo ngbǒ ró ngá kazá akódhɨ làgásè kúrú.
3 Mas, seguindo ele viagem e aproximando-se de Damasco, subitamente o cercou um resplendor de luz do céu;
4 Dɨ dré dhèzo kìní mi gò, kúlí yi tǎràꞌa ɨ́ dré dhɨ: «Sàwúlò, Sàwúlò, mɨ́ adré áma mì pfo àdho tà sè?»
4 e, caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sàwúlò lizí dhɨ: «Mírì, mɨ àdhi ꞌɨ?» Dɨ kúlí nda logó drá dhɨ: «Ma Yésu mɨ́ dré mɨ́na adrélé mì pfòle dhɨ ꞌɨ.
5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? Respondeu o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
6 Dɨ mɨ́ nga fɨ̀le bhàandre na. Kònàle dhɨ, à nɨ tà kɨtswálépi mɨ́ dré dra ꞌòle dhɨ nɨ ta mɨ́ dré.» Pólò dhe kìní mi|src="CN02022B.TIF" size="span" loc="ACT 9:3-6 "
6 mas levanta-te e entra na cidade, e lá te será dito o que te cumpre fazer.
7 Móndyá adrébhá tá atsí to túmä́ní Sàwúlò be dhɨ ɨ̀ kɨkɨ́ tá àyɨ, adrélé tà nda nɨ no síbhálé be ngbo. Ɨ̀ yi tá kúlí nda ꞌí, dɨ, ɨ̀ nò àyɨkya dhya àlo ko.
7 Os homens que viajavam com ele quedaram-se emudecidos, ouvindo, na verdade, a voz, mas não vendo ninguém.
8 Gò Sàwúlò dré ngàzo kìní misè. Dɨ, dré mì nzìzo dhɨ, kɨtswá tá ɨ́na ngá no bwà ko. Dɨ à dré akódhɨ nɨ drɨ́gá rùzo, akódhɨ nɨ sèzo fɨ̀zo ába Dàmàsékè na.
8 Saulo levantou-se da terra e, abrindo os olhos, não via coisa alguma; e, guiando-o pela mão, conduziram-no a Damasco.
9 Gò dré adrézó kònàle kìtú na ngá no àko ró, ngá nya àko ró ɨ̀ndɨ̀ ngá mvu àko ró.
9 E esteve três dias sem ver, e não comeu nem bebeu.
10 Dàmàsékè na dhɨ, Yésu nɨ kaꞌìlepi àlo rú be Ànànɨ́yà dhɨ tá be. Dɨ ngá dré agázó akódhɨ mi toróbɨ́ tɨ́nɨ gò, Mírì dré tàzoá drá dhɨ: «Ànànɨ́yà!» Akódhɨ logó dhɨ: «Mírì, ma kònɨ̀dhɨ.»
10 Ora, havia em Damasco certo discípulo chamado Ananias; e disse-lhe o Senhor em visão: Ananias! Respondeu ele: Eis-me aqui, Senhor.
11 Dɨ Mírì tà drá dhɨ: «Mɨ́ nga lɨ̀le láti andre rú zìle Pyà dhɨ na, agó àlo rú be Yùdásɨ̀ dhɨ bhàna. Kònàle dhɨ, mɨ́ lizí agó rú zìle Sàwúlò angálépi Tàrúsò lésè dhɨ nɨ tà. Akódhɨ nda adré tà zi má tí lókyá kònɨ̀dhɨ sè.
11 Ordenou-lhe o Senhor: Levanta-te, vai à rua chamada Direita e procura em casa de Judas um homem de Tarso chamado Saulo; pois eis que ele está orando;
12 Ngá agá akódhɨ mi toróbɨ́ tɨ́nɨ gò, dré agó àlo rú be Ànànɨ́yà dhɨ nɨ nòzo fɨràꞌa drɨ́gá bha ɨ́ dri, ɨ́ kògòró ngá no be dhɨ bvó.»
12 e viu um homem chamado Ananias entrar e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Dɨ, Ànànɨ́yà logó dhɨ: «Mírì, má yi móndɨ́ bǐ dhɨ ɨ tí tà kònzɨ títí agó kòdhɨ dré ꞌòle ámɨ móndyá lólo Yèrúsalémà na dhɨ ɨ rú dhɨ ɨ ꞌí.
13 Respondeu Ananias: Senhor, a muitos ouvi acerca desse homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Atsá kpà kònwa rìnyí ɨ́ dré kisúlé kòwánà kàdrɨ̀ ɨ véna dhɨ be, kɨtswálé móndyá títí adrébhá ámɨ zi àyɨ kɨ Mírì ro dhɨ kɨ turú dhɨ bvó.»
14 e aqui tem poder dos principais sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Dɨ, Mírì tà Ànànɨ́yà dré dhɨ: «Mɨ́ lɨ̀! Tàko ko, agó kòdhɨ dhya má dré zɨ̀le adrélé áma àzí ꞌo dhɨ ꞌɨ. A nɨ lɨ áma tà longó móndyá súrú twá ro dhɨ ɨ dré, àyɨ kɨ ópɨ́ ɨ dré, ɨ̀ndɨ̀ Ɨ̀sèrélè ànzɨ ɨ dré.
15 Disse-lhe, porém, o Senhor: Vai, porque este é para mim um vaso escolhido, para levar o meu nome perante os gentios, e os reis, e os filhos de Israel;
16 Má nɨ kɨzà kàdrɨ̀ kɨtswálépi dré dra nyàle áma tà sè dhɨ nɨ tadhá drá.»
16 pois eu lhe mostrarei quanto lhe cumpre padecer pelo meu nome.
17 Gò Ànànɨ́yà dré lɨ̀zo fɨ̀le Sàwúlò nɨ kisú dzó nda na. Dré drɨ́gá bhàzo akódhɨ dri, tàzoá dhɨ: «Áma adrúpi Sàwúlò, Mírì Yésu agálépi mɨ́ kandrá láti bhálé dhɨ amù ma nɨ̀, mɨ́ kògòró ngá no, ɨ̀ndɨ̀ mɨ́ kògaró Tɨrɨ́ Lólo sè be dhɨ bvó.»
17 Partiu Ananias e entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, enviou-me para que tornes a ver e sejas cheio do Espírito Santo.
18 Gbǎ kòdhwa, ngá ngóró kosyá kobhó tɨ́nɨ dhɨ dré adhézó Sàwúlò mìlésè gò, dré gòzo adrélé ngá no. Dɨ dré ngàzo bàtísimò do.
18 Logo lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e recuperou a vista: então, levantando-se, foi batizado.
19 Bvóá dhɨ, dré ngá nyàzo gò, gòzo rìnyí kisú.
19 E, tendo tomado alimento, ficou fortalecido. Depois demorou-se alguns dias com os discípulos que estavam em Damasco;
20 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, dré ngàzo adrélé Yésu nɨ tà longó Yúdà ànzɨ kɨ lɨ̀sámbò dzó ɨ ꞌásè, adrézó tadhá dhɨ, Yésu nda Gìká nɨ Mváagó ꞌɨ káyà dhɨ.
20 e logo nas sinagogas pregava a Jesus, que este era o filho de Deus.
21 Móndyá títí adrébhá akódhɨ nɨ yi dhɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ adré tá gàle bhwǎbhwa gò, ɨ̀ dré adrézó lizíá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Agó kòdhɨ tsì dhya adrélépi tá móndyá adrébhá Yésu kòdhɨ nɨ kaꞌì Yèrúsalémà na dhɨ kɨ mì pfo lavúlé dhɨ ꞌɨ ko? Atsá kònwa kɨtswálé àyɨ nda kɨ turú lɨ̀zo àyɨ ɨ́be kòwánà kàdrɨ̀ ɨ véna ko?»
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Não é este o que em Jerusalém perseguia os que invocavam esse nome, e para isso veio aqui, para os levar presos aos principais sacerdotes?
22 Dɨ, Sàwúlò adré tá ɨ́na atsálé rìnyi ró adrélé lɨ̀le drìdrì. Adré tá tadhá ngádra ꞌá dhɨ, Yésu Mèsɨ́yà ꞌɨ káyà dhɨ gò, Yúdà ànzɨ Dàmàsékè le dhɨ ɨ̀ dré kɨtswázó kúlí logó tíá bwà ko.
22 Saulo, porém, se fortalecia cada vez mais e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que Jesus era o Cristo.
23 Lókyá kòlavú vwàle dre dhɨ, Yúdà ànzɨ nda ɨ̀ dré ngàzo ru yi kɨtswázó Sàwúlò nɨ pfu dràle dhɨ bvó.
23 Decorridos muitos dias, os judeus deliberaram entre si matá-lo.
24 Dɨ, Sàwúlò dré ɨ́na tà nda nɨ yìzo. Kìtú vésè ɨ̀ndɨ̀ ngátsi vésè dhɨ, ɨ̀ adré tá rɨ̀le akódhɨ bvó bhàandre nda nɨ zèríbàti ɨ ꞌásè, kɨtswálé akódhɨ nɨ pfu dràle.
24 Mas as suas ciladas vieram ao conhecimento de Saulo. E como eles guardavam as portas de dia e de noite para tirar-lhe a vida,
25 Dɨ ngátsi àlo sè dhɨ, akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ̀ dré akódhɨ nɨ bhàzo kánzɨ̀ na gò, akódhɨ nɨ tɨrɨ́zó zèríbà drǐsè kɨvɨ̀ na gò, dré lapázó.
25 os discípulos, tomando-o de noite, desceram-no pelo muro, dentro de um cesto.
26 Gò Sàwúlò dré lɨ̀zo Yèrúsalémà na. Kòtsa dre dhɨ, dré áyɨ tabhìzo amúlé Yésu nɨ kaꞌìbhá ɨ́be. Dɨ, àyɨ títí nda ɨ̀ adré tá àyɨkya akódhɨ nɨ ro. Tàko ko, ɨ̀ kaꞌì tá ko tàle dhɨ, akódhɨ atsá Yésu nɨ kaꞌìlepi ró bàti dhɨ.
26 Tendo Saulo chegado a Jerusalém, procurava juntar-se aos discípulos; mas todos o temiam, não crendo que fosse discípulo.
27 Dɨ, Bàrànábà dré ɨ́na akódhɨ nɨ drìzo lɨ̀zo ába àpóstolò ɨ véna. Gò dré Sàwúlò nò tá Mírì Yésu láti ꞌá, ɨ̀ndɨ̀ Mírì tà tá tà akódhɨ dré ngɨ́nɨ ya dhɨ kɨ tɨtɨ́zó àyɨ dré. Dré kpà Sàwúlò longó tá Yésu nɨ tà tirì àko Dàmàsékè na ngɨ́nɨ ya dhɨ nɨ tɨtɨ́zó.
27 Então Barnabé, tomando-o consigo, o levou aos apóstolos, e lhes contou como no caminho ele vira o Senhor e que este lhe falara, e como em Damasco pregara ousadamente em nome de Jesus.
28 Dɨ ɨ̀ dré Sàwúlò nɨ kaꞌìzo dòle adrélé túmä́ní àyɨ ɨ́be. Akódhɨ adré tá tatsílé Yèrúsalémà ꞌásè, Mírì nɨ tà longóbe tirì àko.
28 Assim andava com eles em Jerusalém, entrando e saindo,
29 Adré tá kpà tà ta ɨ̀ndɨ̀ tà kayí Yúdà ànzɨ adrébhá Gìríkì ti ta dhɨ ɨ́be. Dɨ, àyɨ nda ɨ̀ dré ngàzo adrélé láti nda kɨtswázó akódhɨ nɨ pfu dràle.
29 e pregando ousadamente em nome do Senhor. Falava e disputava também com os helenistas; mas procuravam matá-lo.
30 Dɨ Sàwúlò nɨ adrúpi Yésu nɨ kaꞌìbhá dhɨ ɨ̀ kòyi tà nda dre dhɨ, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ drìzo lɨ̀zo ába Kàyìsàríyà na gò, mùzoá lɨ̀le Tàrúsò na.
30 Os irmãos, porém, quando o souberam, acompanharam-no até Cesaréia e o enviaram a Tarso.
31 Dɨ Yésu nɨ kaꞌìbhá títí bvò Yùdáyà àdhya na, Gàlìláyà àdhya na, ɨ̀ndɨ̀ Sàmàrɨ́yà àdhya na dhɨ ɨ tá tà kɨ̀drɨ́kɨ̀drɨ ɨ́be àyɨ kòfalé móndɨ́ àruka ɨ́be. Gìká adré tá àyɨ kɨ tɨmbà àyɨ kɨ tà kaꞌìkaꞌì na. Ɨ̀ adré tá lɨzólé, adrélé tà ꞌo Mírì nɨ ròma na, ɨ̀ndɨ̀ Tɨrɨ́ Lólo nɨ rìnyí sè, adrézó lɨ̀le ába drìdrì.
31 Assim, pois, a igreja em toda a Judéia, Galiléia e Samária, tinha paz, sendo edificada, e andando no temor do Senhor; e, pelo auxílio do Espírito Santo, se multiplicava.
32 Pétèró dré tá adréràꞌa tatsílé àrà twátwa ɨ ꞌásè dhɨ ꞌá dhɨ, tsa tá Yésu nɨ kaꞌìbhá bhàandre Lídà àdhya na dhɨ kɨ no.
32 E aconteceu que, passando Pedro por toda parte, veio também aos santos que habitavam em Lida.
33 Kònàle dhɨ, dré agó àlo rú be Àyɨ̀néyà, adrélépi pá be àbvò ro dhɨ nɨ kisúzó. Akódhɨ nda ayí tá lángá na kóná nzi-drì-na.
33 Achou ali certo homem, chamado Enéias, que havia oito anos jazia numa cama, porque era paralítico.
34 Dɨ Pétèró dré tàzoá drá dhɨ: «Àyɨ̀néyà, Yésu Krísto tɨdrɨ́ mɨ dre! Mɨ́ nga ámɨ kíndri pa!» Gbǎ kòdhwa, akódhɨ nda dré ngàzo trà kuru.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura; levanta e faze a tua cama. E logo se levantou.
35 Dɨ móndyá títí adrébhá tá Lídà le ɨ̀ndɨ̀ Sàrónà le dhɨ ɨ̀ dré akódhɨ nɨ nòzo gò, ɨ̀ dré àyɨ kɨ togó adzázó Mírì vélé.
35 E viram-no todos os que habitavam em Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Ànyɨ àrà nda làgana, bhàandre Yópè àdhya na dhɨ, tòkó àlo Yésu nɨ kaꞌìlepi, rú be Tàbítà dhɨ tá be. (Rú nda kòdhɨ adré lèá tàle Gìríkì ti sè dhɨ «Dòrúkà».) Akódhɨ nda adré tá ngbú adrélé tà dóro ꞌo, adrézó kpà ngá fe lemerèbhá ɨ dré.
36 Havia em Jope uma discípula por nome Tabita, que traduzido quer dizer Dorcas, a qual estava cheia de boas obras e esmolas que fazia.
37 Dɨ lókyá nda sè dhɨ, dré dhèzo drà be gò, dré dràzo. Dɨ akódhɨ nɨ rúbhá dzɨ̀zo gò, dòzoá bhàle dzó àlo dhɨ nɨ ꞌa kɨ̀le kurú na dhɨ na.
37 Ora, aconteceu naqueles dias que ela, adoecendo, morreu; e, tendo-a lavado, a colocaram no cenáculo.
38 Yópè nda ànyɨ Lídà làga. Dɨ Yésu nɨ kaꞌìbhá Yópè le dhɨ ɨ̀ kòyi Pétèró tá Lídà na dhɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré àgo rì dhɨ kɨ mùzo akódhɨ nɨ ti lizí, tàzoá dhɨ: «Mɨ́ kàlɨ̀ mbèlè àma vélé wà!»
38 Como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Dɨ Pétèró dré ngàzo lɨ̀le túmä́ní àyɨ ɨ́be. Kòtsa dre dhɨ, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ drìzo mbàzo ába dzó ꞌa kɨ̀le kurú na nda na. Tàyɨ́tòkó títí dhɨ ɨ̀ dré ngàzo àyɨ kɨ totó ànyɨ akódhɨ làgásè adrélé àwó ngo, adrézó kɨ́tá twátwa Tàbítà nda dré tá dhɨ̀le dré rè dhu adréràꞌa túmä́ní àyɨ ɨ́be dhɨ ꞌá dhɨ kɨ tadhá drá.
39 Pedro levantou-se e foi com eles; quando chegou, levaram-no ao cenáculo; e todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe as túnicas e vestidos que Dorcas fizera enquanto estava com elas.
40 Gò Pétèró dré móndyá títí nda kɨ ꞌòzo pfòle kɨvɨ̀ na. Dré áyɨ kórókó titìzo, tà zìzo Gìká tí gò, áyɨ alázó àbvò nda vélé tàá dhɨ: «Tàbítà, mɨ́ nga!» Dɨ akódhɨ nda dré mì nzìzo Pétèró nɨ no gò, ngàzo lɨrɨ́lé.
40 Mas Pedro, tendo feito sair a todos, pôs-se de joelhos e orou; e voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te. Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se.
41 Pétèró dré akódhɨ nɨ drɨ́gá rùzo gò, akódhɨ nɨ tɨngázó kuru. Dré Yésu nɨ kaꞌìbhá kɨ azízó tàyɨ́tòkó ɨ́be, Tàbítà nda nɨ tadházó àyɨ dré lɨ́drɨ̀ ro.
41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a e, chamando os santos e as viúvas, apresentou-lha viva.
42 Dɨ tà nda nɨ rúbí dré laꞌúzó bhàandre wä́yi Yópè àdhya ꞌásè gò, móndɨ́ zyandre dhɨ ɨ̀ dré Mírì Yésu nɨ kaꞌìzo.
42 Tornou-se isto notório por toda a Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Gò Pétèró dré adrézó Yópè na lókyá be vwàvwà ro, agó àlo rú be Sìmónà, kɨ́nɨ́ nyɨ̀lepi dhɨ bhàna.
43 Pedro ficou muitos dias em Jope, em casa de um curtidor chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra