Lucas 14
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Bètôphuố bí Judaphú Mò̤́nyěduô bè akhè̌nuô, Jesǔ cuố dố Pharisěophú khuklò́ tôprè̤ ahi. Bí a kíré̤ esè akhè̌nuô, kayǎ bínuô tahe myácǒhuô lǔ.
1 Tendo Jesus entrado, num sábado, em casa de um dos chefes dos fariseus para comer pão, eles o estavam observando.
2 Dố Jesǔ anyěhyǎ nuô kayǎ yábuô̌tò̤htyě o tôprè̤.
2 Achava-se ali diante dele certo homem hidrópico.
3 Rò Jesǔ sudyǎ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná Pharisěophú tahe rò a hé èthǐ, “Dố pè̤ lisǎsè̌ tè̤thyótè̤thya akǔnuô, zasǐmé̤ kayǎ bí Judaphú a Mò̤́nyěduô akhè̌ nuôma aní̤ nyǎ è̌? Ma aní̤ to è̌?”
3 E Jesus, tomando a palavra, falou aos doutores da lei e aos fariseus, e perguntou: É lícito curar no sábado, ou não?
4 Manárò èthǐ hésû lǔ tôcô꤮ to. Jesǔ behtya atakhu dố kayǎ yětôprè̤ alo̤ rò a zasǐmé̤ pé̤kyǎ lǔ, rò a plwǒ ka̤kyǎ lǔ.
4 Eles, porém, ficaram calados. E Jesus, pegando no homem, o curou, e o despediu.
5 Htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Bí Judaphú a Mò̤́nyěduô bè akhè̌nuô, thǐ phúkhǔ tôprè̤prè̤ kimá̤torò thǐ pṳ́ tôduô̌duô̌ ki latǎ̤ dố htyěklûkǔ hénuô, thǐ ki cuốphyéhtya cò́ lǔ tôphuốphyéhtya cò́ pǎ è̌? Ma to è̌?”
5 Então lhes perguntou: Qual de vós, se lhe cair num poço um filho, ou um boi, não o tirará logo, mesmo em dia de sábado?
6 Manárò èthǐ héka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to.
6 A isto nada puderam responder.
7 Bí sǐpré̤ dố Pharisěophú khuklò́ yětôprè̤ è́hyǎe èthǐ dǐ yětahe hyǎnuô̌ akhè̌nuô, a hyǎnwóphyé lahyǎ akhǎlé̤ dố aryá. Jesǔ myáhtye èthǐ me̤phúnuôrò a hékhoní̤ pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤.
7 Ao notar como os convidados escolhiam os primeiros lugares, propôs-lhes esta parábola:
8 “Bí ǔ mehyǎemehyǎǒ nè̤ dố kayǎ tôprè̤prè̤ a pwè̌khǒmè̤̌ akhè̌nuô, nwó onyǎ phyé tǎ khǎlé̤ dố aryá tǎmé̤, me̤těhérò kayǎ dố a htwǒ khuklò́ dố aduklò̌ ná nè̤ nuô, taryá꤮ ma ǔ mehyǎeǒ ní̤ cyá̤ kuô̌ è.
8 Quando por alguém fores convidado às bodas, não te reclines no primeiro lugar; não aconteça que esteja convidado outro mais digno do que tu;
9 Ki ǔ mehyǎ tố̤kuô̌ è hérò hibyacè ki hé nè̤, ‘Dyéonyǎo pé̤ré̤ nè̤ khǎlé̤ yěnuô ná èyě ní,’ rò bínuôkhè̌ pǎ, nè̤ bè cuốonyǎkyǎ dố khǎlé̤ larṳ̂́lố tôpho pǎ rò nè̤ ki thè́tarè̤̌kyǎ pǎ.
9 e vindo o que te convidou a ti e a ele, te diga: Dá o lugar a este; e então, com vergonha, tenhas de tomar o último lugar.
10 Aryálốma, ki ǔ mehyǎ nè̤ hérò cuốonyǎ dố khǎlé̤ larṳ̂́lố nuôtôpho. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò, hibyacè ki hyǎ hé nè̤, ‘Khǒbò́thyó, htya-onyǎo dố akhu nuôtôpho,’ rò bínuôkhè̌pǎ, nè̤ ki mèthèo dố ǔ pwǒ̤tôprè̤ anyěhyǎ pǎ.
10 Mas, quando fores convidado, vai e reclina-te no último lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, sobe mais para cima. Então terás honra diante de todos os que estiverem contigo à mesa.
11 Me̤těhérò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a phyédu ané̤nuô, ǔ ki shyatǎ̤ è pǎ, rò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a shyalya̤ athè́ nuô, ǔ ki dyahtyalô̌ è pǎ.”
11 Porque todo o que a si mesmo se exaltar será humilhado, e aquele que a si mesmo se humilhar será exaltado.
12 Htuô̌rò Jesǔ hé kuô̌ke hibyacè, “Bí nè̤ taritaryǎ mò̤́htuô sèesèǒ akhè̌ bèbè, kimá̤torò mò̤́hé sèesèǒ akhè̌nuô bèbè, nè̤ khǒbò́thyó tahe bèbè, nè̤puố̤nè̤vyá̤ tahe bèbè, nè̤klwǐnè̤lyǎ tahe bèbè, nè̤hi khǎsò̌khǎshyé dố a duzá̤htyathè̌ tahenuô bèbè, è́ tǎ èthǐ tǎmé̤. Nè̤ ki è́e èthǐ phúnuô hérò èthǐ ki è́e ka̤khyěsû ke nè̤ pǎ rò thǐ me̤lyě̤me̤kè dyé prè́ lǔ prè́.
12 Disse também ao que o havia convidado: Quando deres um jantar, ou uma ceia, não convides teus amigos, nem teus irmãos, nem teus parentes, nem os vizinhos ricos, para que não suceda que também eles te tornem a convidar, e te seja isso retribuído.
13 Manárò bí nè̤ me̤pwè̌ akhè̌nuô, taritaryǎ sèesèǒ rò è́ pé̤ kayǎ dố a sǒphásǒrya̤ nuôtahe, kayǎdátarṳ nuôtahe, kayǎ khǎduôdá nuôtahe ná kayǎ mèthèkhí nuôtahe ní꤮.
13 Mas quando deres um banquete, convida os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos;
14 Rò nè̤ ki è́e kayǎ phúyě tahe hénuô, nè̤ ki ní̤bè tè̤sò̌ri pǎ, me̤těhérò èthǐ è́e ka̤khyěsûbè́ kuô̌ nè̤ tôcô꤮ to. Bí kayǎcò́te̤ tahe ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě akhè̌ pǎnuô, Cò́marya ki dyékhyě nè̤ tè̤bwítè̤taryě pǎ.”
14 e serás bem-aventurado; porque eles não têm com que te retribuir; pois retribuído te será na ressurreição dos justos.
15 Kayǎ onyǎo kuô̌ ná Jesǔ bí lé̤e dǐrè̤́khǎshyé nuôtahe aklè̌ tôprè̤nuô, a ní̤huô̌ tè̤hébèyě rò a hé Jesǔ, “Kayǎ dố a onyǎ eǒnò́ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ pǎ tahenuô, a ki ní̤bè má̤lakǒ cò́ tè̤sò̌ri pǎ cò́!”
15 Ao ouvir isso um dos que estavam com ele à mesa, disse-lhe: Bem-aventurado aquele que comer pão no reino de Deus.
16 Rò Jesǔ hé è, “Bètôphuố, kayǎ tôprè̤ me̤pwè̌du rò a buôebuôǒ ǔ, rò a mehyǎehyǎǒ è́nyacò́ kayǎ cò́.
16 Jesus, porém, lhe disse: Certo homem dava uma grande ceia, e convidou a muitos.
17 Bí pwè̌eǒ ashuốakhè̌ hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, a nò̌cuốhéso alulé tôprè̤ ná kayǎ dố a mehyǎehyǎǒ htuô̌hò́ lǔ nuôtahe, rò a luléyě cuố hé, ‘Hyǎehyǎǒ lahyǎ mò̌ hénuô̌꤮, ǔ taritaryǎ one lò̌plǐ hò́.’
17 E à hora da ceia mandou o seu servo dizer aos convidados: vinde, porque tudo já está preparado.
18 “Manárò tôprè̤ tôcôcô꤮ a kè̤htǒkè̤lya̤ ní̤dyé lò̌plǐ ná alè́ to. Aré̤lố tôprè̤ rò a hé alulé yěnuô, ‘Vǎ ipri̤ lyá̤ tôlé̤ rò vǎ tǒbè cuốmyá ní̤dyé è. Rò khyáthè́dǒ ré̤ vǎ ní꤮.’
18 Mas todos à uma começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um campo, e preciso ir vê-lo; rogo-te que me dês por escusado.
19 “Aruô tôprè̤ ke rò a hé, ‘Vǎ ipri̤ pṳ́ nyǎ̤sě rò vǎ tǒbè cuố nò̌emyá ní̤dyé è khǒnyá̤. Rò khyáthè́dǒ ré̤ vǎ ní꤮.’
19 Outro disse: Comprei cinco juntas de bois, e vou experimentá-los; rogo-te que me dês por escusado.
20 “Dố aruôtôprè̤ rò a hékuô̌ke, ‘Vǎ khǒmè̤̌htuô̌thè̌ mópǎprè́ rò vǎ hyǎbè́ to.’
20 Ainda outro disse: Casei-me e portanto não posso ir.
21 “Lulé yětôprè̤ ka̤khyě khyěthyá rò a ka̤héso pé̤ abyacè ná lò̌꤮ tè̤ritè̤kyǎ yětahe. Rò hibyacè yětôprè̤ thè́plòdu rò a hé alulé, ‘Htecuố pryǎpryǎ cò́ dố klyádukǔ nuô ná dố klyáphú nuôtahe akǔ, rò è́ka̤ lahyǎ kayǎ sǒphásǒrya̤phú, kayǎdátarṳ, kayǎ mèthèkhí, ná kayǎ khǎduôdá nuôtahe ní꤮.’
21 Voltou o servo e contou tudo isto a seu senhor: Então o dono da casa, indignado, disse a seu servo: Sai depressa para as ruas e becos da cidade e traze aqui os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.
22 “Alulé ka̤tuố̤khyě rò a hé abyacè, ‘Byacè꤮ vǎ cuốme̤htuô̌ lò̌hò́ phú nè̤ hétǎ̤ nè̤ngó̤ nuôtahe hò́, manárò khǎlé̤ odǎpǎ tahe.’
22 Depois disse o servo: Senhor, feito está como o ordenaste, e ainda há lugar.
23 “Phúnuô akhu-akhyě Byacè hé alulé, ‘Cuố kuô̌ke dố dò̌phúsophú nuôtahe akǔ rò nò̌hyǎ obǎ lò̌ dố vǎ hikǔyě.
23 Respondeu o senhor ao servo: Sai pelos caminhos e valados, e obriga-os a entrar, para que a minha casa se encha.
24 Vǎ hé thǐ, kayǎ dố vǎ mehyǎ è tahenuô, a hyǎ enò́ kuô̌ vǎ pwè̌eǒduyě tôprè̤꤮ to!’”
24 Pois eu vos digo que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.
25 Tônyě akhè̌nuô, kayǎ krwǒ cuốró̤è́ kuô̌lǎ Jesǔ rò a tarí myáka̤khyě èthǐ rò a hé,
25 Ora, iam com ele grandes multidões; e, voltando-se, disse-lhes:
26 “Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ htwǒ vǎ khǒpacè̤̌ tôprè̤prè̤nuô, amuố̤aphè̌ bèbè, aphúamě bèbè, apuố̤avyá̤, ná ané̤byacè ní̤dû cò́ bèbè, a ki mo̤ lốklò̌ cò́ ná a mo̤ vǎ hénuôma a htwǒhtya cyá̤ vǎ khǒpacè̤̌ to.
26 Se alguém vier a mim, e não aborrecer a pai e mãe, a mulher e filhos, a irmãos e irmãs, e ainda também à própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a krusu rò a zá ní̤dyédû toto, vǎkhyě rò a krwǒ toto tôprè̤nuô, a htwǒhtya cyá̤ vǎ khǒpacè̤̌ to.
27 Quem não leva a sua cruz e não me segue, não pode ser meu discípulo.
28 “Hékuốré̤, dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤ nuô, a ki tane̤-onehò́ ná a ki byáhtya hihtyalô̌ tômě kihérò, a ki lò̌ bá꤮ tě pǎ nuô a bè onyǎ dyámyá ré̤. Tuố̤dố a me̤htuô̌me̤plû́ lò̌ hi yětômě nuôma, arû̌ ki pò pǎ è̌ ma a pòto è̌ nuô a bè thè́gně ré̤.
28 Pois qual de vós, querendo edificar uma torre, não se senta primeiro a calcular as despesas, para ver se tem com que a acabar?
29 A ki me̤ré̤ phúnuôto, rò a ki byáhtyaré̤ ahi khǎduô, rò a ki me̤htya htuô̌plû́bè́ ahi yěnuô to hénuô, lò̌꤮ kayǎ dố a myáhtye è me̤tarè́htya okyǎ ahi yětahenuô, a ki nyě̤kruô̌ lò̌ lǔ pǎ.
29 Para não acontecer que, depois de haver posto os alicerces, e não a podendo acabar, todos os que a virem comecem a zombar dele,
30 Èthǐ ki hé lahyǎ, ‘Kayǎ yětôprè̤ isò́htya ní̤dyé ahi rò a me̤plû́me̤htuô̌bè́ ní̤dyé to vǎ.’
30 dizendo: Este homem começou a edificar e não pode acabar.
31 “Kimá̤torò, hékuốré̤, khwí tôprè̤ ki htecuố ní̤dyé ná aklyěphú aprè̤ tôthò́, rò a kíré̤ cuốsásû ná khwí dố aruôtôprè̤ dố a o ní̤dyé ná aklyěphú aprè̤ nyě̤thò́ tôprè̤ yěnuô, a ki sásû ná khwí yětôprè̤ nuôma, a pé̤ dè pǎ è̌, ma a pé̤ dè to è̌ nuô, a bè onyǎo tane̤ myá kuốré̤.
31 Ou qual é o rei que, indo entrar em guerra contra outro rei, não se senta primeiro a consultar se com dez mil pode sair ao encontro do que vem contra ele com vinte mil?
32 Ki aryá pé̤ dè to kihérò, bí a oye̤ pǎ ná lǔ akhè̌nuô, a bè nò̌cuố ré̤ akayǎ tahe dố a ki cuố hépě̤hédwǒ ré̤.
32 No caso contrário, enquanto o outro ainda está longe, manda embaixadores, e pede condições de paz.
33 Phúnuô akhu-akhyě, lò̌꤮ tè̤ dố a o ná thǐ lò̌꤮ plǐ tahenuô, thǐ ki dyakyǎ to kihérò, thǐ htwǒhtya cyá̤ vǎ khǒpacè̤̌ tôprè̤꤮ to.
33 Assim, pois, todo aquele dentre vós que não renuncia a tudo quanto possui, não pode ser meu discípulo.
34 “Ithè nuôma aryá prè́ tadû́rò ithè a tè̤sû̌hè̌ yěnuô a ki lamé̤kyǎ hérò, ǔ cuố me̤sû̌hè̌ ka̤khyě cyá̤ pǎ è phútě?
34 Bom é o sal; mas se o sal se tornar insípido, com que se há de restaurar-lhe o sabor?
35 Ithè dố asû̌hè̌ pǎtonuô, dố hekhu agně bèbè, dố thòmò̤́ lé̤ní̤hè̌ní̤re agně bèbè, abwítaryě o pǎ tôcô꤮ to. Rò ǔ vǐkyǎ kyǎ prè́ è prè́.”
35 Não presta nem para terra, nem para adubo; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.