Rute 1

BLT vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Nẳng pang ꞌpứng phủ cốc ꞌpá ꞌtuốn uôn ꞌdệt dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên, đảy ứt dák khảu#lai. ꞌSướng ꞌnặn ꞌmí phủ ꞌchái#ꞌnưng dú nẳng bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm ꞌmướng Du‑đa chắng au ꞌlụk ꞌmía ꞌpai#sia, pay dú sắc ꞌdan đaư nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp.
1 E sucedeu que, nos dias em que os juízes julgavam, houve uma fome na terra; pelo que um homem de Belém de Judá saiu a peregrinar nos campos de Moabe, ele, e sua mulher, e seus dois filhos.
2 Phua ꞌchư Ê‑ꞌli‑ꞌmê‑lếc, ꞌmía ꞌchư ꞌNa‑ô‑ꞌmi, ꞌmí ꞌlụk ꞌchái ꞌchư ꞌMa‑ꞌlôn, cắp Ki‑ꞌli‑ôn, sau pên ꞌcốn ꞌhọ ꞌsóng Ê‑ꞌpha‑ꞌla‑ꞌtha. Cuông ꞌchớ sau đang dú nẳng ꞌmướng ꞌMô‑áp,
2 E era o nome deste homem Elimeleque, e o nome de sua mulher, Noemi, e os nomes de seus dois filhos, Malom e Quiliom, efrateus, de Belém de Judá; e vieram aos campos de Moabe e ficaram ali.
3 Ê‑ꞌli‑ꞌmê‑lếc ꞌcọ mết#ꞌchua, ꞌnhắng ꞌto sam ꞌme ꞌlụk hák#dú.
3 E morreu Elimeleque, marido de Noemi; e ficou ela com os seus dois filhos,
4 Lăng ꞌmá ꞌlụk ꞌchái ꞌtếng song phaư#ꞌcọ au ꞌmía ꞌcốn ꞌMô‑áp, phủ#ꞌnưng ꞌchư#ꞌLụt, phủ#ꞌnưng ꞌchư Ô‑pa. ꞌChúa ꞌhướn ꞌNa‑ô‑ꞌmi dú hẳn dáo síp#pi,
4 os quais tomaram para si mulheres moabitas; e era o nome de uma Orfa, e o nome da outra, Rute; e ficaram ali quase dez anos.
5 ꞌlụk ꞌchái ꞌtếng song ꞌcọ tai sia#máư, ꞌNa‑ô‑ꞌmi hák dú báu#ꞌmí phua báu#ꞌmí#ꞌlụk.
5 E morreram também ambos, Malom e Quiliom, ficando assim esta mulher desamparada dos seus dois filhos e de seu marido.
6 ꞌMe ꞌda khék ꞌchư ꞌva ꞌNa‑ô‑ꞌmi, cuông ꞌchớ dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp, chắng đảy ꞌnghín kháo đi ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva cóp ꞌphái bun hảư ꞌtáng bản cáu ꞌmướng lăng đảy khảu ꞌmạk mák#ꞌtứ. ꞌSướng ꞌnặn, ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng ꞌkhặn ꞌkháng ꞌpá ꞌlụk ꞌpạư ꞌtếng song ꞌnhại ꞌcứn ꞌmứa ha ꞌmướng Du‑đa#ꞌtoi.
6 Então, se levantou ela com as suas noras e voltou dos campos de Moabe, porquanto, na terra de Moabe, ouviu que o Senhor tinha visitado o seu povo, dando-lhe pão.
7 ꞌMe ꞌda ꞌpọm song ꞌlụk ꞌpạư dú nẳng phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp đảy ók ꞌtáng ꞌmứa sú ꞌmướng Du‑đa cá phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên.
7 Pelo que saiu do lugar onde estivera, e as suas duas noras, com ela. E, indo elas caminhando, para voltarem para a terra de Judá,
8 Cuông ꞌchớ sau ꞌtiếu ꞌtáng#ꞌmứa, ꞌme ꞌda chắng bók song ꞌpạư#ꞌva, “ꞌLụk#ꞌhới, ꞌkhạy su ꞌcứn pay sú ꞌhướn ha dảo ꞌếm ꞌpứng ꞌlụk#ꞌnớ. ꞌPứng ꞌlụk ꞌmí chaư quảng tó#ꞌda tó#phua phủ tai#pay. ꞌDa so Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva ꞌchoi phớng ꞌdứa ꞌpứng#ꞌlụk.
8 disse Noemi às suas duas noras: Ide, voltai cada uma à casa de sua mãe; e o Senhor use convosco de benevolência, como vós usastes com os falecidos e comigo.
9 So Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva cóp ꞌphái bun hảư ꞌpứng ꞌlụk ha ꞌhướn máư đảy sáng bang#ꞌnớ.”
9 O Senhor vos dê que acheis descanso cada uma em casa de seu marido. E, beijando-as ela, levantaram a sua voz, e choraram,
10 ꞌtếng ꞌvạu#ꞌva, “ꞌPứng ꞌlụk ꞌchí pay dú bản cáu ꞌmướng lăng ꞌtoi#ꞌda.”
10 e disseram-lhe: Certamente, voltaremos contigo ao teu povo.
11 ꞌLẹo ꞌme ꞌda chắng ꞌvạu ỏn sau#ꞌva, “ꞌLụk#ꞌhới, hảư ꞌcứn sú ꞌhướn ha ꞌếm su#ꞌnớ. Su chắng ꞌchí pay ꞌtoi ꞌda ꞌdệt săng#ꞌlế? Báu ꞌchư ꞌda ꞌnhắng ꞌchí ꞌmí ꞌlụk ꞌchái ꞌvạy hảư pên phua su máư cá#đaư.
11 Porém Noemi disse: Tornai, minhas filhas, por que iríeis comigo? Tenho eu ainda no meu ventre mais filhos, para que vos fossem por maridos?
12 ꞌCứn ꞌmứa ꞌhướn su#ꞌnớ. ꞌDa thảu lai#ꞌlẹo, báu au phua máư ꞌlẹo#lo. Thả#ꞌva ꞌda ꞌchí au phua cuông ꞌcứn ꞌnị tam ꞌquám pháư, hảư ꞌmí ꞌlụk#ꞌchái,
12 Tornai, filhas minhas, ide-vos embora, que já mui velha sou para ter marido; ainda quando eu dissesse: Tenho esperança, ou ainda que esta noite tivesse marido, e ainda tivesse filhos,
13 su ꞌcọ ꞌchí báu thả sau nháư pên phua su#đảy. Su ꞌcọ báu é pên mải dú#ꞌquá. ꞌViạk khí khôm khong ꞌda ꞌnhắng ꞌvén ꞌsứa#su, ꞌcọ ꞌpưa Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư ꞌda chuốp ꞌpọ ꞌluống ꞌhại#ꞌló.”
13 esperá-los-íeis até que viessem a ser grandes? Deter-vos-íeis por eles, sem tomardes marido? Não, filhas minhas, que mais amargo é a mim do que a vós mesmas; porquanto a mão do Senhor se descarregou contra mim.
14 Đảy ꞌnghín ꞌsướng ꞌnặn, ꞌlụk ꞌpạư ꞌtếng song khék hảy#khửn. ꞌNáng Ô‑pa phủ pên ꞌnọng ꞌpạư chắng cót#ꞌcó, sắng ꞌme ꞌda ꞌlẹo páy ꞌlá ꞌcứn pay#ꞌhướn. ꞌPạư phủ cốc ꞌchư ꞌnáng ꞌLụt báu é háng ꞌme ꞌda#pay.
14 Então, levantaram a sua voz e tornaram a chorar; e Orfa beijou a sua sogra; porém Rute se apegou a ela.
15 ꞌSướng ꞌnặn ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng ꞌvạu cắp ꞌnáng ꞌLụt máư#ꞌva, “ꞌNọng ꞌlúa ꞌcứn pay bản cáu ꞌmướng lăng sú ꞌpi ꞌnọng cắp ꞌthớn théng sau#ꞌlẹo. ꞌLụk ꞌcứn pay sắp ꞌmắn#ꞌí.”
15 Pelo que disse: Eis que voltou tua cunhada ao seu povo e aos seus deuses; volta tu também após a tua cunhada.
16 ꞌNáng ꞌLụt tóp ꞌme ꞌda#ꞌva, “ꞌNhá chăm ꞌlụk pay háng sia ꞌda#ꞌí. Pay ꞌtáng đaư ꞌlụk ꞌcọ ꞌchí pay#ꞌtoi, dú bón đaư ꞌcọ ꞌchí dú ꞌtoi ꞌda#ꞌló. ꞌPi ꞌnọng ꞌchựa sai ꞌda ꞌcọ pên ꞌpi ꞌnọng ꞌchựa sai#ꞌlụk. ꞌDa dú cuông ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua ꞌPhạ, ꞌlụk ꞌchí so dú#ꞌtoi.
16 Disse, porém, Rute: Não me instes para que te deixe e me afaste de ti; porque, aonde quer que tu fores, irei eu e, onde quer que pousares à noite, ali pousarei eu; o teu povo é o meu povo, o teu Deus é o meu Deus.
17 ꞌDa mết ꞌlới dú bón#đaư, ꞌlụk so tai phăng dú bón#ꞌnặn. ꞌVện sia ꞌto ꞌvến#tai, ꞌva hák ꞌmí khu săng pắt hảư ꞌlụk pay háng sia#ꞌda, ꞌcọ so Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư ꞌlụk thứk ꞌtội#nắc.”
17 Onde quer que morreres, morrerei eu e ali serei sepultada; me faça assim o Senhor e outro tanto, se outra coisa que não seja a morte me separar de ti.
18 ꞌSướng ꞌnặn, ꞌNa‑ô‑ꞌmi chắng hên chaư ꞌlụk ꞌpạư so dú ꞌtoi báu#nhá, ꞌmắn ꞌdiến báu ꞌvạu#săng.
18 Vendo ela, pois, que de todo estava resolvida para ir com ela, deixou de lhe falar nisso.
19 ꞌLẹo ꞌme ꞌda ꞌlụk ꞌpạư chắng pay ꞌhọt bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm. ꞌMưa sau pay ꞌhọt#ꞌlẹo, ꞌtếng#cá bản phaư#ꞌcọ tứn#đủng. ꞌPứng ꞌme ꞌnhính cuông bản chắng tham, “Chảu ꞌmen pả ꞌNa‑ô‑ꞌmi#báu?”
19 Assim, pois, foram-se ambas, até que chegaram a Belém; e sucedeu que, entrando elas em Belém, toda a cidade se comoveu por causa delas, e diziam: Não é esta Noemi?
20 ꞌNa‑ô‑ꞌmi tóp sau#ꞌva, “ꞌNhá khék khỏi ꞌNa‑ô‑ꞌmi ꞌtọn#ꞌnớ, khék khỏi ꞌchư ꞌMa‑ꞌla thôi, ꞌpưa ꞌva Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌmí ꞌquiến sung sút sống ꞌluống ꞌtộc khôm ꞌmá hảư#khỏi.
20 Porém ela lhes dizia: Não me chameis Noemi; chamai-me Mara, porque grande amargura me tem dado o Todo-Poderoso.
21 ꞌMưa ꞌchớ ók ꞌmướng pay ꞌcọ ꞌmí ꞌpiếng#ꞌpó, hák Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva hảư khỏi ꞌcứn ꞌmá song phá ꞌmứ páu#thôi. ꞌChí khék khỏi ꞌNa‑ô‑ꞌmi săng#máư, ꞌpưa ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌhô‑ꞌva phủ ꞌmí ꞌquiến sung sút hảư khỏi chuốp ꞌluống ꞌhại ꞌsướng ꞌviạk khí khôm khong khỏi ꞌnị#lo.”
21 Cheia parti, porém vazia o Senhor me fez tornar; por que, pois, me chamareis Noemi? Pois o Senhor testifica contra mim, e o Todo-Poderoso me tem afligido tanto.
22 ꞌSướng ꞌnặn ꞌNa‑ô‑ꞌmi pay dú cá phén đin ꞌmướng ꞌMô‑áp đảy ꞌcứn ꞌmứa ha bản Bết‑ꞌlê‑ꞌhêm phén đin ꞌmướng ꞌI‑ꞌsa‑ên, ꞌpọm cắp ꞌlụk ꞌpạư ꞌchư ꞌnáng ꞌLụt ꞌcốn ꞌMô‑áp. Sau ꞌmứa ꞌhọt ꞌcọ ꞌmen ꞌnhám kiếu#khảu.
22 Assim, Noemi voltou, e com ela, Rute, a moabita, sua nora, que voltava dos campos de Moabe; e chegaram a Belém no princípio da sega das cevadas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra