1 Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?
2 Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.
3 Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.
4 [Cizoložníci a] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
5 Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉?
6 Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
7 Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé ⌈dvojí mysli⌉.
9 Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.
10 Pokořte se před Pánem, a povýší vás.
11 Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.
12 Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?
13 Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --
14 nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.
15 Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít, budeme naživu a uděláme⌉ to nebo ono.“
16 Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉. Každé takové chlubení je zlé.
17 Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.