1 ⌈Žalm. Píseň při posvěcení Davidova domu.⌉
2 Budu tě vyvyšovat, Hospodine, protože jsi mě vytáhl z hlubin a nedal jsi mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
3 ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ křičel jsem k tobě a tys mě uzdravil.
4 Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy.
5 Opěvujte Hospodina, jeho věrní, vzdávejte chválu ⌈jeho svatému jménu.⌉
6 Vždyť jeho hněv trvá jen chvíli, jeho přízeň však celý život. Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.
7 V ⌈dobách pohody⌉ jsem si řekl: Nikdy ⌈se nepohnu.⌉
8 Hospodine, svou přízní jsi mocně upevnil mou horu. Když jsi však skryl svou tvář, zděsil jsem se.
9 K tobě, Hospodine, volám, prosím Panovníka o smilování:
10 ⌈K čemu ti bude má krev,⌉ když sestoupím v jámu? Bude tě chválit prach? Ten bude zvěstovat tvoji věrnost?
11 Vyslyš mě, Hospodine! Smiluj se nade mnou! Hospodine, buď mým pomocníkem!
12 Mé kvílení jsi mi změnil v tanec, rozvázal jsi mi žíněné roucho a přepásal jsi mě radostí,
13 aby tě sláva opěvovala a neumlkla. Hospodine, můj Bože, navěky tě budu chválit!