1 Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám!
2 Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar.
3 Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.
4 Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek.
5 Ať mě spravedlivý ztluče -- bude to milosrdenství; ať mě kárá. ⌈Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji -- a ještě se budu v jejich nouzi⌉ modlit.
6 Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují.
7 Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.
8 K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!
9 Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti.
10 Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.