1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a ⌈dosvědčuje mi to⌉ mé svědomí v Duchu Svatém,
2 že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
3 ⌈Přál bych si⌉, abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉ místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.
4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,
5 jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.
6 Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,
7 ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno símě.
8 To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.
9 Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.
10 A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;
11 ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,
12 ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
13 Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.
14 Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!
15 Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.
16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.
17 Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.
18 A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.
19 Řekneš mi tedy: Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?
20 Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?
21 Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?
22 Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?
23 A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24 totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25 Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,
26 a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.
27 Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,
28 neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.
29 A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.
30 Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;
31 Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.
32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,
33 jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.