1 „Dávejte si pozor, abyste nekonali ⌈svou spravedlnost⌉ před lidmi, ⌈jim na odiv⌉; jinak nemáte odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“
2 „Když tedy ⌈dáváš almužnu⌉, nevytrubuj to před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
3 Ale když ty ⌈dáváš almužnu⌉, ať tvá levice nepozná, co činí pravice,
4 aby tvá almužna zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].“
5 „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
6 Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].
7 Když se modlíte, ⌈neopakujte naprázdno slova⌉ jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
8 Nebuďte proto jako oni; vždyť [Bůh,] váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte.
9 Vy se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
11 Náš denní chléb dej nám dnes.
12 A odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili ⌈těm, kdo se provinili proti nám⌉.
13 A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od ⌈toho Zlého⌉ [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].
14 Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám;
15 jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“
16 „Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ⌈ti se totiž tváří ztrápeně⌉, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
17 Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj,
18 abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“
19 „Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou.
20 Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.
21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“
22 „Lampou těla je oko. Je–li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude ⌈plné světla⌉.
23 Ale je–li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je–li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“
24 „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
25 „Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
26 Pohleďte na nebeské ptáky: nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Což vy nejste o mnoho cennější než oni?
27 Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat ⌈k délce svého věku⌉ jediný loket?
28 A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,
29 a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní?
31 Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Co si oblečeme?
32 Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.
33 Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
34 Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek ⌈bude mít své vlastní starosti⌉. Každý den má dost vlastního trápení.“