1 A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími
2 a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“
3 Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:
4 Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?“
5 Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?
6 Řekneme–li však z lidí, všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“
7 I odpověděli, že nevědí, odkud.
8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“
9 Začal lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.
11 Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.
12 A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.
13 Pán vinice řekl: Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad ⌈se před ním zastydí.⌉
14 Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.
15 A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?
16 Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“
17 On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.
18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“
19 V tu hodinu na něj chtěli učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.
20 ⌈Pozorně ho sledovali⌉ a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ⌈ho chytili za slovo⌉, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.
21 Otázali se ho: „Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a ⌈nebereš ohled na osobu⌉, ale podle pravdy učíš Boží cestě.
22 Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“
23 Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim:
24 „[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“
25 On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
26 A nedokázali ho před lidem nachytat v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
27 Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho:
28 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.
29 Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.
30 Stejně i druhý.
31 Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32 Nakonec zemřela i ta žena.
33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“
34 Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35 Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat.
36 Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.
37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš při keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38 Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“
39 Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“
40 A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41 Řekl jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?
42 Vždyť sám David v knize Žalmů říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou..
44 David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“
45 Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:
46 „Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.
47 Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.“