1 ⌈Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli?⌉ A při kom se zjevila Hospodinova paže?
2 Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, ⌈abychom po něm toužili.⌉
3 Opovržený a ⌈lidmi zavržený,⌉ muž bolestí, který znal nemoci; ⌈jako někdo, před nímž člověk skryje tvář⌉ -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.
4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen.
5 Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.
6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
7 Byl ⌈zdrcen, ale pokořil se a⌉ neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel.
8 ⌈Skrze útlak a soud byl vzat,⌉ ⌈kdo se bude zabývat jeho údělem?⌉ Neboť byl vyťat ze ⌈země živých,⌉ jeho rána přišla za přestoupení mého lidu.
9 A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří.
11 Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese.
12 Proto ⌈mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist,⌉ protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.