1 I stalo se ⌈v šestém roce v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce,⌉ když jsem seděl ve svém domě a judští starší seděli přede mnou, že tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina.
2 Tu jsem viděl, hle, ⌈muž vzhledem jakoby podobný ohni:⌉ Od jeho jakoby beder dolů oheň a od jeho beder nahoru vzhled jako záře, jako třpyt jantaru.
3 Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za kštici na hlavě. Duch mě pozdvihl mezi zemi a nebesa a přenesl mě v Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, tam kde je sídlo sochy žárlivosti, která dráždí k žárlivosti.
4 A tam hle, sláva Boha Izraele ⌈podobná vidění,⌉ které jsem spatřil na pláni.
5 Řekl mi: Lidský synu, pozvedni nyní své oči směrem k severu. Pozvedl jsem tedy své oči směrem k severu a hle, na sever od oltářní brány byla ve vstupu tato socha žárlivosti.
6 Pak mi řekl: Lidský synu, vidíš přece, co páchají, velké ohavnosti, které tu páchá dům izraelský, abych se vzdálil od své svatyně. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti.
7 Nato mě přivedl ke vchodu do nádvoří a hle, ve zdi jsem viděl nějakou díru.
8 Řekl mi: Lidský synu, prokopej se nyní skrze zeď. Prokopal jsem se tedy skrze zeď a hle, nějaký vchod.
9 Pak mi řekl: Vejdi a podívej se na ty zlé ohavnosti, které tady páchají.
10 Tu jsem vešel a hle, viděl jsem všelijaká ⌈zpodobení plazů a zvířat⌉ hodných opovržení a všelijaké bůžky domu izraelského vyryté na zdi kolem dokola.
11 A ⌈sedmdesát mužů ze starších domu izraelského⌉ s Jaazanjášem, synem Šáfanovým, stojícím uprostřed nich, stojí před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce a z ⌈kadidla vystupuje oblak⌉ vonného kouře.
12 Tu mi řekl: Viděl jsi přece, lidský synu, co páchají starší domu izraelského potmě, každý v pokojích svých obrazů, neboť si říkají: Hospodin nás nevidí, Hospodin opustil zemi.
13 Pak mi řekl: Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají.
14 Přivedl mě ke vchodu do brány Hospodinova domu, která směřuje k severu, a hle, tam sedí ženy a ⌈oplakávají Tamúza.⌉
15 Řekl mi: Viděl jsi přece, lidský synu. Znovu uvidíš ještě větší ohavnosti, než jsou tyto.
16 Pak mě přivedl na vnitřní nádvoří Hospodinova domu a hle, u vchodu do Hospodinova chrámu ⌈mezi předsíní a oltářem⌉ je asi dvacet pět mužů zády k Hospodinovu chrámu a tvářemi k východu a ⌈sklánějí se před sluncem⌉ na východě.
17 Nato mi řekl: Viděl jsi to, lidský synu? Cožpak bylo domu judskému málo páchat ty ohavnosti, které páchali tady? Vždyť naplnili zemi násilím, znovu mě provokovali ke hněvu a hle, ⌈podávají si vinnou ratolest k nosu.⌉
18 Také já budu jednat v zlobě, mé oko se neslituje ani nebudu mít soucit. Budou ke ⌈mně hlasitě⌉ volat, ale nevyslyším je.