1 V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.
2 Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“
3 Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.
4 Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.
5 Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.
6 Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,
7 který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl ⌈slyšet Boží slovo.⌉
8 Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
9 Saul, jehož nazývali také Pavel , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl
10 a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty?
11 A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12 Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.
13 ⌈Pavel a jeho společníci⌉ vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.
14 Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.
15 Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte–li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“
16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!
17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;
18 po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti,
19 a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;
20 ⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉ soudce až do proroka Samuele.
21 Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.
22 A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli.
23 Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.
24 ⌈Před jeho příchodem⌉ Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.
25 A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.“
26 „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.
27 Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu.
28 A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.
29 Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.
30 Ale Bůh ho probudil z mrtvých
31 a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které ⌈dostali naši otcové⌉,
33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.
34 A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.
35 Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.
36 David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí, usnul⌉, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.
37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.
38 Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39 je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
40 Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:
41 Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.“
42 Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.
43 Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.
44 Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.
45 Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.
46 Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.
47 Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.“
48 Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.
49 A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.
50 Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.
51 Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.
52 A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.