1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
3 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.