1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.
4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.
5 A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.
6 A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.
7 Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.
10 Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.
11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.
12 Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,
15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16 Šimona, jemuž dal jméno Petr,
17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)
18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,
19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20 A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.
21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
22 Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
26 Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
27 Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.
30 Nebo pravili: Ducha nečistého má.
31 Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
34 A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.