3 Nyní jsem se tedy rozhodl i já důkladně přezkoumat, utřídit a sepsat veškeré dostupné zprávy. Vznikl tento spisek, který ti věnuji,
4 abys nabyl jistoty, že to, o čem ses již leccos dověděl, je pravda.
5 Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova.
6 Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy.
7 Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná.
8 Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost.
9 Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo.
10 Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem.
11 Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava.
12 Zachariáš se vyděsil.
13 Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý).
14 Přinese ti mnoho radosti
15 Stane se jedním z velkých Božích mužů.
16 Mnohé z židů přivede zpět k Bohu,
17 Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše.
18 Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“
19 Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy.
20 Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“
21 Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde.
22 Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění.
23 Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.
24 Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce.
25 Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“
26 Asi půl roku po Zachariášově vidění poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského městečka Nazaretu
27 k dívce jménem Marie. Byla snoubenkou Josefa, který pocházel z Davidova královského rodu.
28 Anděl ji oslovil: „Blahopřeji ti, Marie, Bůh ze všech žen vyvolil právě tebe k velikému úkolu!“
29 Jeho slova ji znepokojila a nechápala jejich smysl.
30 Posel pokračoval. „Neboj se, Marie. Bůh ti chce nevídaně požehnat.
31 Narodí se ti syn a dáš mu jméno Ježíš (Bůh vysvobozuje).
32 Nebude to obyčejný člověk, ale právem bude nazýván ‚Syn Nejvyššího‘.
33 Usedne na trůn Davidův a bude nejen vládce Izraele, ale založí království, které nikdy neskončí.“
34 Marie namítla: „Jak se mi může narodit dítě? Vždyť nežiji s mužem!“
35 Anděl jí řekl: „Sám Stvořitel na tobě projeví svou moc. Duch svatý to způsobí, a tak tvé dítě bude svatý Boží Syn. U Boha není nic nemožného.
38 Marie na to řekla: „Chci přijmout, co mi Bůh ukládá. Ať se tedy stane, jak jsi řekl.“ Pak anděl odešel.
39 Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou.
42 a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem.
43 Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána!
44 Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo.
45 Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“
46 Nato se Marie začala modlit:
47 a raduji se v Bohu, svém Spasiteli.
50 ale neustále se slitovává nad těmi,
51 Vztahuje svoji mocnou ruku,
52 aby sesazoval mocné z trůnů,
53 sytil hladové dobrými věcmi
56 Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
57 Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn.
58 Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil.
59 Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš.
60 Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan.
61 Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“
62 Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec.
63 Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“
64 A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu.
65 Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách.
66 Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc.
67 Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova:
68 „Chvála Pánu, Bohu Izraele,
69 Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida,
70 kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval.
71 Ten nás vytrhne z rukou nepřátel
72 Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům
79 aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti,
80 Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.