1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.
2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.
3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.
4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,
7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.
8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.
9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.
10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.
11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje.
14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.
15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.
16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.
18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“
19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.
20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“
21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“
22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,
23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.
24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“
25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření.
26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda.
27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji
28 a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve.
31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít.
32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“
33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“
37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi.
38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“
39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl.
40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.
41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“
42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.