1 Odložte tedy všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání
2 a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka [Božího] slova, abyste jím rostli -
3 pokud jste ovšem okusili, jak laskavý [je] Pán.
4 Když přicházíte k němu, [k] živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem,
5 budujte se i vy jako živé kameny [v] duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.
6 Proto také v Písmu stojí: “Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný a ten, kdo v něj věří, nebude nijak zahanben.”
7 Vám věřícím [je] tedy vzácností, ale nepovolným [je to] “Kámen zavržený staviteli, jenž se stal hlavním [kamenem] klenby”
8 a “Kámen úrazu a skála pohoršení,” [totiž] těm, kdo se slovem uráží a jsou nepovolní, k čemuž také byli určeni.
9 Vy [jste] však “vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid [získaný] k vlastnictví,” abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
10 Kdysi jste nebyli lidem, ale nyní [jste] lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale nyní jste milosrdenství došli.
11 Milovaní, vyzývám [vás] jako cizince a přistěhovalce: zdržujte se tělesných žádostí, jež bojují proti duši.
12 Veďte mezi pohany poctivý život, aby místo toho, že vás pomlouvají jako zločince, viděli [vaše] dobré skutky a díky nim vzdali chválu Bohu v den navštívení.
13 Poddejte se tedy kvůli Pánu každému lidskému zřízení, ať už králi jakožto svrchovanému [vládci]
14 nebo místodržícím jakožto těm, které on posílá, aby trestali ty, kdo jednají zle, a chválili ty, kdo jednají dobře.
15 Neboť toto je Boží vůle: abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
16 [Jednejte] jako svobodní, ne však jako ti, kdo mají svobodu za pláštík špatnosti, ale jako Boží služebníci.
17 Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.
18 Služebníci, buďte ve vší bázni poddáni svým pánům - nejen dobrým a vlídným, ale i zlým.
19 [Je] to přece chvályhodné, jestliže někdo pro zbožné svědomí snáší bolesti, když trpí nezaslouženě.
20 Vždyť jaká [bude vaše] pověst, když budete snášet rány za své chyby? Jestliže ale snášíte utrpení, když jednáte dobře, [je] to u Boha chvályhodné.
21 Jste k tomu přece povoláni, protože i Kristus trpěl za nás a [tak] nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje:
22 On “se nedopustil hříchu a v jeho ústech nebyla nalezena lest.”
23 On, když mu spílali, neoplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale odevzdával [vše] Tomu, který soudí spravedlivě.
24 On sám na svém těle vnesl naše hříchy na dřevo, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti - jeho ranami jste byli uzdraveni.
25 Byli jste přece jako bloudící ovce, ale nyní jste obráceni k pastýři a strážci svých duší.