1 Bratři, nechci, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod tím oblakem a všichni prošli mořem;
2 a všichni byli oblakem a mořem pokřtěni v Mojžíše;
3 a všichni jedli tentýž duchovní pokrm;
4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj (neboť pili z duchovní skály, která šla za nimi, a ta skála byl Kristus);
5 ale ve většině z nich Bůh nenašel zalíbení, neboť byli pobiti na poušti.
6 Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom nedychtili po zlých věcech, jako dychtili oni.
7 Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich, jak je napsáno: “Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili.”
8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich v jeden den dvacet tři tisíc.
9 Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.
10 Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.
11 A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo [to] zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků.
12 Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl.
13 Nezachvátilo vás [jiné] pokušení než lidské. Ale věrný [je] Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste [ji] mohli unést.
14 A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.
15 Mluvím jako k rozumným [lidem]; sami posuďte, co říkám.
16 Kalich požehnání, který žehnáme - není [to] snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme - není [to] snad společenství Kristova těla?
17 Vždyť jsme, [ač] mnozí, jedním chlebem, jedním tělem, neboť máme všichni podíl na tom jednom chlebu.
18 Pohleďte na Izrael podle těla: nejsou snad ti, kdo jedí [z] obětí, účastníky oltáře?
19 Co tedy říkám? Že modla je něco? Anebo, že modlám obětované je něco?
20 [Říkám] spíše, že to, co obětují pohané, obětují démonům a ne Bohu. A [já] nechci, abyste byli účastníky démonů.
21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.
22 Anebo chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
23 Všechno smím, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno buduje.
24 Nikdo ať nehledá svůj [prospěch], ale každý [prospěch] toho druhého.
25 Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,
26 neboť “Pánova [je] země i její plnost.”
27 Jestliže vás někdo z nevěřících zve a [vy tam] chcete jít, jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.
28 Kdyby vám však někdo řekl: “Toto je obětované modlám,” nejezte kvůli tomu, kdo [vám to] oznámil, a kvůli svědomí. Vždyť “Pánova [je] země i její plnost.”
29 Nemluvím ovšem o [tvém] vlastním svědomí, ale [o svědomí] toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím [někoho] jiného?
30 A jestliže já požívám [pokrm] s děkováním, proč mám být tupen kvůli tomu, za co vzdávám díky?
31 Ať už tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě.
32 Buďte bezúhonní pro Židy, pro Řeky i pro Boží církev,
33 jako se i já všem snažím líbit v každém ohledu, nehledaje vlastní užitek, ale [užitek] mnohých, aby byli spaseni.